Suns vyhráli svým totálně ofenzívním stylem v sezoně 2004/2005 celkem 61 zápasů, ale vloni se zopakování takového úspěchu nečekalo, protože už během přípravného kempu se musel podrobit operaci kolena Amare Stoudemire a nakonec v podstatě vynechal celou sezonu.
Suns však přesto vyhráli 54 zápasů a ve finále konference je Dallas zlomil až v šesti utkáních. Je fakt, že Suns v play-off pomohl k postupu až do finále západu nesmyslný klíč nasazování, který už ve druhém kole svedl proti sobě dva nejlepší týmy Mavericks a Spurs, ale i tak to byla nečekaně skvělá jízda, kterou Suns v sezoně předvedli.
Klíčem k úspěchu byla opět skvělá ofenzíva. Phoenix se stal prvním týmem v historii ligy, který vedl ligu v počtu bodů, úspěšnosti střelby z pole, úspěšnosti střelby šestek a úspěšnosti trojek. K tomu můžeme připočítat i nejlepší průměr asistencí a druhý nejmenší počet ztrát.
Bylo to už popáté v řadě, kdy tým Steva Nashe vedl ligu v počtu nastřílených bodů, což se nikomu nepovedlo už více než 20 let. I to možná trochu přispělo k tomu, že se Nash už podruhé za sebou stal MVP sezony.
Zajímavé bylo, že Suns měli ofenzívu velmi zvláštně nevyváženou. V podstatě vůbec nehráli jeden na jednoho zády ke koši, protože na to prostě neměli hráče. Čtyři hráči hráli z perimetru a jeden v tzv. "high post", tedy téměř na čáře trestného hodu. Celý systém hry byl založen na rychlém protiútoku a na nájezdy pod koš, po kterých přicházela přihrávka za trojkovou čáru.
Výsledkem bylo 837 trojek - nový rekord NBA, a to přestože Suns před sezonou přišli o dva hráče (Joe Johnson a Quentin Richardson), kteří dohromady v sezoně 04/05 stříleli více než 1000 trojkových pokusů! Nahradili je Raja Bell, Eddie House a James Jones, a po svém příchodu uprostřed sezony také Tim Thomas.
Počet trojkových pokusů Suns ale rozhodně nebyl žádným "ostřelováním" ve stylu Warriors. Suns své trojky skutečně proměňovali. Ze sedmi hráčů, kteří v podstatě celou střelbu trojek obstarávali, jich 6 mělo úspěšnost nejméně 38,6%, v čele s Barbosou, který měl dokonce 44,4%.
Odvrácenou stranou však bylo to, že se Suns naopak téměř nedostávali na čáru trestného hodu. Phoenix proměnil (a také střílel) vůbec nejméně pokusů v historii ligy a jeho odstup od ostatních týmů byl v tomto směru propastný - pochopitelně k tomu výrazně přispěla absence Stoudemirea.
Další věcí, která stojí za povšimnutí, bylo to, že Suns měli k dispozici velmi málo "druhých šancí," protože si doskočili jen 22,2% svých neproměněných střel. I když je to nebolelo tolik jako jiné týmy, protože minuli celkem málokdy, stejně to bylo až neuvěřitelně nízké číslo. Dokonce i druhý nejhorší tým New Jersey Nets si doskočil téměř o 10% střel více.
No a je celkem jasné, že při tolika trojkových pokusech se Suns jen málokdy nechali při střelbě zblokovat. Průměr ligy byl téměř 6%, ale Phoenix si nechal zblokovat jen necelé 4 procenta svých střel.
Faktem je, že ačkoli Suns měli znovu nejlepší ofenzívu v lize, oproti sezoně 2004/2005 přece jen zaznamenali určitý pokles a v "efektivitě útoku" jen těsně předčili Dallas. I tak je to obdivuhodný výsledek a jedním z důvodů, proč po zranění Stoudemirea Suns neklesli hlouběji, je zcela nečekaně hvězdný vzestup Borise Diawa.
