Zdeněk Janík se poprvé objevil na lavičce Mlékárny Kunín před dvěma lety, když po nevydařeném vstupu do sezony vystřídal na trenérském postu Milana Šedivého. Bylo to jeho první angažmá u prvoligového týmu, ale Janík jej ihned proměnil v úspěšný výsledek. Podařilo se mu dovést svůj tým až na bronzový stupínek, když od finále jej dělil jen pověstný krůček. O rok později si již jeho tým nenechal finálovou sérii uniknout. V semifinále vyřadil po skvělých výkonech A Plus Brno a ve finále proti vysoce favorizovanému Nymburku překvapil všechny odborníky i fanoušky, když pozdějšího mistra dokázal překvapivě dvakrát porazit. Start do letošního ročníku však basketbalistům Nového Jičína nevyšel podle představ, s pouhými třemi výhrami oproti čtyřem porážkám jsou až na sedmém místě tabulky Mattoni NBL a trenér Zdeněk Janík nabídl vedení klubu svou rezignaci. Ta byla přijata a Janík vedl "svůj" tým naposledy v nedělním televizním utkání s Prostějovem.
Výkonům basketbalistů Mlékárny Kunín v letošní sezoně Mattoni NBL nejvíce odpovídá přívlastek „nevyrovnané“. V čem vidíte hlavní příčiny?
Viděl bych dva hlavní důvody. Prvním z nich je nedostatečná příprava. Několik hráčů bylo zraněných, jiní plnili reprezentační povinnosti a další přicházeli do týmu až nedlouho před začátkem sezony. Druhým pak bylo doplnění týmu, které z mého pohledu nebylo tak kvalitní, jak bych si představoval. V loňské sezoně byl tým zvyklý na to, že jej táhli dva hráči: Callahan a Bobb, k nimž se před playoff přidal Žarkovič. První dva však po sezoně odešli a Žarkovič je z formy. V současném týmu bohužel není nikdo, kdo by hráče na palubovce vedl. Bylo třeba s nimi daleko více pracovat, na což však nebyl časový prostor.
Zmínil jste zranění několika hráčů. Do jaké míry komplikovala situaci právě zranění v kombinaci s velkými změnami v hráčském kádru?
Štec byl v rekonvalescenci po těžkém zranění, až v průběhu sezony se k nám připojil Hájek. Champion s Leachem, kteří přišli za Bobba s Callahanem, jsou naprosto odlišnými typy hráčů a ani Andruška nehrál tak, jako Kovář, jenž po sezoně ukončil kariéru. Jarda Kovář byl navíc pro tým velkou osobností. Sice v mnoha utkáních nedostával tolik prostoru na hřišti, přesto nás několikrát herně podržel. Ani jeho se nepodařilo nahradit. Přes všechny tyto skutečnosti však považuji za náš největší problém rozehrávku. Žarkovič hrál v závěru loňské sezony velmi dobře. Má vynikající spolupráci s podkošovými hráči, horší je to v přechodu do útoku a při spolupráci s křídly. Bobb si od něj dokázal míč vynutit, ale hráči, kteří zde jsou letos, to nedokáží. Vidovi se navíc nedařilo ani střelecky a není schopen udělat pro tým to, co dělal v loňské sezoně.
Značná obměna hráčského kádru je v Novém Jičíně každoročním koloritem. Jak moc je tato filozofie klubového vedení limitující pro trenéra?
Pokud se změny podaří a hráči jsou hned po svém příchodu pro tým prospěšní, tak je úkolem trenéra dát hráče dohromady a usměrnit je po psychologické stránce. V tomto případě to však bylo jinak. Hráče nešlo usměrnit, určit jim nějaký systém. Nebyli na potřebně vysoké úrovni a muselo se s nimi dlouhodoběji pracovat, ale k tomu jsem v Novém Jičíně neměl prostor. Opakem je příklad Ostravy, kde je tři roky stejný trenér, kádr se v podstatě nezměnil a začínají být vidět výsledky.
Zahraniční posily Leach s Championem se dosud příliš neprosadily. Čemu to přisuzujete?
V minulosti mělo vedení klubu z 90 procent vynikající tahy se zahraničními hráči. Letos se to nepodařilo. Netvrdím, že hráči, kteří přišli, jsou špatní. Nedokáží však vyvést tým z krize v situacích, kdy je to třeba. Ale znovu opakuji, je to otázkou času. Vždyť například Champion je poprvé v Evropě a jeho nevyrovnané výkony bych přičítal právě tomu. Proti Nymburku a Brnu nevynikal, v jiných zápase se mu naopak dařilo. Je to otázkou času.
