Jak se to vše zdálo v podání Sagana jednoduché.
„Bylo těžké s někým spolupracovat, protože nikdo se mnou spolupracovat nechtěl... tak bylo lepší, abych všechny odpáral,“ prohlásil muž, který před startem tvrdil: „Neexistuje tu vítězná strategie, Flandry jsou totiž nevypočitatelný závod.“
Už 32 kilometrů před cílem opustil skupinu favoritů a s předloňským mistrem světa Kwiatkowským a domácím favoritem Vanmarckem vyrazili za skupinou uprchlíků.
Příliš brzy, domnívali se mnozí.
„Mám nohy na ten útok,“ řekl však svému týmu do vysílačky.
„Proto jsme ho v jeho rozhodnutí podpořili. Peter je velký šampion,“ tvrdil Lars Michaelsen, sportovní ředitel stáje Tinkoff.
Když pak při třetím stoupání na Oude Kwaremont došlo 19 kilometrů před cílem k dalšímu přeskupení pelotonu, uháněl už Sagan v čele společně s Vanmarckem.
A když se k němu na posledním kopci blížil Fabian Cancellara, nastoupil sám.
Čekala jej 14kilometrová „časovka“ do cíle, při které se za ním hnal Švýcar, jenž je fenoménem klasik a čtyřnásobným mistrem světa v časovce. „Epické Flandry, tak silný příběh,“ vykřikovali reportéři.
Sagan navyšoval svůj náskok až na půl minuty. Sto metrů před cílem triumfálně rozpřáhl ruce.
Teď má vše, po čem snil. Světové zlato, čtyřikrát zelené triko nejlepšího spurtera Tour, etapové primáty na Grand Tours, vítězné klasiky ze série World Tour - a nyní konečně i titul na jednom z pěti klasických monumentů. Však se na něj načekal. Vždyť v minulosti dojel na monumentech dvakrát druhý a sedmkrát do šestého místa.
Ještě loni na jaře si ho Oleg Tiňkov dobíral, že bude muset sáhnout na jeho roční plat tři miliony eur, protože dojíždí tolikrát „jen“ druhý.
Jenže ruský magnát rychle pochopil, do jak mimořádné osobností světové cyklistiky Sagan dorostl a jaké charisma jej obklopuje.
Chvíli po svém vítězství nemyslel v neděli slovenský cyklista jen na sebe, ale prohlásil: „Chtěl bych tento titul věnovat dvěma jezdcům, kteří minulý týden přišli o život.“ Šampion Flander vyzýval k většímu respektu v pelotonu.
Nejen ti, kteří s ním bojovali na trati, ale i vrchaři sedící u televizních obrazovek a chystající se na závod Kolem Baskicka nacházeli k jeho výkonu pouze slova nesmírného obdivu.
„Brutální Sagan,“ psal Joaquim Rodríguez na Twitter. A Alberto Contador vzkazoval: „Klobouk dolů, Peter. Zasloužíš si to.“
Jako by toho slunečného jarního dne král klasik předával ve Flandrech žezlo svému následovníkovi. Fabian Cancellara dojel druhý a salutoval divákům. Za rok se už 35letý matador nevrátí. Zato Saganovi je pouhých 26 let.
„Spolupracoval jsem s Vanmarckem a snažili jsme se dostat co nejblíž k Peterovi, ale ani já nejsem Superman,“ vykládal v cíli Cancellara, usilující ve Flandrech o rekordní čtvrtý primát.
„Škoda, chtěl jsem tu přepsat historii. Ale promeškal jsem tu jednu klíčovou sekundu, kdy nám odjížděli Sagan s Kwiatkowskim,“ přiznal Švýcar. Tehdy se rozhodl vyčkávat, a to byla chyba. „Doufal jsem totiž, že na posledních kilometrech budou Peterovi tak jako v minulosti docházet síly. Jenže on si už všechno zrežíroval tak, jak si sám přál. Je zaslouženým vítězem.“
Pošesté startoval Sagan ve Flandrech. „Ale nikdy to tady nebylo tak těžké jako letos,“ porovnával slovenský cyklista. „Závodilo se tentokrát na plný plyn od prvních kilometrů, snad jen s deseti minutami na relaxaci během závodu.“
V CENTRU POZORNOSTI. Peter Sagan v rozhovoru pro belgickou televizní stanici Sporza ještě před startem závodu Kolem Flander. Přihlíží trojnásobný vítěz Tom Boonen.
Celý tým Tinkoff byl plně k jeho službám. Jeho pomocníci sice nebyli v čelní skupině ve finální fázi závodu, ale dotáhli jej do pelotonu, když po stovce kilometrů musel měnit obě kola. Byli ochotni obětovat se pro něj.
Do sestavy Tinkoffu se na poslední chvíli vmáčkl i Michal Kolář, náhradník za indisponovaného Benattiho.
„Svá poslední tři velká vítězství, na mistrovství světa, v Gentu a na Flandrech, jsem dosáhl vždy i se dvěma slovenskými chlapci po mém boku, tedy s mým bratrem a s Michalem. Možná je to speciální, šťastná kombinace,“ usoudil Sagan.
Za týden bude největším favoritem dalšího klasického monumentu na kostkách, až vyrazí na trať Paříž-Roubaix.
„Příští týden je příští týden. Teď je teď,“ odbýval prozatím takové úvahy.
