Nyní však má český biker přinejmenším jasno, v jakých barvách bude v příštím roce závodit, prodloužil smlouvu v týmu Specialized. Ovšem nebylo to jednání ani krátké, ani jednoduché - vleklo se nečekaně dlouho, než se dohodli na podmínkách.
„Snažil jsem se však na spolupráci se Specialized navázat, protože jsem tam byl maximálně spokojený. Takže mám radost,“ říká Kulhavý. „Existoval sice i nějaký zájem odjinud, ale ten jsme nakonec nemuseli moc řešit.“ Ve Specialized nyní dostal kontrakt na rok 2015 s opcí.
Světové zlato z maratonu letos přidal ke svým trofejím z minulých let, tedy k titulům z olympiády, mistrovství světa a mistrovství Evropy v cross country a z celkového pořadí Světového poháru. Nyní vlastně může říci: Mám vše.
„Jenže letošní mistrovství světa v cross country pak bohužel v mém podání nebylo ideální. I když vím, že po zranění to mohlo být i horší, osmé místo přece není tak zlé. Na lepší už nebyly síly. Každopádně rezervy do dalšího roku tam jsou a motivaci mám s blížící se olympiádou taky.“
Kvůli problémům s alergií byl ještě ve čtvrtek u docenta Koláře na testech na spirometrii. „Nějaký nález tam je, ale omezuje mě jen při nejtěžších zátěžích. Musíme ho před sezonou vyřešit, nebo musím zažádat UCI o výjimku na nějaký dýchací sprej.“
Do poloolympijské sezony vjede na Cape Epiku, slavném jihoafrickém etapovém klání dvojic, kam se vrátí po roční absenci. „Dohodli jsme se s Christophem Sauserem. Bude tam končit kariéru a chtěl by tenhle závod, který je pro něj nejdůležitější v roce, ještě jednou vyhrát.“
Osmatřicetiletý Švýcar Sauser ovládl Cape Epic už čtyřikrát: se Silvio Bundim v sezoně 2006, s Burry Standerem v letech 2011 a 2012 a s Jaroslavem Kulhavým loni. Letos ve dvojici s čerstvým bikerem Františkem Raboněm skončil druhý.
Po startu na Cape Epiku se Kulhavý v dalším průběhu sezony 2015 pokusí nabrat sebevědomí směrem k olympijskému Riu 2016. „Určitě je mým cílem vrátit se v celkovém pořadí Světového poháru v cross country do Top 5 (letos byl i kvůli zdravotním absencím třicátý). Nechci se rok před olympiádou na kluky dívat odněkud z 10. místa. Takže bych rád znovu vyhrál pohárový závod, abych sám sebe přesvědčil, že v Riu mohu dosáhnout na medaili.“
Při své zatím životní sezoně 2011, kdy byl v terénu takřka neporazitelný, neřešil žádná zranění, nemoci či defekty. „Tehdy jsem říkal, že taková sezona bez nemocí a defektů je až neuvěřitelná. A měl jsem pravdu, v dalších letech už vždycky nějaké problémy přišly. Letos v podobě zlomené čéšky byly nejhorší. Když v únoru šest týdnů nemůžete na kolo, je to vážně nepříjemné.“
Přesto se snaží řídit sloganem, že všechno zlé je pro něco dobré. „Z veškerých potíží jsem se nakonec dostal. Žádné další mě snad díky tomu už tolik nepřekvapí. Ale doufám, že teď to bude zase jen o výkonnosti a ne o zraněních.“
V olympijském roce bude Kulhavému 31 let. Sen o přechodu na silnici a o startech v největších silničářských závodech, s nímž si pohrával po hrách v Londýně, prozatím odložil minimálně do skončení bojů v Riu. „Pak se mohu rozmyslet. Mohl bych sice možná hostovat v nějakém silničním týmu, ale všichni víme, jak složitá je nyní situace s místy v profipeltoonu.“