Phoenix ho získal v letním trejdu (sign-and-trade) s Atlantou, když se snažil neztratit úplně zadarmo jednu ze svých opor Joa Johnsona. Tehdy tento obchod nevypadal pro Suns zrovna šťastně, ale vedení klubu vědělo, co dělá - věřilo, že "neúspěšný rozehrávač" by mohl díky své všestrannosti skvěle zapadnout do stylu hry Phoenixu.
Diaw nakonec získal cenu MIP (pro hráče s nějvětším zlepšením oproti minulé sezoně) a v Atlantě si asi musí rvát vlasy, jakého hráče nechali posedávat na lavičce náhradníků. Ve Phoenixu se stal zcela klíčovým hráčem, a to především od února, kdy se zranil Kurt Thomas.
Thomas přišel z New Yorku výměnou za Quentina Richardsona, především proto, aby vyztužil obranu Suns - ti konečně měli hráče, který je schopen bránit podkošové hráče soupeře jeden na jednoho. Navíc také získali Raju Bella, který jim poskytl velmi odolného obránce na perimetru, schopného přibrzdit hvězdy ligy typu Kobeho Bryanta, LeBrona Jamese atd.
Díky dvojici Thomas - Bell a potažmo zlepšené obraně Suns přece jen mnohem lépe přestáli ztrátu Stoudemirea, ale v únoru přišla další tvrdá rána, když si Thomas zlomil kůstku v noze. Suns byli do té doby kupodivu mezi nejlépe bránícími týmy v lize (počítáno "efektivitou" obrany, ne souhrným počtem obdržených bodů), ale to se rázem změnilo.
Pozici pivota základní pětky musel převzít Diaw a týmová obrana se celkem pochopitelně zcela rozpadla. Phoenix do té doby dostával 100,2 bodů na zápas (střelba soupeřů 44%), ale po Thomasově zranění tato čísla rázem vyskočila na 107,6 bodů na zápas a téměř 48'% úspěšnosti střelby.
Phoenix se z velmi dobře bránícího týmu rázem stal až neuvěřitelně špatně bránícím a musel o to víc spoléhat na svou ofenzívu. Suns celkem 21 zápasů v řadě nedokázali udržet soupeře pod 95 body a bilance 18/11, kterou nakonec dokázali bez Thomase uhrát, byla čistě výsledkem fantastické ofenzívy. Tu z velké části umožnil svou všestranností na pozici pivota Boris Diaw.
V závěru sezony Suns získali Tima Thomase, aby přece jen vyztužili podkošovou sestavu. Tim Thomas sice spíše než pod košem hraje z perimetru a rád pálí jednu trojku za druhou, ale ve Phoenixu je proměňoval s velmi slušnou úspěšností a týmu velmi pomohl - obzvlášť v play-off. Suns přešli s velkými problémy přes Lakers a pak i přes Clippers, ale zranění lýtka Raji Bella a neschopnost ubránit Dirka Nowitzkiho znamenali přece jen stop ve finále konference proti Dallasu.
Ještě je třeba zmínit jednu důležitou událost, a to odchod generálního manažera Bryana Colangela, který má velkou zásluhu na tom, jakým stylem Suns hrají, protože on získal do týmu Steva Nashe a pochopitelně i další hráče. Colangelo odešel k Raptors a jeho funkci převzal kouč Mike D´Antoni - který je možná ještě větším příznivcem tohoto ofenzívního stylu než sám Colangelo.
Teprve čas ale ukáže, jestli bude v manažerské funkci tak úspěšný jako v trenérské. Tyto dvě pozice vyžadují přece jen odlišný přístup a jen málokdy se někomu podaří mít úspěch v obou zároveň.
ZMĚNY V KÁDRU:
Suns prodloužili smlouvu s Leandrem Barbosou (rozumných 30 milionů dolarů za 5 let) a užší jádro týmu tak zůstalo víceméně nezměněnné - Suns jen podepsali smlouvu s dvěma náhradníky, kteří určitě budou hrát jistou roli. To nejpodstatnější je samozřejmě zdravotní stav Amareho Stoudemirea a to, jestli se po zranění dostane do své bývalé formy.
