„Je mi sice jedenačtyřicet, ale nechce se mi končit pádem,“ říká lyžař, který před lety vyhrál úplně první závod Světového poháru, celkem čtyřikrát ovládl celý seriál a dvakrát, v letech 2005 a 2007, se stal mistrem světa. Pád v Arose však všechno změnil.
„Když si sednu, tak se mi blbě vstává. Můžu jezdit na kole, ale třeba obyčejné běhání mi nejde. Noha pořád pobolívá, přesto se mi zdá, že se to týden po týdnu zlepšuje,“ přemítá.
Potřebujete vůbec běhání?
Moc ne, ale člověk se nějak otestuje a uvědomí si, v jaké fázi rekonvalescence je.
A nenastal právě teď vhodný okamžik, abyste si, přinucen okolnostmi, řekl - neměl bych toho už nechat? Máte svůj věk...
Jo, pere se to ve mně. Aleš Valenta říkává, že špičkový sportovec končí buď proto, že mu to nejde, anebo když se blbě zraní. Tak nějak uvažuju.
Tomáš Kraus a jeho ošklivý pád.
A krátce po operaci zlomené nohy.
Nebyla ta zlomenina jistým varováním?
Signál to samozřejmě byl. Ale na druhou stranu... Takových signálů už bylo! Kdybych skončil po těch prvních, tak už dávno nelyžuju. Chci to zhodnotit dobře, proto půjdu v polovině září na italském ledovci na lyže a tam se uvidí. Ale chtěl bych skončit nějak líp než pádem.
Pakliže vám tělo dovolí lyžovat, bude to celá sezona?
Určitě ne, na celou sezonu už to není. Loni jsem odjel začátek a fungovalo to dobře, tak jsem chtěl dojet všechno, což mi až do Arosy vycházelo. Takhle už to nepůjde. Určitě by šlo o mojí poslední sezonu, říkejme jí třeba rozlučková, a jel bych jen závody, které mě baví. Třeba ve francouzském Val Thorens a několik skikrosů v Americe.
A když na ledovci tělo řekne ne?
Nebudu se nějak vehementně bránit, je jasné, že to nemůžu dělat donekonečna. Už přes rok mi táhne na padesát a mám i dost jiné práce.
Jaké? Už víte, co dál?
Před rokem jsme s kamarádem Jirkou Tichým založili společnost Snow Nomads, která se zabývá adventure turistikou. Helikoptéry, zajímavá místa, lyže, surfy a podobně. A před dvěma měsíci jsme podepsali smlouvu s Evou Samkovou a českým snowboardcrossovým týmem, teď je marketingově zastupujeme.
Tomáš Kraus na trati olympijského skikrosu v Soči.
Jste tedy manažerem olympijské vítězky?
Jo. Staráme se o partnery, starty v závodech, různé účasti, kempy. Jde taky o to zúročit olympijské zlato. Už v mojí kariéře mě bavilo řešit sponzory, ale vždycky je lepší dělat to pro někoho jiného než pro sebe. Chodit někam a říkat, že jejich životní investicí bude, když zasponzorují zrovna mě, to není úplně příjemné. A ani moc přirozené... (směje se)
Co dalšího taková práce obnáší? Budete doma častěji než dřív?
Spíš míň, pořád je co dělat. Taky chci svými zkušenostmi a radami podpořit skikrosařku Andreu Zemanovou, v zimě tedy bude času ještě míň. Musím si to ohlídat, už takhle doma moc nejsem.
