Chcete-li, můžete si přehrávat Korčného partie z doby, kdy se narodil Anatolij Karpov, jeho osudový rival. Dnes už je přitom i dvaapadesátiletý Karpov považován za lehce vadnoucího matadora...
Ať je to půlstoletí stará partie nebo ta za včerejška, u většiny z nich najdete stejné rysy: neutuchající bojovnost a zarputilost pitbula.
Zřejmě díky těmto vlastnostem je Korčnoj pořád mezi elitou. Zřejmě díky nim ustál i pohnutý život. Šachový velmistr a publicista Genna Sosenko vzpomíná, jak v roce 1998 Korčnoj „seřval“ mnohem mladšího kolegu Zvjaginceva, že zremizoval, když mohl vyhrát: „Nehrál jste, že se vám pozice zdála nebezpečná? Pak by pro vás bylo lépe šachy vůbec nehrát, když je to nebezpečné!“
Ještě půvabnější je historka, jak Korčnoj, tehdy ještě občan Sovětského svazu, hrál simultánku ve spřátelené Havaně. Dostal „stranický“ úkol: nechat aspoň zremizovat Che Guevaru, legendárního levicového revolucionáře.
Korčnoj přikývl, ale za pár hodin se vrátil do hotelu spokojen: „Všechny jsem je pobil, do jednoho!“ I Che Guevaru? „I toho jsem pobil o katalánské hře nemá ani ponětí!“
O šest let později už Che Guevaru a jemu podobné přestal mít definitivně rád: zpoza železné opony útěků do Švýcarska. A za další dva roky, v roce 1978, nastoupil na Filipínách v boji o titul mistra světa proti Karpovovi, mladému „komsomolci“ z Moskvy.
Aby emigrant porazil komunistu? Sověti udělali vše, aby se to nestalo. Do boje nasadili 18 mužů z tajné policie KGB i hypnotizéra. Rozhozený Korčnoj prohrával 2:5 v duelu na šest vítězství, ale senzačně se vzchopil a dotáhl na 5:5. Ale rozhodující partii pak vyhrál Karpov... Nikdy nebyl Korčnoj titulu blíž. Je jedním z nejslavnějších hráčů, kteří se nestali šampiony.
Z otřesu z nefér boje se už dávno oklepal. A zanevřít kvůli tomu na šachy? Na to je má příliš rád. Pořád se harcuje po turnajích a s vizáží „klovajícího orla“ poráží hráče i o tři generace mladší. Na rozdíl od nich odmítá bezduché remízy, pere se v každé partii o triumf.
Korčnoj dbá na fyzičku, v zimě například běhá na lyžích. Ač byl silným kuřákem, dokázal úplně přestat. I přesto jsou jeho neslábnoucí kvality takřka zázrakem. „Ten mladičký Ponomarjov dělá chyby v koncovce,“ prohlásil nedávno o teprve devatenáctiletém velmistrovi. „Asi je v závěru partie hodně unavený, co jiného?“
