Světová čtyřka se zrovna výjimečně ocitla pod tlakem a kmitala za základní čárou. Pár mladých diváků si zatím klidně nesl právě pořízené drinky po schodech až do třetí řady. Obecenstvo se na newyorském centrkurtu příliš nezatěžuje společenskými konvencemi.
Pro Kvitovou ovšem bylo podstatné, že v 1. kole zdolala německou kvalifikantku Lauru Siegemundovou bez zbytečných průtahů za 59 minut 6:1, 6:1.
„Zvládla jsem to slušně,“ řekla v rozhovoru na dvorci krátce po půl dvanácté. „Podání ještě můžu zlepšit, ale hrála jsem bez výkyvů. A jsem ráda, že tu nemusíme být do zítřka.“
Kdyby se utkání konalo někdy odpoledne, v jedné z menších arén, zřejmě by nestálo za výraznější pozornost. Vítězka působila při vstupu do posledního grandslamu sezony poměrně jistě. Neustále tlačila soupeřku, aniž by zbytečně kazila.
Jakoby s ní ani tolik necloumal stres, který ji jindy tolik ničí. Při podání pouze jednou zavrávorala, když dvojchybou korunovala čistou hru a nechala Němku snížit na 2:1.
Kouzlo americké estrády
Obecenstvo se mnohem víc vyřádilo při předcházející bitvě Murrayho s australským frajírkem Nickem Kyrgiosem. Zdejší šampion z roku 2012 porazil neobyčejně nadaného mladíka 7:5, 6:3, 4:6, 6:1.
Většina návštěvníků poté vyrazila domů a zřejmě nelitovala. Z následující partie totiž zrovna netryskalo vzrušení. Kvitová dominovala.
Přesto to pro evropského fanouška nebyl nicotný zážitek. Kdo by chtěl porovnat představení pod umělým osvětlením třeba ve Wimbledonu a na Flushing Meadows, rozdílů by se jen tak nedopočítal.
Americká estráda má svoje zvláštní kouzlo. Asheův betonový kotel nyní působí ještě robustněji, když na něm vyrostla konstrukce pro zatahovací střechu. Po setmění je působivě nasvícený. Před utkáním a mezi gamy v něm duní elektronická hudba a diskotékové hity.
Kvitová na jasně modré jeviště napochodovala v zářivých růžovo-oranžových botách, jinak ale stylově v černém. Do stejné barvy se oblékl „Team Petra“ trůnící v lóži - trenéři David Kotyza a David Vydra, mediální manažerka Katie Spellmanová a Marijn Bal z agentury IMG.
Čeho se bála slečna Petra
„Dámy a pánové, prosím, přivítejte Petru Kvitovou,“ burácel v úvodu hlasatel. Publikum zdvořile zatleskalo. Po tribunách rejdily barevné reflektory. Přesně ve 22.30 rozhodčí zavelela: „Time!“
O dvě minuty později zahájila Kvitová podáním. Hladina hluku se ani nepohnula. Podobně jako New York nikdy neusíná, ani brebentění v ochozech neutichlo.
Polevilo aspoň odpolední horko, teplota klesla na ideální hodnotu. I to se české ranařce hodilo, v dusnu se astmatičce z Fulneku hůř dýchá.
Párkrát zaťala pěst, ozval se i výkřik kondičního kouče Vydry. Jinak ale střetnutí klidně plynulo ke konci jako pohádka před usnutím. Němka ho korunovala dvojchybou.
Kvitová do mikrofonu děkovala zbylým přihlížejícím. Přiznala, že si nepřála, aby se duel Murrayho s Kyrgiosem protáhl do páté sady.
Přišla řeč i na vyčerpání a mononukleózu, kterou jí lékaři zjistili se zpožděním. „Cítím se docela dobře,“ řekla. „Snad to tak bude i ráno.“
