Přemýšlela, zda halovou sezonu úplně nevypustí. Po tolika letech v zápřahu hledala koulařka Jana Kárníková, jež v půlce února oslavila 36. narozeniny, obtížně motivaci. Cítila se závoděním utahaná.
„Teprve o Vánocích jsem se dokopala k tomu, že se zase začnu hýbat. Řekla jsem si, že mistrovství republiky zkusím, i když jsem trénovala jen měsíc. Rozhodnutí padlo pár dní předtím,“ popisuje sportovkyně pardubické Hvězdy hodně „střízlivou“ přípravu na úspěšný šampionát, v níž stihla jen j edny ostré závody: přebor v Jablonci.
Od soboty je Kárníková již jedenáctinásobnou mistryní republiky v hale; vedle toho vlastní 12 triumfů pod otevřeným nebem a řadu dalších medailí.
Českých titulů máte spoustu, ovšem tenhle byl první od roku 2013. Potěšil vás tím víc?
Ne, že bych vítězství vyloženě nečekala, ale bylo to trochu překvapení. Nicméně jsem věřila, že se to může povést. Nestihla jsem toho moc natrénovat - silově, ani technicky -, takže to pro mě bylo hodně radostné.
Ve finále koule jste se každým dalším pokusem zlepšovala, vyhrála jste až posledním šestým.
Bylo to takové optimistické, mělo to vzrůstající tendenci. Zprvu jsem byla nevyházená, potřebovala jsem se dostat do správné závodní atmosféry. Projevilo se to v tom šestém pokusu.
Ruku v ruce s tím jde, že jste neměla žádný neplatný pokus, například z důvodu přešlapu.
To bylo možná tím, že na tom silově nejsem tak dobře, tudíž jsem si hlídala techniku. Nebyly tam takové ty moje klasické vrhy mimo výseč. Víc jsem se na to soustředila.
Věřila jste si, že přehodíte pokus posléze stříbrné Petry Klementové z Havířova ze třetí série?
Tušila jsem, že Petra už se nezlepší. Jak ji znám, je hodně silově zaměřená, technika pokulhává. Byla jsem si jistá, že pokud trefím pokus, musí to letět.
S výkonem 15,56 metru jako takovým jste tedy spokojená?
Splnil moje očekávání, měla jsem v Praze dva tréninky s Petrem Stehlíkem a s těžší, čtyři a čtvrt kilovou koulí jsem hodila 15,22. Na šampionátu jsem prodala to, na co jsem v tu chvíli měla.
Postrádala jste ve finále staroboleslavskou Markétu Červenkovou, které náležely předchozí tři halové tituly?
Potkala jsem se s ní na tom druhém tréninku. Bohužel si týden před mistrovstvím zvrtla kotník a ve Stromovce nemohla nastoupit. Kdyby závodila, mohlo to vypadat úplně jinak. Možná bychom se vzájemně vyhecovaly a házely bychom ještě dál.
Co nyní máte před sebou za program?
Jak jsem moc netrénovala, z Prahy jsem docela rozbitá, takže si teď dám pauzu. Pak se začnu chystat na léto, slíbila jsem pomoci v atletické extralize a zúčastním se také mistrovství republiky. Jestli vyjde třeba mistrovství Evropy družstev, budu jenom ráda.
Máte v hlavě, jak dlouho byste ještě chtěla házet?
S přítelem jsme se dohodli, že sezonu 2017 určitě dojedu, ale pak asi skončím. Hodně se to měnilo i v práci, stala jsem se místopředsedkyní klubu a na Hvězdě na mě spadl celý marketing. Pak už se mi moc nechce na trénink nebo do posilovny. Ale konkurence v kouli není velká, takže dokud budu házet k 16 metrům, má to smysl.
V Praze se na rozdíl od vás nepředstavily další tradiční opory Hvězdy, běžkyně Kristiina Mäki a trojskokan Jiří Vondráček. Proč?
Jirka je zraněný, má problémy s nohou. A Kristiina v zimě přestoupila do pražského Olympu, takže už za nás soutěžit nebude. Také jsem se divila, že tam není, ale nejsme v kontaktu, nevím, co s ní je.
Bronz a čtvrté místo k vašemu zlatu přidala vytrvalkyně Lucie Maršánová, sprinterka Lada Vondrová byla čtvrtá na 400 metrů. Vondrová je ročník 1999, hýčkáte si ji jako velký talent?
Talent to určitě je. Nejen pardubické, ale i celé české atletiky. Předtím byla zlatá na MČR mládeže v Ostravě. Čtvrtá místa jsme měli tři, vedle Lucky a Lady skončil těsně pod stupni také trojskokan David Beneš. Ve výsledkových listinách ho ale uvádějí na páté příčce.
