Laura Dahlmeierová, dívka, která v biatlonu dosáhla úplně na vše, svým fanouškům oznamovala to, co spousta z nich očekávala.
Že její účinkování v biatlonu skončilo.
„Je čas říci sbohem. Není to jednoduché rozhodnutí a trvalo dlouho, než ve mně opravdu uzrálo. Ale uvědomuji si, že nastal ten správný čas,“ napsala fanouškům. „Už necítím stoprocentní vášeň pro profesionální sport. Proto jsem se po určité době, kdy jsem nad vším uvažovala, rozhodla ukončit profesionální kariéru.“
Velké překvapení to nebylo.
Pády a návraty
„Dahlmeierová onemocněla.“
„Dahlmeierová zmešká závody Světového poháru.“
„Dahlmeierová přerušila přípravu.“
Podobných titulků vyšlo v novinách za poslední roky mraky. Pokaždé pak následoval návrat s velkým N. Návrat, kdy Němka na lyžích s malorážkou na zádech zářila.
A takhle pořád dokolečka.
Celá její kariéra je protkaná vrcholy a pády.
Už v devatenácti jako juniorka debutovala na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. O dva roky později už vítězila ve Světovém poháru a čtyři roky po debutu prožila sezonu snů.
V 17 z 23 závodů Světového poháru stála na stupních vítězů, deset jich vyhrála! Na mistrovství světa v Hochfilzenu získala rekordních pět zlatých a jednu stříbrnou.
Jen Gabriela Koukalová ji ve sprintu porazila.
„Z Laury se stal ženský Martin Fourcade, takovou stabilitu a koncentraci letos předváděla,“ tvrdila Koukalová před dvěma lety. „Celou sezonu jela jako zvíře. Měli pro ni tentokrát vypsat nějakou jinou kategorii, odlišnou od zbytku světa.“
Gabriela Koukalová a Laura Dahlmeierová, dvě nejlepší biatlonistky z MS v Hochfilzenu.
„Laura je závodník jiného kalibru než my ostatní. Je nejlepší biatlonistkou naší éry,“ popisovala zase Denise Herrmannová.
Už tehdy ji ale zdraví trápilo.
Po vítězné bitvě s Gabrielou Koukalovou ve vytrvalostním závodě se Němce za cílem zatmělo před očima, klesl jí krevní tlak a lékařská pohotovost jí musela nasadit kyslíkovou masku.
„Nedokázala jsem ani udržet víčka, přemáhaly mě křeče,“ popisovala.
„Vždy měla chatrnou imunitu,“ vysvětloval lékař německého týmu Klaus-Jürgen Marquardt. „Patří k lidem, kteří ze sebe na trati chtějí vydat víc, než v sobě v tu chvíli mají. Když svalové napětí v cíli opadne, její krevní oběh na to nereaguje dobře. Lauřiny svaly jsou neduživé a v případě onemocnění mají v sobě velmi malé rezervy.“
OBROVSKÉ VYČERPÁNÍ. Laura Dahlmeierová v cíli sprintu biatlonistek v Anterselvě.
Ona sportu jednoduše někdy dávala až moc.
A problémů přibývalo.
Laura DahlmeierováČísla a zajímavosti
|
Čím dál častěji si musela ordinovat závodní i tréninkové pauzy, které její tělo vyžadovalo. Navzdory tomu získala na olympiádě v Pchjongčchangu dvě zlata a bronz.
Splnila si dětský sen.
Jenže po hrách najednou neměla proč trénovat. Hledala motivaci, a tak se znovu vydala do oblíbených velehor. Na kavkazském vrcholu Tetnuld ve výšce 4 858 metrů nad mořem rozjímala.
„Po olympiádě jsem si připadala, že je najednou přede mnou prázdno,“ přiznala s odstupem času. „Na jaře jsem si stále kladla otázky: Jak to bude dál? Co vlastně chceš dělat? Chceš pokračovat s biatlonem?“
Rozhodla se, že sport ještě opustit nechce. Zatím.
Laura je zpět? Není a nebude
Ještě jednu sezonu zvládla. Tedy zvládla...
Její minulé léto ale byla jedna velká noční můra.
Nic se nedařilo a trablů přibývalo.
Nejprve upadla a zranila se na kole, následně musela na operaci zubu moudrosti. Když znovu začala trénovat, dolů ji srážela jedna infekce za druhou, než se jí zhroutil celý imunitní systém.
„Koncem září jsem ležela v nemocnici a nemohla ani vstát. Neuměla jsem si představit, že ještě někdy budu dělat vrcholový sport,“ přiznala.
Přesto se to znovu povedlo. Znovu se uzdravila a vrátila. Pokolikáté už?
Před Vánoci dorazila do Nového Města, kde hned dvakrát dojela na stupních vítězů.
„Stará dobrá Laura je zpět,“ těšilo německá média.
Nebyla to pravda. Zdraví bylo proti.
Ve Světovém poháru absolvovala jen polovinu závodů, víc jí tělo nedovolilo.
Laura Dahlmeierová - horolezkyně.
Opět jednou tak vyrazila do hor. V Íránu navštívila přátele a přemýšlela. „Byla to úspěšná sezona hlavně díky Anterselvě, kde jsem vyhrála závod Světového poháru a díky dvěma bronzům z mistrovství světa,“ přemítala. „Mé myšlenky ale směřují k budoucnosti.“
A tu budoucnost už v biatlonu nevidí. Nikdy neviděla. Často v rozhovorech mluvila o tom, že nebude závodit do třiceti. Že existují i jiné věci než jen profesionální sport.
„A já jsem nyní připravena otevřít novou kapitolu,“ říká.
V mládí jí rodiče vštěpovali: „Buď něco dělej pořádně, nebo vůbec.“
Nyní cítí, že biatlon už pořádně dělat nemůže.
Loučí se žena, která nahradila legendární Němku Magdalenu Neunerovou a stejně jako ona kariéru ukončila v pětadvaceti letech.
Jako legenda, která dosáhla na vše.
