Na kopci na druhé straně trati od cíle byla první Melichová. "Vedla jsem o dost," poznamenala Jana Melichová. Měla k dobru možná 200 metrů. "Ale přece jen je konec sezony," omlouvala se, i když ze třetího místa nebyla zklamaná.
Ale z kopce zpět do cíle už vedla Všetečková. Tlačila se dopředu na rovince, která je mezi stoupáním a klesáním.
"Bylo to od začátku strašné tempo," říkala vítězka. "Ve druhé polovině závodu jsem za to ale zase vzala já," pousmála se. "Pořádně mě prohnaly," přidala o soupeřkách. Přesto věřila, že uspěje. "Nějaké sebevědomí být musí, i když nikdo neví, co se může stát."
S tím souhlasila i Melichová. "Raději z kopce uberu, přece jen mám strach ze zranění," řekla Jana Melichová. Není vyloženě vytrvalkyní, běhá kratší závody na dráze.
Druhá skončila Petronjuková z Kovošrotu Praha. Když už jela do Písku, zaběhla si i závod juniorek a vyhrála ho.
Také její otec běžel dva závody. Letos jako jeden z mála startujících. Mílaře vyhrál, potom nebyl na 10 400 metrů klasifikovaný. Většina jinak letos absolvovala jednu trať.
"Uvažoval jsem o tom, že poběžím celý závod, ale ještě mám desítku ve čtvrtek v Rakousku," uvedl písecký štrekař Jiří Jansa.
Věkem spadá mezi veterány a běžel 5200 metrů. Když proběhli Fekl a Soukup do třetího kola, přiletěl svěží Jansa a moc neztrácel.
Hlavní závod mužů pro sebe vítěz rozhodl záhy. "Začátek byl pomalejší, tak jsem přidal a najednou jsem byl sám," vysvětlil. Náskok před Radomírem Soukupem ze Strakonic si hlídal a stačilo mu to k jasnému vítězství.
I další běželi po prvním kole s odstupy, které si udržovali do cíle. Žádné velké změny ve vývoji nebyly.
Radost ze svých výkonů měli kromě Fekla i další. Roman Medek byl čtvrtý, to nečekal. V úterý se s dalším ze startujících a v cíli šestým v hlavní kategorii Josefem Zímou vydá na mistrovství světa v terénním triatlonu Xterra na Havaj.
Běžcům chybí kamarád, myslí na Luboše KučeruLetos 2. srpna tragicky zahynul Luboš Kučera z Písku. Sjížděl na kole z prudkého kopce po silnici z Hradiště a vjel do kanálové výpustě, u které byla nezalátaná velká hluboká díra. Po pádu vyletěl z kola, narazil do stromu a namístě zemřel. Pokusy lékařů o jeho oživení byly tehdy marné. "Chybí nám moc," shodují se vytrvalci, kteří Luboše Kučeru znali. Neměl žádné blízké příbuzné. Ale žil pro lidi nejen proto, že byl úplně sám. Byl šikovným organizátorem závodů. Mimo jiné založil Běh tolerance, který se konal v areálu právě na Hradišti. Dal dohromady seriál závodů jako Otavský pohár a každý rok sehnal ceny, aby se vědělo, kdo je v okolí Otavy nejlepším běžcem ve své kategorii. Jezdil s vytrvalci do zahraničí, kde také uplatnil svou dobrou znalost němčiny. Tři dny před tragédií byl na běhu v Deggendorfu, kam zájezd organizoval. Smál se, se všemi se pozdravil. Zazávodil si pro radost. Takový zůstal ve vzpomínkách atletů i na lesním běhu Kolem Ameriky v Písku. |
