Legenda hraje dál. Je to dobře?

Praha - Připomíná zlatou éru tenisu, a proto je dobře, že pořád hraje? Nebo riskuje, že se bude víc vzpomínat na její současné prohry než minulá vítězství? Sedmačtyřicetiletá Martina Navrátilová, pro mnohé nejlepší tenistka všech dob, znovu hrála dvouhru na French Open. Ke kterému z názorů redaktorů MF DNES se přikloníte vy?

PRO

Nikomu už nic dokazovat nemusí. Jen se baví. A má na to právo.

I kdyby letos desetkrát vypadla v prvním kole dvouhry, nikdo ji proto z análů nevymaže.

Ani za 50 let se nebude psát: Nepochopila, kdy je čas odejít.

Pro budoucí generace zůstane ženou s 58 grandslamovými tituly. Tenistkou, která ještě ve 47 letech dobyla turnajový primát ve čtyřhře.

Navíc dnešní tenis, jehož popularita rok od roku klesá, z přítomnosti Navrátilové stále těží. Kde nastoupí, jsou jindy poloprázdné tribuny vyprodané.

Média ji sledují na každém kroku. Tím přitahují fanoušky. Ty jako by už současná generace Heninových a Federerů nedokázala vzrušit. Velebí staré dobré časy.

Navrátilová je pro ně kouskem minulosti, která zlatou éru připomíná.

(Autor: TOMÁŠ MACEK)

PROTI

Martina Navrátilová má právo rozhodovat o svém životě. Stejně i Dominik Hašek. Navíc pro fanoušky i média je zábavné napjatě sledovat příběhy věčných návratů.

Přesto jako by se kolem dříve nedotknutelných legend s každým nezdarem (a upřímně - velké úspěchy už nepřijdou) šířila čím dál větší pachuť.

Pokud člověk není škodolibý, co cítí, když Navrátilová prohraje hladce v prvním kole v Paříži? Co cítí, když v Detroitu na "Dominátora" diváci posměšně bučí? Směs lítosti, tristnosti a studu. Proč totéž necítí i ti, jichž se to nejvíc týká?

Když se slavný Gordie Howe vracel po čtyřicítce k hokeji, tvrdil: "Pokud se mi návrat nepovede, nikdo nebude vzpomínat, co jsem dokázal, ale jak jsem byl teď trapný."

Přesně tohle hrozí Navrátilové. Sama dopustila, aby se plivalo na její pomník.

(Autor: FILIP SAIVER)

Dále čtěte:
Na kurtu se stále baví a žije bez časových limitů
Navrátilová říká: Bush je ignorant