Strýc Vladimír Ptáček jí líčil, jak domů "pašoval" proslulou brazilskou kávu. "On měl snad pětadvacet kilo, nejmíň ze všech. Takže když čekali na letišti, nejdřív cítili vůni kávy, pak teprve přijely jejich tašky. Dostali je i přes clo. Nějaké kafe dali celníkům, tak je pustili," povídá sedmadvacetiletá hráčka.
Její otec Vlastibor zase prý rovnou při zápase v Brazílii honil zloděje. Když seděl na lavičce, všiml si, jak lapka bere věci a chystá se k útěku. Vyrazil za ním a v ulicích ho dohnal.
"Tak to já nevím, vyprávěl to pan doktor Vrba. Že ho moc pozdravujeme," vzkazuje Klimešová lékaři, který na basketbalových výpravách provázel ji i její rodiče.
Maminku Danu, jež za reprezentaci odehrála 202 zápasů, zase nejvíc potěšil triumf českých basketbalistek nad Ruskami na loňském evropském šampionátu.
"Ony s nimi hrály pětkrát na mistrovství Evropy a pětkrát byly stříbrné. Brala to tak, že se to někomu podařilo protrhnout," říká Klimešová.
Sama dlouho nevěděla, že její příbuzní hráli basketbal na takové úrovni. "Naši mi nikdy nic nevnucovali. Takže mě to spíš bavilo. A do toho, co mě baví, jsem zvyklá dávat co nejvíc," tvrdí. "Ale člověk má pocit, že pokračuje v tom, co někdo začal. Pomohlo mi to."
Zuzana Klimešovádcera Dany Ptáčkové-Klimešové, jež hrála na olympiádě v Montrealu 1976, a Vlastibora Klimeše, účastníka her v Moskvě 1980 neteř Vladimíra Ptáčka, jenž také hrál na olympiádě v Montrealu sestra Martina Klimeše, též basketbalisty. |
Rodina drží pohromadě a hýčká další naději, patnáctiletého bratrance Stanislava. "Pořád chce střílet, hrát jeden na jednoho. Doufáme, že se nám ho příští rok taky podaří dostat do Ameriky, že to vezme jako další následovník."
Klimešová sama strávila v Americe šest let, pak hrála v Řecku, naposledy ve Francii. "Líbilo se mi všude. V Řecku byli prima lidi, basketbalově se mi zase nejvíc líbila druhá liga ve Francii minulý rok," říká.
V reprezentaci působí jako sluníčko týmu, usměvavý člověk. "Myslím, že je dobré pro mančaft, když mu někdo dává energii a motivaci." Možná jí k tomu pomáhá i rada od rodiny. "Nic to nechce, jen hrát lehce." To je její heslo.