1. Podpis smlouvy s Marcusem Banksem, odchod Eddieho House.
D´Antoni nedal v play-off Houseovi téměř žádné minuty a tak byl odchod tohoto v základní části velmi solidně hrajícího náhradníka jistou věcí. Banks by ho měl nahradit, ale je to zcela jiný typ než House - bleskově rychlý silový hráč, který je schopen udržovat vysoké tempo a mohl by do týmu sobře zapadnout a hlavně umožnit Stevu Nashovi ušetřit trochu víc sil. Jen je třeba, aby udržel pod kontrolou svůj počet ztracených míčů.
2. Podpis smlouvy s Jumainem Jonesem, odchod Tima Thomase.
Suns věděli předem, že Thomas je výpomoc na 2 měsíce, a tak zřejmě nebyli až tak nešťastní, když odešel do L.A.Clippers. Jones hraje podobným stylem jako Thomas, a i když nedosahuje jeho kvalit, zase je asi dvacetkrát levnější. Pokud bude navíc celá trojice Stoudemire, Kurt Thomas, Boris Diaw zdravá, tak pro Tima Thomase už by nebylo ve hře Suns tolik prostoru.
3. Vytrejdování Briana Granta a práva výběru v 1.kole draftu do Bostonu.
Suns v podstatě "zaplatili" Bostonu za to, aby převzal Grantův kontrakt a zbavili se i "picku", který by museli příští rok platit a pravděpodobně by jím nezískali žádnou výraznou posilu, protože se bude pohybovat někde ve třetí desítce. Daň z luxusu je něco, na co Phoenix rozhodně musí myslet.
4. Podpis smlouvy s Ericem Piatkowskim a Seanem Marksem.
K tomu asi není třeba moc říkat - Suns by místo nich mohli podespat v podstatě kohokoli.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Až neuvěřitelná rychlost. Motorem týmu je samozřejmě Nash, ale klíčové je to, že Marion a Stoudemire jsou natolik rychlí, že při přechodu do protiútoku je v naprosté většině případů jejich obránci nestíhají. Rozehrávači soupeře musí často vypomáhat a to dává prostor Nashovi k jeho přechodu do útoku a také k rychlé střelbě za tři.
Leandro Barbosa je jedním z nejrychlejších hráčů ligy vůbec a Banks je dalším "bleskem", který bude udržovat tempo ve chvílích, kdy si bude Nash potřebovat odpočinout. A to nesmíme zapomínat na Diawa, který sice při svém "kočkovitém" způsobu pohybu nepůsobí jako nějaký mimořádný rychlík, ale pokud hraje na pozici pivota, soupeři z něj mají pěkně zamotanou hlavu.
Suns hrají skutečně bleskově rychle a už podruhé za sebou byli jasně nejrychlejším týmem ligy, pokud jde o tzv. "pace factor" (statisticky spočítané tempo hry podle rychlosti zakončování a tedy počtu držení míče). Pokud se díváte na hru Suns, připadá vám, že se neustále něco děje a že se hra téměř nikdy nezastaví.
Jedním z důvodu je malý počet faulů - Suns téměř nestřílejí šestky (nejméně v lize), ale ani sami moc nefaulují (soupeři proti nim vloni měli 2.nejmenší počet šestek v lize). Při jejich zápasech je tak možné vidět až několikaminutové úseky hry, kdy se vůbec neozve píšťalka rozhodčího.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Obrana pod košem. Bez Stoudemirea (a Kurta Thomase) neměli Suns v podstatě žádná "těla" pod košem a proti Clippers v čele s Eltonem Brandem to bylo hodně znát. Letošní cesta do finále povede přes takové hráče jako Tim Duncan nebo Yao Ming a to musí dělat Phoenixu přece jen trochu starosti.
Nadějí pro Suns je návrat Kurta Thomase a Amareho Stoudemirea, ale nikdo si nemyslí, že už by bylo předem vyhráno. Thomasovi je 34, promarodil 3 měsíce a měří jen 206 cm, no a Stoudemire před dvěma lety rozhodně zářil víc v útoku než v obraně.
