Vtipkujete, usmíváte se, přitom za sebou máte dvě brzká vyřazení. Neznervózňují vás?
Až po Australian Open můžeme skutečně polemizovat, jak na tom teď jsem. Výsledky bych si samozřejmě představoval trochu lepší. Ale nechci z proher dělat žádnou vědu, přece jen jsem v zimě prošel nějakými změnami. Hlavní bod, kvůli kterému jsem dřel, startuje právě teď. V Melbourne.
Na úvod jdete proti Gineprimu. Je to příjemný los?
Myslím, že je docela dobrý. Nesmím nic podcenit, Ginepri je skvělý hráč. Ale zatím pokaždé, když jsem s ním hrál, to z mého pohledu vypadalo slibně. Znám jeho styl. Pokud nepřijde s něčím extranovým, vidím to pozitivně.
Nehecoval vás Radek Štěpánek, když vyhrál turnaj v Brisbane, že jste na řadě s nějakým úspěchem vy?
(smích) O tom jsme se ještě nebavili. Ale počkejte – Radek už má taky čtyři vyhrané tituly jako já?
Tři.
Tak vidíte, pořád má co dohánět. (smích) Kdepak – v Brisbane to pro něj byl supervýsledek, začal povedeně. Moc mu přeju, aby se mu dařilo i na Australian Open.
A vy? Vypadá to, že navzdory porážkám máte ze své hry docela dobrý pocit.
S novým koučem Tomášem Krupou se snažíme do mého tenisu zapojovat další prvky, abych nehrál pořád stejně. Něco takového se vám nemusí podařit za týden, někdy ani za měsíc. Já jsem proto zatím spokojený.
O jakých prvcích konkrétně mluvíte?
O různých detailech při podání, taky mám občas po servisu chodit na síť. Ne, síťař ze mě nebude. Ale jde o to, aby člověk využil všech možných výhod, které se mu v danou chvíli nabízejí. Hlavně nesmí být při hře chaos. Když se člověk do něčeho extrémně nutí, může si rozhodit svůj standardní rytmus.
Jak si na sebe vůbec s novým koučem Krupou zvykáte?
Všechno v pohodě. Já nikdy neměl problémy ani s jeho předchůdcem panem Navrátilem. Největší rozdíl mezi nimi je ve věku, od toho se všechno odvíjí.
Jistě, Krupa je mladší. Už jste spolu byli na pivu?
Před Vánocemi jsme šli v Prostějově se skupinkou lidí posedět a Tomáš byl s námi. Ale jinak to na žádné další posedávání není.
Protože nemáte čas?
Nefunguje to tak, že mám mladšího kouče, se kterým bych někam chodil a pak k němu neměl respekt. Že bych si s sebou vozil kamaráda, který mi bude jen tak nosit rakety. Beru ho jako autoritu. Dokáže mi říct, co a jak je potřeba udělat. A rozhodně nemůžu říct, že by mi nějak povoloval.
