Výrazným letošním úspěchem Jessiky Kordové bylo nejen vítězství na českém mistrovství, ale i dlouho úspěšná cesta kvalifikací na nejprestižnější americký turnaj US Open. Třináctiletá dívka skončila v boji s profesionálními hráčkami těsně před branami turnaje.
"Mrzelo mě to, ale na druhou stranu mi to i hodně dalo. Teď vím, že příští rok se tam budu chtít dostat znovu, vím, co mám čekat, vím, co mám zlepšit," říká příjemná mladá dáma s klidným a sebevědomým vystupováním.
Řekněme, že bych chtěl začít s nějakým sportem. Zkuste mě přesvědčit, že si mám vybrat golf.
Přesvědčovat vás nebudu. Ale současně musím říct, že golf je sport, při kterém se s přáteli podíváte do přírody. Hlavní věc totiž je, aby si člověk hru užil. Hodně lidí to bere vážně, vzteká se, hází holemi... To je chyba.
Je těžké začít s golfem?
Docela jo. Učíte se hodně věcí najednou. Jak se hůl drží, jak máte švihat, jak se postavit... A když uděláte malou chybu, je to hodně znát.
Vy jste po otcově vzoru jako malá začala s tenisem, ale docela rychle jste zběhla ke golfu. Proč?
Tenis mě prostě přestal bavit. Už mě štvalo běhat z jedné strany na druhou. Také jsem se jako dítě hrozně nerada potila, to byl další důvod.
Jak jste se o golfu dozvěděla?
Pořád jsme se na něj dívali v televizi. V pěti jsem ho pomalu začala hrát a o tři roky později jsem zjistila, že mě baví mnohem víc než tenis.
Co tehdy golfu konkurovalo?
Gymnastika, krasobruslení a ten tenis.
A vyhrál golf...
Zaujal mě nejvíc. I to, jak se lidé kolem golfu chovali. Je pravdivé, že se o něm říká, že je sportem gentlemanů.
Pět otázek pro ... Petra KorduJessica Kordová očima svého tatínka 1. Co mě na ní upoutá na první pohled 2. Jaké vlastnosti si u ní nejvíce vážím 3. Kdy jsme se naposledy spolu zasmáli 4. Jakou věc by měla na sobě změnit 5. V čem se zásadně neshodneme |
To je i tenis, ve kterém byl váš otec velmi dobrý. Když vám bylo pět, vyhrál Australian Open. Vzpomínáte si na to?
Snad jen na to, jak za mnou a za maminkou vyběhl nahoru na tribunu, zvedl mě a pošeptal mi, že vyhrál.
Zažila jste už podobný okamžik v golfu?
Asi to nejde úplně srovnávat, ale něco podobného jsem zažila letos na mistrovství České republiky na jamky. Když jsem vyhrála.
Golf má v Česku dvě nálepky. První je, že je nudný...
To není. Myslel si to i můj tatínek. Ale když pak začal hrát, na vlastní kůži zjistil, že je to bomba.
... a že je jen pro snoby.
To se mi nezdá. Já na golfu potkávám jen příjemné lidi, všichni se chovají fér. K sobě i k hřišti.
Co to znamená?
Třeba, že nesvádíte vinu na hřiště, když vám něco nejde. Že si jednoduše neřeknete, že hřiště je špatné a kvůli tomu hrát nebudete.
Pamatuje si na chvíli, kdy se vám podařilo odpálit první míček?
Jéžišku... To bylo na driving range (tréninkové místo, pozn. red.) s trenérkou, která teď učí golf moji sestru a mého bratra. Zahrála jsem tehdy míček asi metr před sebe. Tehdy jsem ještě měla takové malé plastové hole.
Sport, když se dělá pořádně, bolí. Bolí i golf?
Určitě. Musíte mít fyzičku, pořád pracujete na nohách, po hřišti stále chodíte z kopce do kopce. Také vás z toho bolí záda nebo zápěstí. A když nebudete mít tyhle části těla vytrénované, tak potom máte po golfu.
Co je na golfu nejtěžší?