Po skončení loňské sezony se vědělo, že odejde Bobb, a poměrně záhy odešel i Callahan. Jak moc citelné byly právě tyto ztráty?
Strašně! Když porovnám loňský a letošní tým, vidím obrovský rozdíl. Nyní nám chyběli tři hráči, kteří v playoff tým táhli. Odešli Callahan s Bobbem, Žarkovič je z formy. Navíc Hájek, kterého považuji za nesmírně důležitého hráče, byl na začátku sezony zraněný.
Vedení klubu i fanoušci si libovali, že se podařilo prodloužit smlouvu s Žarkovičem, který podával zejména v playoff skvělé výkony. Všichni vědí, jak klíčová je pro výkonnost celého týmu role rozehrávače. Vy jste však již zmínil, že právě jeho současnou výkonnost považujete za největší problém Mlékárny Kunín. Jak byste Žarkoviče charakterizoval?
Věděl jsem, a také jsem to Vidovi říkal, že je špatný v obraně a musí v tomto směru přidat. Bohužel jsem však zjistil, že je to jeho způsob hry. Žarkovič není typem hráče, který by makal na doraz v obraně. Velmi rád hraje v útoku, dobře střílí, i když se mu letos zatím nedaří, a právě v tomto období se nejvíce projevuje jeho handicap v obraně. Například v pohárovém utkání proti Děčínu marně hledal způsob, jak bránit Sanderse. Vím, že je Žarkovič dobrým basketbalistou, ale je typem hráče, který bude hrát dobře, pokud bude hrát dobře celý tým. Rozhodně není hráčem, který jej může vytáhnout z krize.
Proč Žarkovič není v optimální pohodě?
Vid je vynikající člověk, silně věřící. Myslím si, že v jeho případě jde o přemíru vlastní zodpovědnosti, která jej hodně svazuje. Ví, že se mu nedaří, cítí, že je to právě on, v kom je největší problém. Snaží se to kompenzovat tím, že střílí v nesmyslných situacích. Myslí si, že dá koš a chytne se, a místo toho, aby míč poslal dál, tak se snaží zakončit sám. Dělá to proto, aby se chytl a byl prospěšný pro tým. Mnohokrát jsme o tom spolu mluvili, rozebírali to, ale bohužel se mu zatím nedaří.
Konzultovalo s Vámi vedení klubu složení týmu pro letošní sezonu?
Musím říct, že ne. Bohužel komunikace v tomto směru v Novém Jičíně nefungovala tak, jak by měla. V několika případech jsem dokonce vedení klubu upozornil, že hráči, kteří přišli, nebudou týmu prospěšní. Konkrétně u Leache jsem po týdnu tvrdil, že není typem hráče, který by nám pomohl. To se však týká více hráčů, například Buzášiho. Jde o talentovaného hráče, z kterého může něco být, vždyť trénoval u dvou renomovaných trenérů Pospíšila a Róna. Zatím se však nikde výraznějším způsobem neprojevil. A pro klub s takovou filozofií, jakou má Mlékárna Kunín, nemůže být prospěšným hráčem, protože on potřebuje, aby se s ním pracovalo, aby dostával herní příležitost. A já ve své pozici jej prostě nemohu v zápase proti Nymburku zkoušet, i když je mi to líto.
Přišel jste k ambicióznímu klubu nejvyšší soutěže od mládeže. Jak moc velký skok to pro Vás byl? Určitě jste přemýšlel, do čeho jdete – jak moc se tato Vaše očekávání naplnila a v čem byla rozdílná?
V první fázi to byl obrovský skok. Já mám pedagogické vzdělání a myslím si, že umím jednat s lidmi, a tehdejší tým byl plný velkých osobností. Namátkou jmenuji Bošnjaka, Warricka, Bobba, Petra Welsche či Kováře. Co jméno, to osobnost. Můj tehdejší předchůdce Šedivý, kterého považuji za jednoho z nejlepších českých trenérů, byl velmi tvrdý a myslím si, že nedokázal pracovat s hráči z pohledu komunikace. A já jsem pochopil, že právě to je cesta k tomu, aby se tým konsolidoval. Hráči byli velmi dobře připraveni a mě se podařilo dát je vztahově dohromady, aby fungovali jako tým. Nakonec jsme skončili na třetím místě.
