"Nerad si hraju na nějakého prognostika, ale letos máme v Dukle nový hodně silný tým a já maximálně věřím, že postoupíme do finále play-off extraligy," tvrdí 29letý liberecký volejbalový bijec v útoku Tomáš Hýský.
Trenér Nekola letos zvolil nový model přípravy s mnohem menším počtem zápasů. Co tomu říkáte?
Kluci nehráli moc zápasů, ale připravovali se spíš fyzicky. My s Vencou Kopáčkem jsme přijeli z nároďáku také dobře kondičně připravení. Teď doufám, že se postupně sehrajeme a možná proto musíme obětovat i začátek sezony. Nemyslím si, že bychom mohli být zase první po základní části extraligy, na to neberu nějaký ohled, jestli budeme první nebo čtvrtí. To není tak podstatné, důležité bude play-off, což je úplně jiná soutěž. A doufám, že v ní promluví naše sehranost.
Pokud jde o sehranost, do Liberce přišel nový nahrávač Janouch, jak už jste se s ním vy za tu krátkou dobu sehrál?
My jsme s Kubou Janouchem hráli už vloni v národním týmu, ale chce to ještě čas. Stejně jako se zase na hřišti v útoku sejít i s nahrávačem Pavlem Řezníčkem, protože jsem v reprezentaci hrál celé léto s jinými nahrávači. Ale věřím, že to rychle doladíme.
Silný tým jste měli i v minulé sezoně, ale pak jste nečekaně vypadli v semifinále s Ostravou. Proč?
My jsme chtěli uhrát co nejlépe a naplno všechny ty tři fronty, na kterých jsme válčili. Vyhráli jsme domácí pohár, bylo krásné hrát semifinále Challenge Cupu se špičkovým klubem Piacenzou, ale to nám vzalo strašně moc sil. Navíc jsme sezonu odehráli v sedmi osmi lidech a v play-off extraligy nám došlo. Teď máme vyrovnanější tým a síly rozložíme na všechny hráče kádru.
Klub najal na přípravu kondiční trenérku, nepotřebovali byste i psychologa, aby Dukla zase konečně získala po dlouhých jedenácti letech český volejbalový titul?
No, já mám svého psychologa...
...a proč jste k tomuto kroku přistoupil?
Před loňskou sezonou mi to doporučil ředitel našeho klubu Pavel Šimoníček poté, kdy jsem měl ve finále play-off s Českými Budějovicemi, které jsme prohráli, velké výkyvy ve výkonnosti. Nebránil jsem se tomu, chtěl jsem si to vyzkoušet, a tak jsem si to zařídil. A pozitiva jsou, je to super, vykecáte se úplně ze všeho a na hřišti je to lepší.
Kolik jste měl vlastně volna po minulé sezoně?
Týden po konci sezony a pak po návratu do Dukly zhruba před měsícem nám dal spolu dalším reprezentantem Vencou Kopáčkem trenér Nekola dva dny volna. Ani víc jsem nečekal, spíš jsem si myslel, že do tréninku v Liberci naskočíme hned, protože právě začínaly důležité přípravné turnaje.
Jak bylo to léto náročné?
Fakt hodně. Hlavně kvůli tomu cestování s nároďákem a neustálému zvykání si na nové haly. Je fakt, že i chvilku trvalo, než jsem se tady zase s klukama v Dukle herně sžil.
Jak hodnotíte účast na mistrovství Evropy, kde jste ve skupině třikrát prohráli a získali jediný set?
Na rovinu říkám, že z toho jsem byl strašně zklamaný. Měli jsme sice opravdu skupinu smrti s Ruskem, Bulharskem a Německem, tedy s týmy, které byly na olympiádě první, čtvrtý a pátý, ale přesto jsem si myslel, že tam necháme lepší dojem a hlavně srdce. Ale na hřišti to nemělo vůbec nic společného s českým volejbalem.
Čím to bylo?
Byly fáze, kdy jsme hráli výborně, ale to byly tak desetiny z celých zápasů. Jinak jsme se prostě v dobrém světle na šampionátu neukázali.
Máte tedy ještě chuť reprezentovat?
To mám vždycky, určitě. Teď se blíží kvalifikace na mistrovství světa, která bude příští rok na začátku ledna u nás doma v Opavě. Ale kdyby se mělo trénovat o svátcích v prosinci, kdy bych měl mít týden volna, tak to moc růžově nevidím.
Český tým vedl Holanďan Bernard, jak se vám pod ním hrálo?
Spousta lidí na něj nadávalo, byly dlouhé tréninky, někomu to nevyhovovalo a já jsem byl jeden z nich. Někdy toho bylo moc a bylo to o nervy, ale na druhou stranu mi to jeho trénování zase něco dalo, přinesl nové metody.