Dostat míček do jamky. Fakt.
A pro to je potřeba co?
Čtrnáct holí. U každé z nich musíte vědět, jak daleko s ní míček hrajete. Musíte mít správný švih, aby vám míček létal rovně. Musíte umět přečíst vlivy počasí, poznat, zda je země měkká, nebo naopak tvrdá a podobně.
A co psychika?
To je v golfu asi nejtěžší věc. Vy vlastně musíte ideálně spojit tu fyzickou část s psychickou. Až potom můžete být dobrý.
Dokážete ve třinácti letech přijít na golf a úplně vypnout, tedy soustředit se jen na hru?
Někdy jo, někdy ne. Když se něco stane v rodině nebo ve škole, tak je to těžké, někdy na to musíte myslet. I když pak kvůli tomu chybujete.
Nemůže vás při hře rozhodit fakt, že vám hole při turnajích nosí tatínek?
Ne. On mi chce hlavně pomoci. Kdybych si hole měla nosit sama, byla bych hrozně unavená. A potom mi při hře pomáhá, čte se mnou hřiště. Díky tomu nedělám tak velké chyby, jako kdybych tam byla sama. Jsem ráda, že tam se mnou je.
Jezdí na každý turnaj?
Ano, jen dvakrát nebyl. Ale to se týká Česka, v Americe mi hole nosit nesmí.
Ale hole si přece můžete vozit na vozíku, ne?
Ne, musím je nosit. Vozík je od dvanácti let zakázaný.
Když vám tatínek nese hole, mluvíte o tom, jaké děláte při hře chyby, nebo přijde řeč i na něco jiného? Třeba co bude doma k obědu?
Nemluvíme o tom, jaké dělám chyby, přemýšlíme, jak nejlépe zahrát příští míč nebo příští jamku. Ale o tom, co bude k obědu, se nebavíme. I přesto, že odreagování je při hře potřeba. Já to řeším tak, že se nedívám na jiné hráčky, ale na přírodu.
Pohled na soupeřky by vás znervózňoval?
Ne, ale podvědomě bych se učila jejich chyby. To je taková moje vlastnost, že si od nich neberu ty dobré věci, vždycky si zapamatuji jen ty horší.
Táta se rozčilí a pak pokazí svoji ránu
V Americe chodíte na golfovou akademii, v Česku vás trénuje otec. Už vám na golfu vynadal?
Vynadat mi může každý, otec mě spíše upozorňuje na špatně zahranou ránu a na to, co dělám špatně. Pro mě je potom nejtěžší pochopit, jak to mám dělat správně. Protože tatínek chybu moc dobře odhalí, ale už neví, jak ji mám opravit. A trenéry mám v Americe. Proto u sebe máme pořád kameru, tatínek moje údery natáčí a potom, když si s tím nevím rady sama, to e-mailem pošleme trenérovi do Ameriky. A on odpoví, co mám dělat.
Nepřemýšlela jste, že si vzhledem k té komplikovanosti najmete českého trenéra?
Ne.
Nejsou dobří?
Jde o to, že každý trenér vás učí jinou věc. Mají na golf jiné názory. I když já mám v Americe dva trenéry, jeden na mě dohlíží od osmi let, s tím druhým moje chyby konzultují a vlastně se tak učí i od sebe navzájem.
Kdy vás tatínek na golfu naposledy pochválil?
Před hodinou, na tréninku.
Zahrajte si na trenérku - jakou dělá váš táta největší chybu, když hraje golf?
Jednu dělá. A to, že se rozčilí nad mojí špatnou ránou, a když potom má hrát tu vlastní, je tak naštvaný, že ji zkazí. Už se na ni nedokáže soustředit.
Kdo je dneska lepší golfista - vy, nebo tatínek?
Před rokem to byl tatínek, ale on už netrénuje a věnuje se mně. Proto jsem to teď já.
Jak často musíte trénovat, abyste se udržela ve formě?
Každý den, jednou za čtrnáct dní mám volno, trénink zabere asi dvě a půl až tři hodiny.