Samozřejmě je tu navíc stále velký otazník, pokud jde o Amareho kolena. Pokud by Suns museli znovu sáhnout k "plánu B" a nechat hrát na pivotu jako jediného podkošového hráče Borise Diawa, hráli by sice opět velmi atraktivní basketbal, ale jejich naděje na titul by byla podstatně menší.
LETOŠNÍ SEZONA:
Pokud se podíváme na seznam favoritů Západu, nutně musí padnout tři jména: Dallas, San Antonio, Phoenix. Všechno ale bude záležet na zdravotním stavu Stoudemirea, protože loňská sezona jasně ukázala, že bez něj jsou Mavericks a Spurs přece jen o stupínek výš. Ten stupínek ale nebyl příliš vysoký - vždyť Phoenix vyhrál v sezoně 54 zápasů, přestože v utkáních, které skončily rozdílem jediného koše, měl tristní bilanci 0/7.
S Kurtem Thomasem v sestavě hráli Suns v první půli sezony velice dobře v obraně, navíc lavička v čele s Banksem může být silnější než loňská. No a v takhle relativně mladém týmu se obvykle najde někdo, kdo udělá výrazný vzestup. Takže se dá říct, že Suns mají jistou šanci na zisk titulu i bez Stoudemirea - to konec konců loňský rok jasně ukázal.
Rozdíl je v tom, že bez něj musí jít všechno dokonale - Nash nesmí "stárnout", nikdo se nesmí zranit a trojky musí padat. Pokud ale bude Stoudemire zdravý a dokáže se dostat do bývalé formy, pak bude Phoenix rázem horkým favoritem na nejcennější trofej. Na to si ale ještě musíme počkat.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Steve NASH
Raja BELL
Shawn MARION
AMARE STOUDEMIRE
Boris DIAW
Suns však přesto vyhráli 54 zápasů a ve finále konference je Dallas zlomil až v šesti utkáních. Je fakt, že Suns v play-off pomohl k postupu až do finále západu nesmyslný klíč nasazování, který už ve druhém kole svedl proti sobě dva nejlepší týmy Mavericks a Spurs, ale i tak to byla nečekaně skvělá jízda, kterou Suns v sezoně předvedli.
Klíčem k úspěchu byla opět skvělá ofenzíva. Phoenix se stal prvním týmem v historii ligy, který vedl ligu v počtu bodů, úspěšnosti střelby z pole, úspěšnosti střelby šestek a úspěšnosti trojek. K tomu můžeme připočítat i nejlepší průměr asistencí a druhý nejmenší počet ztrát.
Bylo to už popáté v řadě, kdy tým Steva Nashe vedl ligu v počtu nastřílených bodů, což se nikomu nepovedlo už více než 20 let. I to možná trochu přispělo k tomu, že se Nash už podruhé za sebou stal MVP sezony.
Zajímavé bylo, že Suns měli ofenzívu velmi zvláštně nevyváženou. V podstatě vůbec nehráli jeden na jednoho zády ke koši, protože na to prostě neměli hráče. Čtyři hráči hráli z perimetru a jeden v tzv. "high post", tedy téměř na čáře trestného hodu. Celý systém hry byl založen na rychlém protiútoku a na nájezdy pod koš, po kterých přicházela přihrávka za trojkovou čáru.
Výsledkem bylo 837 trojek - nový rekord NBA, a to přestože Suns před sezonou přišli o dva hráče (Joe Johnson a Quentin Richardson), kteří dohromady v sezoně 04/05 stříleli více než 1000 trojkových pokusů! Nahradili je Raja Bell, Eddie House a James Jones, a po svém příchodu uprostřed sezony také Tim Thomas.
Počet trojkových pokusů Suns ale rozhodně nebyl žádným "ostřelováním" ve stylu Warriors. Suns své trojky skutečně proměňovali. Ze sedmi hráčů, kteří v podstatě celou střelbu trojek obstarávali, jich 6 mělo úspěšnost nejméně 38,6%, v čele s Barbosou, který měl dokonce 44,4%.
