Bylo to dojemné setkání po půl století. V brněnském hotelu International ve čtvrtek Jim Redman narazil na recepčního, kterého poznal jako malého kloučka. „Bylo mu šest, když jej po jednom z mých vítězství v Brně vyfotili na mé motorce,“ líčil pobaveně legendární jezdec. „Potkal jsem také manažerku, která mě znala ještě jako mladá holka. Právě kvůli podobným setkáním se rád vracím na místa, na které mám hezké vzpomínky.“
Brno je jedním z nich. Však také primátorovi Romanu Onderkovi na radnici vyprávěl: „Byl jsem tu tolikrát, že jsem skoro rezident.“
Nejhorší bouračka? Při cvičení v Kyjově
Na jih Moravy Redman poprvé dorazil v roce 1958 a původní Masarykův okruh si zamiloval. „Měl jsem ho rád, protože se mi líbily ty nejnebezpečnější tratě. Měl jsem na nich výhodu proti ostatním,“ vysvětluje rodák z Londýna, který však v mládí emigroval do Rhodésie (dnešní Zimbabwe). „Byl jsem hrdý, že jsem jako první v Brně porazil Františka Šťastného. Bál jsem se, že mě lidé budou nenávidět, ale on předtím vyhrál tolikrát, že to pro diváky byla zábavná změna.“
Jízda Amose KrejčíhoV pátek v 19 hodin vyrazí historické stroje z Masarykova okruhu na Jízdu Amose Krejčího, která uctí památku legendárního motoristického novináře. Kolona projede částmi starého okruhu a kolem 19.35 přijede na náměstí Svobody, odkud se zhruba po hodině vydá zpět na automotodrom. |
Nebyl to jediný památný kousek jeho kariéry. Redman se v letech 1962-65 stal šestkrát mistrem světa (dvakrát do 250 ccm, čtyřikrát do 350), v Nizozemsku se mu povedlo vyhrát tři závody za jediný den. „Dvakrát za den zvládlo vyhrát víc jezdců, ale třikrát až já. Za tři roky to vyrovnal Mike Hailwood, čímž mě trochu naštval. Bylo skvělé držet nějaký rekord sám,“ usmívá se stále vitální a vtipkující muž.
Právě Hailwood byl jeho životním sokem. „A můžu říct, že jsem častěji porazil já jeho než on mě. Myslím, že další takový jezdec na světě není,“ říká Redman pyšně.
U PRIMÁTORA. Jim Redman (vpravo) se zastavil na brněnské radnici. I ve dvaaosmdesáti zůstává vitálním a veselým mužem.
Na trati se potkal i s dalším velikánem, o 10 let mladším patnáctinásobným šampionem Giacomem Agostinim. „A díky počítači jsem teprve nedávno zjistil, že pokud jsme byli v přímém souboji, nikdy mě neporazil,“ přidává Redman další chloubu. „Jako prvnímu jsem to řekl právě Giacomovi a moc nadšený z toho nebyl,“ chechtá se držitel Řádu britského impéria.
V Brně startoval do roku 1965, poté kariéru po vážné havárii ukončil. „Ale nejhorší bouračku jsem nezažil na motorce, ale při cvičení v Kyjově, kde jsem si poranil bok. To je jediná špatná vzpomínka na Česko mezi samými dobrými,“ hlásí Redman, který se do Kyjova stejně jako do Brna pravidelně vrací.
To ne já, to motorka, vysvětloval bláznivou jízdu
Tentokrát tu přitom není jen jako host, ale také jako jezdec. O víkendu se představí na své staré hondě při Grand Prix Revival na Masarykově okruhu. A i v pokročilém věku to umí za řídítky rozpálit, jak dokládá šest let stará historka z akce na ostrově Man.
„Zatímco Agostini a další jezdili na starých motorkách 290 kilometrů v hodině, mně půjčili novou a jel jsem 360. Syn mě pak upozorňoval, že tak rychle bych jezdit neměl a já mu řekl: To jsem nebyl já, to ta motorka,“ přidává Redman další salvu smíchu. „Ale jinak už tak rychle nejezdím, to by bylo bláznovství. Užívám si, že už na mě nikdo netlačí, že musím vyhrát.“
Výher si koneckonců užil požehnaně.
