Nebyla jste nervózní? Přece jen, závodit z 10. místa po krátkém programu na mistrovství Evropy, to jste ještě nezažila...
Ne, žádné velké nervy nebyly. Ani včera, ani dnes.
Ani když stadion burácel, protože jste byla ve stejné skupině s domácím idolem Kiirou Korpiovou?
To mi nevadilo. Stejně si musím zajet to svoje, ať se děje co se děje. Bylo mi docela příjemně.
Začátek vaší jízdy byl zdařilý, se třemi trojitými skoky. Pak docházely síly?
No, tak nějak. Nevím... Úplně se mi to nevyvedlo. Zatímco v krátkém programu se mi povedlo všechno, co jsem chtěla, tak dneska ne. (Trenér Žídek: Škoda, kdyby zvládla další dva skoky, mohla být i v té desítce.)
Jste teď celá udýchaná, i pět minut po jízdě. Sáhla jste si na dno sil?
Bylo to náročné. A taky je tu dneska v hale dost teplo, přišla spousta lidí.
Jela jste na melodii Divoké květiny od Jana Jiráska. Proč právě na ni?
Vybrala jsem si ji, zalíbila se mi. I hudbu z filmu Chicago jsem si na krátký program vybrala já, moc se mi ten film líbil. Oba ty programy jsou přitom úplně jiné, i temperamentem.
Kam se chystáte nyní?
Na univerziádu, studuju druhým rokem ekonomku báňskou, tak na ní mohu startovat.
A potom na mistrovství světa do Los Angeles?
To se teprve uvidí. Měla jsem od svazu podmínku, že když tady skončím do 13. místa, tak mě tam určitě pošlou. A jsem čtrnáctá. Takže teď nevím...
Na čem teď musíte nejvíc zapracovat, abyste v příští sezoně zaútočila i na první evropskou desítku?
Zlepšit výraz, přidat nějaký trojitý skok. Na flipu a rittbergeru děláme. Ale do té desítky bych příště určitě chtěla, to ano.