Odvrácenou stranou však bylo to, že se Suns naopak téměř nedostávali na čáru trestného hodu. Phoenix proměnil (a také střílel) vůbec nejméně pokusů v historii ligy a jeho odstup od ostatních týmů byl v tomto směru propastný - pochopitelně k tomu výrazně přispěla absence Stoudemirea.
Další věcí, která stojí za povšimnutí, bylo to, že Suns měli k dispozici velmi málo "druhých šancí," protože si doskočili jen 22,2% svých neproměněných střel. I když je to nebolelo tolik jako jiné týmy, protože minuli celkem málokdy, stejně to bylo až neuvěřitelně nízké číslo. Dokonce i druhý nejhorší tým New Jersey Nets si doskočil téměř o 10% střel více.
No a je celkem jasné, že při tolika trojkových pokusech se Suns jen málokdy nechali při střelbě zblokovat. Průměr ligy byl téměř 6%, ale Phoenix si nechal zblokovat jen necelé 4 procenta svých střel.
Faktem je, že ačkoli Suns měli znovu nejlepší ofenzívu v lize, oproti sezoně 2004/2005 přece jen zaznamenali určitý pokles a v "efektivitě útoku" jen těsně předčili Dallas. I tak je to obdivuhodný výsledek a jedním z důvodů, proč po zranění Stoudemirea Suns neklesli hlouběji, je zcela nečekaně hvězdný vzestup Borise Diawa.
Phoenix ho získal v letním trejdu (sign-and-trade) s Atlantou, když se snažil neztratit úplně zadarmo jednu ze svých opor Joa Johnsona. Tehdy tento obchod nevypadal pro Suns zrovna šťastně, ale vedení klubu vědělo, co dělá - věřilo, že "neúspěšný rozehrávač" by mohl díky své všestrannosti skvěle zapadnout do stylu hry Phoenixu.
Diaw nakonec získal cenu MIP (pro hráče s nějvětším zlepšením oproti minulé sezoně) a v Atlantě si asi musí rvát vlasy, jakého hráče nechali posedávat na lavičce náhradníků. Ve Phoenixu se stal zcela klíčovým hráčem, a to především od února, kdy se zranil Kurt Thomas.
Thomas přišel z New Yorku výměnou za Quentina Richardsona, především proto, aby vyztužil obranu Suns - ti konečně měli hráče, který je schopen bránit podkošové hráče soupeře jeden na jednoho. Navíc také získali Raju Bella, který jim poskytl velmi odolného obránce na perimetru, schopného přibrzdit hvězdy ligy typu Kobeho Bryanta, LeBrona Jamese atd.
Díky dvojici Thomas - Bell a potažmo zlepšené obraně Suns přece jen mnohem lépe přestáli ztrátu Stoudemirea, ale v únoru přišla další tvrdá rána, když si Thomas zlomil kůstku v noze. Suns byli do té doby kupodivu mezi nejlépe bránícími týmy v lize (počítáno "efektivitou" obrany, ne souhrným počtem obdržených bodů), ale to se rázem změnilo.
Pozici pivota základní pětky musel převzít Diaw a týmová obrana se celkem pochopitelně zcela rozpadla. Phoenix do té doby dostával 100,2 bodů na zápas (střelba soupeřů 44%), ale po Thomasově zranění tato čísla rázem vyskočila na 107,6 bodů na zápas a téměř 48'% úspěšnosti střelby.
Phoenix se z velmi dobře bránícího týmu rázem stal až neuvěřitelně špatně bránícím a musel o to víc spoléhat na svou ofenzívu. Suns celkem 21 zápasů v řadě nedokázali udržet soupeře pod 95 body a bilance 18/11, kterou nakonec dokázali bez Thomase uhrát, byla čistě výsledkem fantastické ofenzívy. Tu z velké části umožnil svou všestranností na pozici pivota Boris Diaw.
