Lébl: Úspěch z ciziny tady nic nezmanená

Perugia - "Zdravím všechny příznivce volejbalu, ode dneška se budeme setkávat na stránkách iDNES a já doufám ze Vám přiblížím atmosféru italské první ligy, Serie A1," píše český volejbalový reprezentant Martin Lébl na úvod svého článku. Blokař týmu RPA Perugia dodržel slib, který dal čtenářům při on-line rozhovoru před dvěma týdny, a přijal nabídku psát exkluzivně pro server volejbal.idnes.cz své postřehy z Itálie.

Serie A1 je obecně považována za jednu z nejrespektovanějších klubových soutěží na světě a proto zde přirozeně působí ty největší hvězdy světového volejbalu. Jako přiklad uvedu alespoň ty nejznámější, kterými rozhodně jsou Nalbert, Grbič, Milijkovič a spousta dalších. Tento fakt znamená možnost měření sil s těmi nejlepšími každý ligový zápas. Ale zároveň samozřejmě i obrovskou konkurenci.

Pro všechno toto, je již jenom angažmá v Serie A1 velkým úspěchem každého volejbalisty a proto také v Itálii nikdy nepůsobil takový počet českých reprezentantů jako například ve Francii. V minulosti to tak byl pouze Milan Hadrava a především Zdeněk Kaláb, který zde má stále dobrou pověst.

ITALSKÁ LIGA
Los, výsledky, tabulka

 

ČEŠI V ZAHRANIČÍ
Přehled legionářů

Serie A1 je hodně uzavřená soutěž zahleděná sama do sebe. Volejbalové dění kdekoliv jinde v Evropě tady nikoho absolutně nezajímá. I když si člověk udělá dobré jméno v zahraničí, například jako já v belgickém Maaseiku, tady v Itálii se začíná znova od nuly. I tento fakt může být příčinou proč je tady českých hráčů tak málo.

Mimo A1 existuje v Itálii také Serie A2. Je to druhá liga, ale kvalitou je srovnatelná s většinou ostatních evropských soutěží. Tady také působí další čeští hráči Petr Karabec v Anconě a můj kamarád Jakub Novotný ve SchioVolley.

Oba dva hrají na místě univerzála, což je pro tuto soutěž typické. Kluby pochopitelně nemají tolik finančních prostředků jako v nejvyšší soutěži, a tak angažují jednoho vynikajícího hráče, a to bývá zpravidla univerzál.

Paradoxně je tak na cizince v A2 vyvíjen ještě větší tlak než na nás v první lize. Právě na nich totiž většinou leží osud a výkony celého mužstva, kdežto v A1 na to jsou tři cizinci v týmu.

Počet cizinců v týmu je vůbec zajímavé téma, které zde vzbuzuje velké diskuse, a určitě se k němu vrátím v některém dalším komentáři.

Bojujeme o postup do play-off
Letos je soutěž až neuvěřitelně vyrovnaná, rozdíly mezi jednotlivými kluby jsou minimální. Výjimkou jsou snad jen týmy na obou koncích tabulky. Beznadějně poslední Trieste je již teď jedním z klubů sestupujících do A2, a naopak prvnímu Trentu s Michalem Rakem sezona vychází opravdu perfektně. Ale ty největší boje na všechny čekají až začátkem dubna v play-off.

Můj klub RPA Perugia je nyní na šestém místě, což by nám zaručovalo postup do osmičlenného play-off, nicméně do konce regulérní části zbývají ještě dva měsíce a díky vyrovnanosti soutěže je všechno naprosto otevřené.

My jsme na tohle bohužel doplatili při kvalifikaci do Coppa Italia, kdy se po první odehrané půli soutěže utká osm nejlepších týmu o Italský pohár. Skončili jsme o pouhý jediný bod za postupujícím místem, a tak již druhou sezonu budu finálové boje sledovat z domova.

reklama

Tento první článek píšu v autobuse zrovna na cestě do Gioia del Colle. To je malá vesnice na samém jihu Itálie, kde nás čeká další těžký zápas o body do tabulky okořeněný italsky temperamentními fanoušky, kterými je Gioia pověstná. Bohužel cesta trvá přibližně deset hodin, což rozhodne nepatří k mým oblíbeným věcem, ale je to součástí volejbalového života.

PS: V Gioia dal Colle prohrála Perugia 1:3 a v tabulce klesla na sedmé místo.