Vyhrála jste mistrovství České republiky žen. Má tady ještě smysl hrát nějaké turnaje?
Jasně, že jo. To bych si stejně tak mohla říct - vyhrála jsem, tak už mohu skončit s golfem.
Šlo o to, jestli se spíše nezaměřit na turnaje venku, třeba v Americe, kde je golf mnohem populárnější. Ostatně, vy jste docela úspěšně procházela kvalifikací na prestižní turnaj US Open. Proč vám nakonec, i když jen o chlup, utekl?
Protože hřiště bylo hodně těžké a já jsem tam hrála s profesionálkami. Ze třiceti míst, o něž se hrálo, nakonec obsadily amatérky jen tři.
Mrzelo vás to?
Jistě, ale na druhou stranu mi to i hodně dalo. Teď vím, že příští rok se tam budu chtít dostat znovu, vím, co mám čekat, vím, co mám zlepšit. Letos jsem kvalifikaci hrála poprvé, nikdo si nemyslel, že projdu prvním kolem. Dokonce jsme měli letenky do Prahy, které jsme potom museli změnit.
Býváte na turnaji nervózní?
Když jsem hrála kvalifikaci na US Open, tak jsem byla nervózní. Nevěděla jsem, co mám očekávat, jaké lidi tam potkám. Dvě jamky mi trvalo, abych si zvykla. Ale to je normální, to platí u většiny sportů.
Jak proti trémě bojujete?
Dýchám. Hluboce.
Nevadí vám, že ženský golf není tak sledovaný jako mužský? Nebo to není pravda?
Je to pravda, ale nevadí mi to. Já golf hraju, protože mě to baví. A kdybych za to ještě dostávala peníze, byl by to bonus.
Ale chcete si golfem v životě vydělávat?
Ovšem.
Máte představu o tom, kolik tak lze vydělat peněz?
Vím, že se dají vydělat velké peníze, ale o to mi tolik nejde. Jde o to, že mám ten sport hrozně ráda, to mi nikdo nemůže vzít. A když se zároveň stane mojí obživou, bude to skvělé.
Řekněme, že ty peníze jednou vyděláte. Co s nimi budete dělat? Máte nějaký sen? Chtěla bych jet na okružní jízdu Karibikem na lodi... Ale jinak mě zatím nic nenapadá.
Kamarádek mám víc v Americe
Řekněte, neleze vám golf někdy na nervy? Kdybych vám nabídl lístek na tenis, na golf, do divadla a do kina, který si vyberete?
Na golf! Já jsem totiž ještě nikdy na ženském golfu jako divačka nebyla, sledovala jsem ho jen v televizi. Ale byla jsem na mužském golfu, protože v Americe hraje Alex Čejka a na toho já se moc ráda koukám.
Znáte se?
Ano.
Radí vám, co v golfu zlepšit?
Radil mi nedávno před kvalifikací US Open, co mě tam čeká.
Sportovci někdy litují, že neměli dětství. Jak jste na tom vy?
Já dětství mám. Hodně se vídám se sestřenicí i s babičkou a dědečkem. Když přijedu do Prahy, nejezdím sem jen kvůli golfu, ale také kvůli rodině, procházkám v parku nebo v centru, zkrátka, abych si to tady užila.
Kdy jste byla třeba naposledy v kině?
Před týdnem. Na Scary Movie 4.
Kde máte víc kamarádek, v Česku, nebo v Americe?
Určitě v Americe.
Tam je pro vás doma?
Ano.
Po čem se vám tam stýská?
Na Floridě se říká, že když tam vystřelíte, tak kulka poletí, až časem umře. Takže se mi stýská po českých kopcích. A nejvíc mi tam chybí rodina. A hřiště. Moje nejoblíbenější hřiště je Karlštejn - magické místo s nádherně zelenou trávou, výhledem na hrad a krásnou přírodou v okolí.
Takové hřiště v Americe není?
Ne, takové hřiště v Americe nenajdete.
Co vás ještě na Americe štve?
To, že tam, kde bydlíme, v zimě nesněží. A to je asi tak všechno.
