Po boku spontánní a impulzivní oštěpařky dlouho stál přemýšlivý flegmatik v osobě kouče. Spojovala je bezmezná důvěra, nesmírně si vážili jeden druhého. Zdálo se až nemyslitelné, že by se sportovně mohli odcizit.
A přece se tak stalo, když Špotáková po narození syna odmítla trávit dlouhé měsíce na kempu v Africe.
Soutěž o cenyTipujte nejlepší biatlonové střelce  Kdo v české reprezentaci nejlépe střílí? Hrajte o biatlonové oblečení a části z olympijské kolekce. Tipujte ZDE |
Do sebe tehdy narazily dva postoje. Kouče přesvědčeného o správnosti své přípravy. A matky, která chce být více se synem. Oba postoje byly zcela pochopitelné. Načež Železný vyřkl: „Pod přípravu, kterou nemám stoprocentně pod kontrolou, se nemohu podepsat.“
Důsledkem bylo ukončení jejich spolupráce.
Zažil jsem za novinářskou kariéru už řadu prominentních sportovních rozchodů trenér-závodnice. Od dvojice Frühauf-Neumannová přes Kodat-Vaidišová, Záhrobský-Záhrobská, Novák-Erbanová až třeba k duu Kupka-Hejnová.
V některých případech šlo o logický důsledek na sebe se nabalujících neshod a komunikačních krizí. Jindy se naopak stala spouštěčem jedna věta - jako u Špotákové a Železného.
Bylo by nešťastné, pokud by dvě věty pronesené Gabrielou Koukalovou vedly k odcizení jí a kouče Rybáře. Možná si ani neuvědomila, jakou vlnu reakcí může spustit, když v rozhovoru pro deník Sport hledala „výraznou příčinu“ svých zdravotních potíží ve změně techniky, k níž byla podle ní v minulosti koučem přesvědčena, ačkoliv jí připadala „pro závodnici mé tělesné konstituce nevhodná“.
Šéftrenér biatlonové reprezentace Ondřej Rybář.
Jakmile se tyto dvě věty objevily v médiích, už je nemohla vzít zpět, žily si dál svým vlastním životem a zaujaly mnohé. Rybář se v Hochfilzenu ohradil a tuto možnost dementoval, k problematice nové techniky a možných následků se vyjádřili i další reprezentanti. Nikdo z nich tak rozhodně nečinil se zlým úmyslem, pouze komentovali aktuální situaci.
Šlo o názorový nesoulad, který měl od svého prvopočátku zůstat uvnitř týmu. Tam si měli závodnice a její trenér vše rozebrat.
Předseda svazu Jiří Hamza, přestože měl původně zůstat doma, cestoval proto o víkendu narychlo do Hochfilzenu a vyslal z týmu ven vzkaz: „Vyřešíme si to sami.“
Nervozita se stupňovala
Podobně jako Špotáková a Železný jsou rovněž Koukalová a Rybář velkými osobnostmi s protikladnými povahovými vlastnostmi. Velmi emocionální biatlonistka s místy bohémskými rysy a rozmanitými zájmy, přející, zavilý rváč na tratích, mimo ně občas o sobě pochybující a hledající další motivaci. A proti ní trenér - perfekcionista pohlcený biatlonem, neustále objevující a aplikující nové trendy.
POHLED: Kvůli slovní přestřelce vše nezbořímeOčima Jiřího Hamzy, předsedy Českého svazu biatlonu Nikdo se v žádném případě nerozchází ani se rozcházet nebude. Ondra Rybář a Gábina Koukalová si vše vyříkají, o tom nemusíme diskutovat. Rozhodně není současná situace taková, že by ji společně nechtěli vyřešit. Oba jsou silnými a výjimečnými osobnostmi. Kdyby takoví nebyli, nedostali by se ani jeden až tam, kam se dostali. Názorově pochopitelně občas mohou být v nesouladu, to je zcela logické. Také oni se nějakým způsobem vyvíjejí a jsou spolu už velmi dlouhou dobu. Je to podobné jako v manželství, chvilku si padáte kolem krku, chvilku ne. Myslím, že to ve velmi krátkém čase vyřešíme. Rozebral jsem vše s týmem, rozeberu to i s Gábinou. A Gábina i Ondra Rybář se pak k tomu postaví po svém. Mým úkolem je, aby jakékoliv nesoulady co nejrychleji zmizely ze světa, nejen v tomto případě. Od toho tady jsem, od toho jsem šéf svazu. Mám na starosti udržet jednotu a lidi spojovat, ne rozpojovat. To také byla vždy i naše devíza, že jsme jako svaz a český biatlon byli jednotní. Tak jsme měli postavenou naši strukturu a spousta jiných svazů nám ji záviděla. Kvůli nějaké zcela zbytečné slovní přestřelce nebudeme teď bořit něco, co jsme budovali tolik let. |
Pracovali spolu od roku 2013. I oni si plně důvěřovali a mluvili o sobě navzájem s nejvyšší úctou. Žádné téma pro ně nebylo tabu.
