„Byl to velký zážitek,“ neskrýval nadšení 27letý vytrvalec z Lanšperku na Ústeckoorlicku. „Moc jsem si to užil.“ Nechybělo však mnoho a o svůj druhý start v životě na maratonské trati přišel. Týden před závodem bojoval s chřipkou.
Do poslední chvíle zvažoval, zda se vůbec do Monaka vydá. Dokonce chtěl vrátit letenku. Prostředí, kde se běželo, ale bylo až příliš lákavé na to, aby zůstal doma. „Sezona mi stejně končí, tak jsem to riskl i s horečkou. Jel jsem si to tam užít a rozhodně toho nelituji,“ pronesl Krupička.
Ač jsou jeho doménou především běhy do vrchu, zdárně držel krok s maratonskými specialisty. Od startu, který před kasinem v Monte Carlu provedl kníže Albert za asistence světové šampionky v maratonu Pauly Radcliffové a hustých špalírů diváků, se držel ve vedoucí skupině.
„Bohužel mi pak přestala sloužit stehna,“ povzdechl si. „Asi jsem po kopcích nebyl zvyklý na silnici. Posledních 17 kilometrů jsem nemohl běžet tak, jak jsem chtěl.“
I přes problémy se však nepropadl nijak dozadu. Cílem proběhl v konkurenci dvou tisícovek účastníků jako osmý se ztrátou 6:40 minuty na vítězného Keňana Johna Kiruie. „Jsem s výsledkem spokojený,“ pronesl Krupička.
Oproti své jarní maratonské premiéře ve Wroclawi však byl pomalejší o osm minut. Není ani divu. Kopcovitá trať v Monaku a silný vítr od moře rychlým časům příliš nepřejí. „Byl to strašně náročný závod,“ potvrdil Krupička. „Vždyť vodič měl za úkol rozběhnout závod na čas 2:14. Nešlo to ale dodržet. I já jsem původně myslel na čas kolem 2:20. Ale na druhou stranu jsem byl až překvapen, že jsem se vůbec nezadýchal,“ dodal člen Saucony Teamu.
Monacký maraton měl být pro něj původně tečkou za letošní sezonou. Ale zřejmě si ji ještě prodlouží. Pokud si narychlo stihne zařídit víza do Nigérie. Tam se totiž za necelé dva týdny koná premiérový ročník vrchařského závodu. Pozvána byla světové elita a Krupička samozřejmě s ní.
„To by byl bonbónek na závěr,“ pronesl třetí muž letošního Grand Prix vrchařů. „Tedy vlastně už druhý po Monaku,“ dodal s úsměvem.
