A toho si moc váží. Až tak, že nabídky jiných klubů odmítal. Výjimkou byla jedna sezona v italské Serii A, v Montichiari.
"Taková přízeň fanoušků má kolikrát větší cenu, než lukrativnější kontrakt," přiznal blokař. "Své působení v Iraklisu bych nevyměnil za nic na světě."
V Řecku žije od roku 1994, ale začínal v konkurenčním Arisu, v Iraklisu je desátou sezonu. Už má řecké občanství, reprezentuje svou novou zem.
"Ta jížanská nátura mi vyhovuje, přizpůsobil jsem se jim, i když třeba pokud jde o disciplínu, tak s jejich benevolencí nesouhlasím."
Tvrdí, že v Řecku si každý dělá, co chce. "Čtyři roky jsem absolutně nerozuměl, jak jejich systém může fungovat. Všude kouří, v bance, v autobuse. Obchody otvírají, až se Řek vzbudí. Záhy si dají šestihodinovou pauzu na frapíčko, což je jejich oblíbená káva. Na druhou stranu ve dvě hodiny v noci nemáte problém jít se někam najíst a to zase v Česku a na Slovensku neexistuje."
Především si cení řeckých fanoušků, kteří se o víkendu v Praze až starali o atmosféru při finálových zápasech Ligy mistrů. Někdy ale až moc živelně. Soluňské fandy, kteří odmítali sundat své transparenty z reklamních ploch v hale, museli krotit policisté.
"Ale nemyslete si, že tak bouřlivo je při každém našem utkání," upozornil Kravárik. "Jedničkou je v Řecku fotbal a totální fanatici jsou v Panathinaikosu a Olympiakosu. Co se týče volejbalu, tak vytvoří perfektní prostředí, jen když se o něco jedná, v Řeckém poháru, při vrcholu ligy či mezistátních zápasech."
Andrej Kravárik si pochvaluje, že si opět mohl zahrát v Česku.
"Je to senzační, že jsem tady mohl hrát. Narodil jsem se jako Čechoslovák, i když teď žiju v Řecku a na Slovensko jezdím už jen na dovolenou. Ale i v Česku mám pořád hodně známých."
To poznal při pobytu v Praze. Ani nespočítal, kolik kamarádů potkal. "Vždy se tady budu rád vracet."
Přece jen, nerozptylovala ho setkání se známými při vrcholu sezony?
"Naopak, dodávalo mi to hodně nové energie," usmál se.
Nesplnilo se mu však přání zahrát si finále proti Martinu Léblovi. "Na jedné straně mohlo být Slovensko, tedy Iraklis se mnou, a na druhé Česko, tedy italská Macerata s Martinem."
A neradoval se ani z triumfu, Soluňští ve finále podlehli italskému Trentinu 1:3. Iraklis neuspěl ve finále Ligy mistrů potřetí.
"Hlavně mě mrzí prohra z roku 2005, to jsme neuspěli doma, v Soluni, před deseti tisíci Řeky. To bolelo, hodně bolelo," připomněl prohru s francouzským Tours.
Třeba se Kravárik vítězství v prestižní soutěži ještě dočká, byť už má 37 let. "Dokud mi to jde, tak budu hrát," uvedl.
A proč ne, když ostravský nahrávač Petr Štika stačí na extraligu ve 46 letech.
"Proti Petrovi jsem hrával," vzpomněl si Kravárik. "A když jsem ho teď viděl stále ještě v akci, tak mi skoro spadla pusa. Stihl jsem v televizi tři sety semifinále extraligy Budějky - Ostrava a míče, na které na hřiště šel, odtrkal nádherně. Petr má pořád volejbalu co dávat."