Společně se vytáhli k výšinám a patřili mezi tvůrce českého biatlonového boomu, jenž v minulé zimě dosáhl prozatímního vrcholu. „Český ženský Jágr“ nazývali Koukalovou i němečtí reportéři.
V minulosti opakovaně přiznávala, že povahou příliš nezapadá mezi ostatní biatlonisty, mezi tuto skupinu náruživých sportovců. Tvrdila o sobě, že je odlišná a svá. Po olympijské zimě 2014 poprvé přemýšlela, zda ukončit kariéru. Tehdy se ji Rybář snažil nasměrovat zpět k medailím a titulům.
Později už nebyla pouze závodnicí, ale i manželkou badmintonisty Petra Koukala, hledala v životě nové výzvy a zákonitě se měnila. Pracovní vztah s koučem dospěl do nových dimenzí, často i komplikovanějších. Občas docházelo ke složitějšímu vyjasňování postojů na ose Koukalová-Rybář-Hamza-Koukal.
Červnové bolesti lýtek, které hrubě narušily její přípravu na hry v Koreji, se postupem času proměnily v záhadnou nemoc. Léčebné postupy konzultovali biatlonisté s kapacitami, ať už s profesorem Pavlem Kolářem nebo s profesorem Liborem Vítkem z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ale i s dalšími specialisty - ortopedy.
Bolesti měly odeznít po několika měsících, a když se tak nedělo, stupňovala se nervozita, usilovněji se hledaly příčiny a současně se množily spekulace, co tento stav způsobilo, velmi často nepodložené a až bizarní.
Rychle si vyjasnit postoje
Vrcholový sportovec na úrovni Gabriely Koukalové se každou částí svého těla pohybuje na hraně možného, fyzicky i mentálně, s rizikem, že tělo v jednu chvíli řekne dost. Můžeme se jen dohadovat, nakolik byla původní bolest lýtek dodatečně umocněna nejistotou mysli či obrovským tlakem, pod nímž se coby spolufavoritka olympiády pochopitelně ocitla. Experti se shodují, že to tak klidně mohlo být.
Kombinace sportem opotřebovaného těla, slabší imunity i těžce zkoušené psychiky tak mohla být příčinou nelepšícího se stavu.
Nyní je pro tým úkolem číslo 1 zbytečně napjatou situaci zklidnit.
Co tomu může napomoci?
Především vyjasnění si postojů Koukalové a Rybáře osobně, mezi čtyřma očima.
Ujištění, že tým za ní stojí. Což je realita, jak ujišťují sami jeho členové. Přejí si její návrat.
A klidu duše samotné biatlonistky prospěje i její jasná vize, co chce udělat dál.
Gabriela Koukalová během tréninku v Östersundu.
Může si říci, že bude stále doufat a pokoušet se do poslední „minuty“ o start v Koreji. Nebo raději předčasně ukončit celosezonní trápení, dopřát si dlouhodobý klid, srovnat tělo, vyčistit mysl - a pokud jí tělo dovolí, vrhnout se naplno do další sezony. Jakou dokáže být bojovnicí, když se po komplikovaných obdobích vrací na scénu, už v minulosti dokázala několikrát.
Stejně tak ale může říci, že její touha po založení rodiny a zcela jiném životě definitivně převážila nad dalším trmácením po biatlonových štacích. Také tuto variantu už loni zvažovala.
Bude to jen a jen její volba.
A ať bude jakákoliv, neměla by v žádném případě ani trochu zastínit vše, co Gabriela Koukalová, ale i další členové biatlonového týmu v posledních letech pro český sport učinili.
