Španělské krasobruslení nemělo tradici, infrastrukturu, finance, materiál, specialisty. Nemělo vlastně nic.
Přesto se nyní Javiér Fernández vrací z Bostonu už coby dvojnásobný světový šampion a ve své zemi je celebritou první kategorie. Vždyť jak jinak by pronikl na titulní stránky španělských deníků i v týdnu, kdy se hrálo El Clásico.
„Superjavi,“ křičí titulek deníku As.
„Druhým zlatem se zařadil mezi legendy,“ píše list Marca.
Blahopřání mu zasílají politici, tenista Rafael Nadal či herec a zpěvák Antonio Banderas. Brankář Iker Casillas o Fernándezově jízdě na sociálních sítích píše: „Byla úžasná.“ A pilot Fernando Alonso mu vzkazuje: „Jel jsi jako stroj.“
¡CAMPEÓN DEL MUNDO POR SEGUNDO AÑO CONSECUTIVO! @javierfernandez revalida su título Mundial #Worlds2016016 ¡VAMOpic.twitter.com/FxtGVb2BPvBPv
Už loni, po zisku prvního světového titulu, jej Španělé zvolili Sportovcem roku před Jorge Lorenzem, šampionem Moto GP. Při prosincovém finále krasobruslařské Grand Prix, o které se přihlásila Barcelona, byl pak závod mužů beznadějně vyprodaný.
Jak je možné, že v zemi, jež byla krasobruslením dlouhá léta zcela nepolíbená, se najednou stal takovou osobností?
Odpověď hledejme nejen v ledové ekvilibristice a šoumenství bruslaře z Madridu, ale také v bizarnosti v úvodu zmíněných čísel a jeho cesty na trůn. Fernándezův životní příběh je velmi podobný pouti Martiny Sáblíkové z rybníků na Vysočině a ze země bez umělého oválu až na rychlobruslařský Olymp.
Ona svojí „pohádkou“ omámila Čechy, on Španěly.
LÉTA ZRÁNÍ. Fernández na cestě na evropský a pak i světový trůn.
Při debutu na mistrovství světa skončil pětatřicátý. Když se před osmi lety mladík Fernández, syn vojáka a poštovní doručovatelky, učil trojitého axela, neměl skok od koho okoukávat. Ve Španělsku ho nikdo neuměl.
Tehdy se zjevil kouč Nikolaj Morozov s nabídkou, ať s ním trénuje v centru v New Jersey. Fernandézův otec si přibral druhou práci, aby synovi finančně pomohl. A 16letý mladík odešel do Ameriky, aniž by uměl slovo anglicky.
Jenže u Morozova nezapadl. Připadal si v klubu příliš izolovaný a sám.
Až v roce 2011 se stal zázrak.
V Torontu se jej ujal bývalý mistr světa Brian Orser. Dnes ho Fernández nazývá svým druhým otcem.
„Copak může být dobrý krasobruslař ze země toreadorů?“ psal v té době list Toronto Star. Ale ve skupině s megatalentem Juzurem Hanjuem výkonnostně rostl a po boku přítelkyně, mistryně světa Miki Andové, lidsky dospíval. Od zimy 2013 sbírá evropské tituly, loni poprvé vládl celému světu.
Happy Valentine's Day to everybody and of course to my girl @M1K1_ANDO I love you! pic.twitter.com/nGgyxjRxJI
Způsob, jakým nyní získal ve 24 letech v Bostonu své druhé světové zlato, jeho věhlas ve Španělsku ještě umocnil.
Po krátkém programu prohrával s Hanjuem o 12 bodů, takovou ztrátu dosud nikdo na šampionátu nezvrátil.
Navíc Fernándeze sužovalo zranění paty, bruslil proto se speciální vložkou v botě. Bolesti pocítil rovněž ráno před volnou jízdou. Trénink omezil, vyhledal lékaře, který se snažil bolest utlumit.
ÚCHVATNÁ JÍZDA. Coby Frank Sinatra ve volné jízdě v Bostonu.
Přesto na hudbu Franka Sinatry oslnil dokonalou jízdou, vymykající se všem kritériím. To už nebyl jen sport, nýbrž umělecké dílo. „Nejlepší jízda, jakou jsem kdy na mistrovství světa viděl,“ prohlásil Brian Orser. „Ten zážitek si budu pamatovat do konce života,“ potvrzoval Michal Březina.
Javiér Fernández se stal podruhé mistrem světa.
Navzdory Hanjuovi, navzdory bolesti.
A potom řekl: „Naučilo mě to, že nikdy, za žádných okolností nesmíte přestat věřit sami v sebe.“
Příští rok v lednu přijede do Ostravy, aby tam bojoval o svůj pátý evropský titul. Tolik jich po 2. světové válce dokázali získat pouze tři muži: Alain Giletti, Ondrej Nepela a Jevgenij Pljuščenko.
