„Pro Duklu jsme byli ideální nákup dva v jednom,“ říká se smíchem 27letá liberecká blokařka Laura Holubcová, rozená Bonnerová, kterou si její spoluhráčky po letní přípravě vybraly jako kapitánku týmu Dukly.
Ve středu jste v historicky prvním mistrovském utkání ženské Dukly Liberec porazily doma v poháru silný Olymp Praha po bitvě 3:2. Co pro vás toto vítězství znamená?
Že bojovnost, týmová práce a to, že jsme se z toho nepodělaly, vedou k výhře. Dokázaly jsme si, že v extralize budeme konkurenceschopné, od toho v tom novém týmu jsme. Nechceme se v extralize potácet někde dole nebo v půlce tabulky, náš tým má sílu a půjdeme si tvrdě za svým, tedy na vršek soutěže.
V celé přípravě vám chyběly reprezentantky Kohoutová a Dostálová, které se k vám připojily až toto pondělí. Co vám zápas s Olympem ukázal, pokud jde o hru, a co je asi potřeba nejvíc zlepšit?
Třeba v prvním setu byl náš velký problém příjem, protože libero Verča Dostálová s námi byla jen dva dny. Ale během zápasu si to začala dobře organizovat a postupně se tak přihrávka výrazně zlepšovala, takže nejvíc budeme muset ještě zapracovat na spolupráci v těch základních herních činnostech.
Vraťme se do léta. Jak se zrodil váš příchod do Dukly Liberec?
Už jsme s Alešem plánovali návrat domů do Čech, protože jsme nechtěli našeho malého syna úplně odříznout od rodiny, od babiček, tetiček, prostě od českých lidí, protože ta nátura ve Francii je trochu jiná. A vyšlo to úplně ideálně, když šel Aleš nakonec do Dukly a zrovna tady vznikl nový tým žen, který měl o mě také zájem. V Liberci už bydlíme, takže skloubit náš sport v jednom klubu i rodinný život se synem půjde dohromady.
Od vašeho muže Aleše se v Dukle očekává hodně a tím pádem asi i od vás. Je tedy těžké nastupovat s příjmením Holubcová?
Mně to spíš přijde, že s tímhle příjmením trochu ztrácím identitu, prostě už jsem jenom jako žena od Holubce (smích). Ale jsem samozřejmě hrdá, že nosím tohle jméno, a zodpovědnost to určitá je, protože ty dobré výsledky a výkony se budou očekávat i ode mě, tak ho nemohu ztrapnit (smích).
Jaké to bylo tvořit úplně nový tým s úplně novými hráčkami?
Podle mě byl hlavně tenhle projekt velmi dobře předem připravený, takže to pro nás byl nástup jako do jakéhokoliv jiného klubu a ani jsme nepociťovaly, že jsme šly do něčeho, co začíná úplně od začátku.
Jaká byla dosud vaše hráčská kariéra?
Už od šestnácti let jsem hrála za Olymp extraligu žen a v osmnácti po maturitě jsem hned vystřelila do Francie. Tam jsem tři roky hrála nejvyšší soutěž, další rok druhou, ale byla to postupová sezona zase do té nejvyšší, ale pak po narození syna Adama jsem hrála už jenom nižší ligu na udržovačku.
Laura Holubcová na tréninku libereckých volejbalistek.
Laura Holubcová (vlevo) a Laurinne Delabarreová z Dukly Liberec slaví.
Je to tedy velký skok vrátit se do Česka a hned do extraligového týmu, který má velké ambice?
Je to změna spíš v tom osobním životě, zase bylo potřeba se nainstalovat na život v tom českém prostředí. Pokud jde o volejbal, tak je fakt, že jsem českou extraligu už osm let nehrála, moc tu úroveň neznám a vím jen, že Prostějov je jasný lídr. Takže spíš pořád čekám, co z toho bude, ale myslím, že holky máme hodně kvalitní a jak ukázaly přípravné turnaje i pohárový zápas s Olympem, tak to zatím dohromady funguje a věřím, že bychom to mohly dotáhnout daleko. Očekávání jsou velká.
Premiérový extraligový zápas vás čeká v sobotu 14. října doma proti KP Brno. Už se stala hala Dukly pro vás tím pravým domácím prostředím?
Určitě tady budeme doma a to budeme chtít maximálně využívat. Ta hala má díky chlapům svoji velkou historii, fanoušci jsou tady naučení chodit a fandit, tak věřím, že když tady budou hrát volejbal i pěkný ženský, tak budou podporovat i nás (smích). Samozřejmě jsme rády, že můžeme hrát právě tady, a moc si to užíváme.