Šlo o Vaši první sezonu v Mattoni NBL. Které okamžiky se Vám nejvíce vryly do paměti?
Nejvíce vzpomínám zejména na semifinálovou sérii s Opavou. Podle mého názoru byla právě tato série jednou z nejkrásnějších, které se v lize hrály a pro mě byla něčím naprosto neuvěřitelným. Jedno utkání skončilo o patnáct bodů v náš prospěch, ostatní čtyři však byla dramatická a vyrovnaná (tři zápasy skončily rozdílem tří bodů, jeden rozdílem čtyř bodů – pozn. aut.). Vedli jsme dva jedna na zápasy a čtvrté utkání, které se hrálo v Novém Jičíně, ve mně zanechalo největší negativní dojem. Hráči si totiž mysleli, že už to půjde samo, a já jsem tehdy poznal, že se s nimi musí po komunikativní stránce neustále tvrdě pracovat. Ten zápas jsme nakonec prohráli, stejně jako rozhodující, pátý duel v Opavě.
Proč jste se po zisku bronzové medaile rozhodl z Nového Jičína odejít?
Já jsem věřil, že ve finále bychom Nymburk porazili, a to, že jsme nezvládli dobře rozehranou sérii s Opavou, byl pro mě velký psychický šok. Proto jsem se rozhodl neprodloužit smlouvu. Na začátku další sezony mě vedení klubu několikrát kontaktovalo, ale já jsem odpověděl, ať jsou trpěliví. Říkal jsem, že Zbyněk Choleva potřebuje větší časový prostor a všechno se dá dohromady. Po nějaké době mě kontaktovali znovu a já jsem nakonec po zvážení všech okolností nabídku přijal. Přimělo mě k tomu několik okolností, zejména dobře složený tým a také spolupráce se Zbyňkem Cholevou. Právě on družstvo výborně připravil, navíc zároveň se mnou přišel Žarkovič, který do týmu bezvadně zapadl. A nám se podařilo získat druhé místo, navíc jsme s Nymburkem hráli čtyři vyrovnané zápasy a ve dvou jej dokonce porazili, i když většina lidí nás před finále jasně odepisovala. Prostě se projevilo to, co jsem říkal: že to chce čas, a ten pracoval pro nás.
V případě Vašeho nástupce bylo nejčastěji skloňováno jméno chorvatského kouče Bruno Sočeho, nakonec se jím stal Zdeněk Hummel. Co říkáte na jméno nového trenéra?
Zdeněk Hummel je jistě výborný a velmi zkušený trenér! Já jsem velmi rád, že
je to právě on, který družstvo převzal! Určitě je to lepší řešení situace,
než kdyby nabídku přijal Soče nebo nějaký jiný trenér. Pevně věřím, že
výkonnost družstva půjde nahoru. Zdeněk hráče jistě vytáhne do boje o
nejvyšší příčky. Moc to jemu a hlavně hráčům přeji!
U Mlékárny Kunín jste strávil téměř dvě sezony. Co si z angažmá v Novém Jičíně odnesete jednak do basketbalového a jednak do osobního života?
Beru to jako ohromnou zkušenost! Snažím se být optimista, ale na druhou stranu jsem velmi citlivý člověk a všechno si moc beru. Negativní věci, z nichž je cítit křivda, mě trápí a mrzí. Ze všeho se však dá vzít ponaučení. Odcházím se zvednutou hlavou a s pocitem, že jsem se snažil co nejlépe dělat svou práci. Rozhodně převažují pozitivní vzpomínky a ty negativní pro mne budou velkým ponaučením.
Jakým směrem se budou ubírat Vaše další trenérské kroky?
Já jsem se dlouhou dobu pohyboval mezi mladými lidmi a do ligy jsem vlastně přišel až před dvěma lety. Proto se vůbec necítím opotřebovaný. Mým jediným problémem je fyzický věk. Z tohoto pohledu nevidím v budoucnosti příliš velkou šanci na mé případné další působení v Mattoni NBL, ale uvidíme.
Budete výsledky Mlékárny Kunín i nadále sledovat?
Samozřejmě! A nejen sledovat, bude hlavně držet palce! Celým srdcem klukům přeji jen to nejlepší a věřím, že opět budou hrát tak, jak to nejlépe půjde. Věřím, že příchod nového trenéra bude pro tým prospěšný a Mlékárna Kunín půjde výkonnostně opět nahoru.
