Zhruba čtyři stovky závodníků se shromáždily za startovní čárou. Každý z nich si přilepil své číslo. Prostorem duněla hudba z Rockyho. A z mikrofonu se ozvalo: „Na místa!“
Jako by se chystal start normálního běžeckého závodu.
A přece bylo něco jinak. Vlastně toho bylo jinak celkem dost.
Už při pohledu na závodníky bylo zřejmé, že toto jen tak obyčejný závod nebude. Řada účastníků byla zachumlaná do bund. Jedna žena se opírala o berle. Další měli v rukou igelitové tašky, jako by je start zastihl cestou z nákupu.
A na startovní pásce se vyjímalo mimo jiné slovo „Finish“, to proto, že kromě začátku závodu označovala i jeho konec.
Vítejte na běhu Philly 0,0. Běhu na 0 metrů.
Koho mohlo něco takového napadnout? Inspirací byl komiks, který nakreslil Steve Moore. Zachycuje běžce, kteří jsou srovnaní za startovní čárou a popis: „Běžci, na místa. Připravte se. Start!... O. K., pojďte si vzít vaše trika.“ Dárková trička přitom ležela hned za startovní čárou.
Start! Gratulace, právě jste závod dokončili
Sám Moore podle NY Times nemohl uvěřit, když uslyšel, že se loni v dubnu v americkém Glendale proměnil jeho komiks v realitu. Úkolem třiceti účastníků tamního běhu bylo dokráčet 10 metrů do cíle a vyzvednout si tričko za odměnu.
Čtyřicátník Todd Strauss tuto ideu zopakoval v mnohem větším měřítku v pátek ve Philadelphii. Tentokrát byla pravidla ještě extrémnější - závodníci nemuseli udělat ani krok. Krátce poté, co zazněl pokyn ke startu, se z úst hlasatele ozvalo: „Gratulace! Právě jste závod dokončili.“
Strauss tvrdí, že účelem závodu je dát dohromady běžce i neběžce. Aby i ti druzí okusili, jak příjemné je se po závodu sejít na pivu s ostatními účastníky. Zároveň chtěl dát možnost i fyzicky méně zdatným či zraněným účastníkům, aby se mohli spolu se zkušenějšími běžci postavit na start.
„Jsme tady proto, abychom neběželi a pak se opili,“ přiznal Tyler Shelley, jinak zkušený maratonec, který se na start postavil spolu se svým kamarádem, který běhání neholduje.
Právě párty po skončení „závodu“ je stěžejní součástí celé akce. Za účast se platí 35 dolarů, odměnou je závodnické číslo, tričko, jedno pivo (vstup byl od 21 let) a občerstvení zdarma, spolu se slevou na další nápoje. Na místě také hrála živá hudba.
„A tohle je šance, jak si to vše užít, aniž by člověk byl vyčerpaný,“ řekla Rebecca Crawfordová, která se obvykle účastní dálkových běhů. „Ale pivo zdarma a tanec si obvykle už neužiju.“
Šestasedmdesátiletá Patti Hommesová se zase spokojeně postavila na start i se zlomenou nohou: „Tohle je závod, kterého se můžu účastnit i o berlích.“
Užijte si banán za 35 dolarů
Ne všichni však záměr netradičního „závodu“ respektovali. „Tohle je nejhloupější věc, o které jsem kdy slyšela,“ napsala Rose Careyová do diskuze u článku na webu Runner Magazine. „Užijte si svůj banán za 35 dolarů.“
„Někteří lidé to chápou jako dělání si legrace z běžců,“ konstatoval Carl Ewald, který sám pořádá běžecké akce ve Philadelphii, na webu Runner’s World. „Přitom ten záměr je dobrý. Teď není dobrý měsíc pro běhání, ale tato akce je vtipná.“
Pozoruhodná je i skutečnost, že se běžci nemusí účastnit přímo na místě, ale mohou „běžet“ i virtuálně. Stačí zaplatit kromě startovného ještě poštovné a odměny, tedy číslo, tričko, pivo a další věci mu poté přijdou až domů.
Dálkoví účastníci, kterých bylo 115, však mají jednu nevýhodu - nemohou vyhrát. Šampioni se určují na místě a podobně jako na maratonech se vyhlašuje velkolepě v různých věkových kategoriích.
S jedním nepatrným rozdílem, daným povahou celé akce. Jelikož všichni dokončí závod ve stejný moment, rozhoduje o vítězi los.
Jako poražený se však v cíli cítí málokdo.
