Jaký recept odpočinku doporučuje? "Borůvkové knedlíky, steak a slečnu. Kdyby nějaká byla... Jenže kterou by to se mnou bavilo? Na sever jsem odjel 31. října, přijel až teď a ve čtvrtek ráno už zase mizím do Toblachu."
Místo slečny si naordinoval jinou libůstku: s Radkem Jarošem naplánují jarní expedici na Čo Oju. Víkendová třicítka v Toblachu pak bude zlomová. "Když zase nezaboduju, asi vypustím další svěťáky a potrénuju," uvažuje. Pryč je euforie z úvodu sezony. V Düsseldorfu tehdy doběhl druhý, aniž se na zahajovací sprint speciálně připravoval!
"Ta euforie nás zmátla. Podlehli jsme s koučem vidině žlutého trikotu a předělali přípravu. Navýšili jsme dávky i intenzitu." Chyba. Koukal se zatavil. Mysl chtěla, tělo mlelo z posledního. "Náročnější tréninky mě srazily k zemi." Kdo za krizi může? On? Trenér Brink? "Oba máme máslo na hlavě."
V nedělním skiatlonu zažil další, dosud nepoznanou emoci. Běžet úplně poslední, daleko za soupeři. "To se mi nikdy nestalo." V Kuusamu padl při strkané hned po startu, zezadu ho skolil jeden z Finů. Navíc zlomil hůlku. Pět jiných běžců se válelo kolem Koukala po zemi. "Není divu. Ta trať nemá homologaci na skiatlon ani předepsanou šířku devět metrů. Pánové z FIS si zase jednou dělají, co chtějí," zlobí se.
Chybějící hůlku sebral německým servismanům, byla však dlouhá. Při sjezdu sahal po nové - a nevybral zatáčku. Letěl na cihlovou zeď, špičku lyže si zabodl do žeber. "Byla to rána, jako když v šedesátce vypadnete z rozjetého auta," srovnává. Vyhrnuje triko, na těle ukazuje nezahojenou jizvu. "Tu mám na památku."
Zůstal půldruhé minuty za ostatními. Mělo vůbec smysl pokračovat? "Nikdy jsem závod nezabalil. Končí se až v cíli, ne? Nejsem jako Ivan Bátory. Když mu to nešlo, po třech kilometrech odkráčel." Třeba někoho předjedeš, utěšoval se Koukal na trati. "Jenže jakmile jsem jednoho borce dorazil, zastavil a vzdal. Co je to za závodníky?"
