Bezprostředně po vyřazení Turů v poměru 1:4 na zápasy se Růžička s manažerem klubu Pavlem Špačkem a jeho majitelem Jindřichem Horákem horečně pustil do sestavování mužstva pro příští sezonu.
„Potřebuju přivést další dobré hráče. Jeden český je na cestě, ovšem ještě není podepsaný, takže nemůžu být konkrétní,“ podotkl 31letý kouč, jenž s rodinou vyrazil na krátkou dovolenou.
V čem Svitavy za ten půlrok, co jste u mužstva, udělaly největší pokrok?
V první řadě jsme po mém příchodu vyměnili osm hráčů, včetně těch podstatných. Místo rozehrávačů Mayse a Bannistera jsme přivedli jiné, prověřené borce (Roman Marko a Bryan Smithson), kteří mají velkou kvalitu. Hra se tím vylepšila, získali jsme zkušenosti. A pokud jde o ten pokrok, myslím, že jsme výrazně zlepšili obranu - na vlastní polovině jsme předváděli fakt dobrý basketbal.
Kdo vás nejvíc překvapil z hráčů, které jste předtím neznal?
Asi Hunter Mickelson. Po čtrnácti dnech u týmu jsem se rozhodoval mezi ním a Ethanem Jacobsem. O Hunterovi jsem nebyl přesvědčený, že by nám mohl pomoci. V té době byl na pivotu náhradníkem za Brettem Roseboroem. Až mě na jednom tréninku zaujal svou pohyblivostí. Řekl jsem mu, co bych po něm na hřišti chtěl, dal jsem mu víc minut a on tu důvěru začal splácet.
Lubomír Růžička udílí pokyny během oddechového času Svitav.
Co byste řekl na adresu Bryana Smithsona? Bílý rozehrávač z Ameriky je v Evropě docela výjimka.
Neřekl bych, že to je takový unikát, v Evropě jich je dostatek. Ale pokud jde o české týmy, tam je to docela neobvyklé. I když pár se jich našlo, například Derek Raivio v Nymburce. U Bryana jsme věděli, že bereme velmi zkušeného hráče. Potřeboval se jen dostat do kondice. O jeho dovednostech jsme nepochybovali. Jeho příchod nám prospěl jak ve střelbě z perimetru, tak ve hře jako takové, protože v té době ještě nebyl hotový přestup Romana Marka.
V nadstavbě jste měli bilanci devět vítězství a jedna porážka. Nakolik to předčilo vaše představy?
Vstup do skupiny A2 pro nás byl podstatný. Kdybychom v Ústí prohráli, ztráceli bychom na ně prakticky už čtyři vítězství. Před startem nadstavby jsem k týmu měl v tom smyslu proslov. Tréninky byly skvělé, ale bylo potřeba to potvrdit v zápasech. Po výhře nad Ústím jsem věřil, že to v A2 dotáhneme na první místo. Ale s jakou bilancí? Tím jsme se nezabývali. Představy to předčilo v tom, jak dobře jsme odehráli utkání na venkovních palubovkách. Většinou jsme vítězili desetibodovým rozdílem.
O Hunteru Mickelsonovi jste na tiskovce po čtvrtfinále s Pardubicemi řekl, že Svitavy s ohledem na finanční požadavky opustí. Je něco nového stran jednání s dalšími třemi cizinci?
V tuhle chvíli ne, ale nabídku od nás dostali všichni. Stejně jako Mickelson. Kdo ví, třeba nakonec i on ve Svitavách zůstane.
Lubomír Růžička udílí pokyny během oddechového času Svitav.
Smlouvy dobíhají Janu Špačkovi, Martinu Baštovi, Lukáši Šindelářovi a Petru Andresovi. O všechny máte nadále zájem?
Máme, ale vždycky to není jen o penězích. Každý hráč chce také nějakou roli v týmu, například Petr Andres už by těžko trávil pozici třetího rozehrávače. Co vím, tak v tuhle chvíli ještě nikdo z nich nepodepsal.
Křídelník Špaček ve čtvrtfinále vůbec nenastoupil. Co mu bylo?
Honza měl velmi vážné zranění zad, probíhají vyšetření, jestli s nimi nebude muset jít na operaci. Co jsem se do Svitav vrátil, byl vlastně pořád mimo hru. Bolela ho achilovka, pak měl ostruhu na patě, teď ta záda... V téhle sezoně si prošel peklem.
Pivotu Jiřímu Jelínkovi v posledních dvou duelech s Pardubicemi dramaticky klesla minutáž. Jaký to mělo důvod?
Ve čtvrtém zápase série jsme přeskupili obranu a měli jsme tam pasáž, ve které nám víc vyhovoval Mickelson. A v pátém už Jirka hrál se zraněním pravé ruky.
Na kdy jste stanovil začátek letní přípravy?
Sejdeme se 9. května a první část potrvá do půlky června. U druhé uvidíme podle začátku ligy, ještě neznám přesné datum. Bude to někdy mezi 10. a 15. srpnem. Každopádně bych na ni chtěl mít osm týdnů.
S asistentem Lukášem Pivodou tvoříte extrémně mladou trenérskou dvojici. Čeho si na stále teprve 24letém kolegovi nejvíc vážíte?
Když jsem si loni vybíral trenéra, který by mě doprovodil do slovenské Handlové, a procházel jsem seznam jmen přicházejících v úvahu, tak jsem se upřímně zděsil. Mladých trenérů je tu strašně málo, zvlášť těch kvalitních - je to hrozně náročné. Lukáš je vzdělaný a dál se vzdělávat chce. Je ambiciózní, časem se bude chtít stát hlavním trenérem. Je to výborný kouč dovedností na individuálních trénincích a má výtečný skauting soupeře. Obranná rozhodnutí ve hře závisela na něm a bylo to vidět.
Svitavský trenér Lubomír Růžička rozdává během oddechového času pokyny svým svěřencům.
Jste velmi emotivní trenér, každý zápas silně prožíváte. Neříkal vám už někdo, že byste se - nehledě na mladý věk - měl šetřit?
Každý jsme nějaký. Na někoho možná působím, že se na lavičce moc nekontroluju, ale kdo mě zná blíž, tak ví, jak to ve skutečnosti je. I když projevuju emoce, jsem v tom stavu naprosto klidný a o hře pořád přemýšlím.
Ještě jedna věc na závěr. Koho favorizujete v semifinálové sérii Pardubic s Děčínem?
Já si myslím, že Pardubice letos mají i na titul. Kdyby přes Děčín nepřešly, bylo by to velké překvapení. Mají nejlepší tým za poslední roky. Výborný perimetr, famózního Radka Nečase a tak dále. Jestli na sebe narazí Pardubice a Nymburk, může to být při novém typu finále, kdy se hraje na skóre ze dvou zápasů, vážně hodně zajímavé.