V závěru sezony Suns získali Tima Thomase, aby přece jen vyztužili podkošovou sestavu. Tim Thomas sice spíše než pod košem hraje z perimetru a rád pálí jednu trojku za druhou, ale ve Phoenixu je proměňoval s velmi slušnou úspěšností a týmu velmi pomohl - obzvlášť v play-off. Suns přešli s velkými problémy přes Lakers a pak i přes Clippers, ale zranění lýtka Raji Bella a neschopnost ubránit Dirka Nowitzkiho znamenali přece jen stop ve finále konference proti Dallasu.
Ještě je třeba zmínit jednu důležitou událost, a to odchod generálního manažera Bryana Colangela, který má velkou zásluhu na tom, jakým stylem Suns hrají, protože on získal do týmu Steva Nashe a pochopitelně i další hráče. Colangelo odešel k Raptors a jeho funkci převzal kouč Mike D´Antoni - který je možná ještě větším příznivcem tohoto ofenzívního stylu než sám Colangelo.
Teprve čas ale ukáže, jestli bude v manažerské funkci tak úspěšný jako v trenérské. Tyto dvě pozice vyžadují přece jen odlišný přístup a jen málokdy se někomu podaří mít úspěch v obou zároveň.
ZMĚNY V KÁDRU:
Suns prodloužili smlouvu s Leandrem Barbosou (rozumných 30 milionů dolarů za 5 let) a užší jádro týmu tak zůstalo víceméně nezměněnné - Suns jen podepsali smlouvu s dvěma náhradníky, kteří určitě budou hrát jistou roli. To nejpodstatnější je samozřejmě zdravotní stav Amareho Stoudemirea a to, jestli se po zranění dostane do své bývalé formy.
1. Podpis smlouvy s Marcusem Banksem, odchod Eddieho House.
D´Antoni nedal v play-off Houseovi téměř žádné minuty a tak byl odchod tohoto v základní části velmi solidně hrajícího náhradníka jistou věcí. Banks by ho měl nahradit, ale je to zcela jiný typ než House - bleskově rychlý silový hráč, který je schopen udržovat vysoké tempo a mohl by do týmu sobře zapadnout a hlavně umožnit Stevu Nashovi ušetřit trochu víc sil. Jen je třeba, aby udržel pod kontrolou svůj počet ztracených míčů.
2. Podpis smlouvy s Jumainem Jonesem, odchod Tima Thomase.
Suns věděli předem, že Thomas je výpomoc na 2 měsíce, a tak zřejmě nebyli až tak nešťastní, když odešel do L.A.Clippers. Jones hraje podobným stylem jako Thomas, a i když nedosahuje jeho kvalit, zase je asi dvacetkrát levnější. Pokud bude navíc celá trojice Stoudemire, Kurt Thomas, Boris Diaw zdravá, tak pro Tima Thomase už by nebylo ve hře Suns tolik prostoru.
3. Vytrejdování Briana Granta a práva výběru v 1.kole draftu do Bostonu.
Suns v podstatě "zaplatili" Bostonu za to, aby převzal Grantův kontrakt a zbavili se i "picku", který by museli příští rok platit a pravděpodobně by jím nezískali žádnou výraznou posilu, protože se bude pohybovat někde ve třetí desítce. Daň z luxusu je něco, na co Phoenix rozhodně musí myslet.
4. Podpis smlouvy s Ericem Piatkowskim a Seanem Marksem.
K tomu asi není třeba moc říkat - Suns by místo nich mohli podespat v podstatě kohokoli.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Až neuvěřitelná rychlost. Motorem týmu je samozřejmě Nash, ale klíčové je to, že Marion a Stoudemire jsou natolik rychlí, že při přechodu do protiútoku je v naprosté většině případů jejich obránci nestíhají. Rozehrávači soupeře musí často vypomáhat a to dává prostor Nashovi k jeho přechodu do útoku a také k rychlé střelbě za tři.
Leandro Barbosa je jedním z nejrychlejších hráčů ligy vůbec a Banks je dalším "bleskem", který bude udržovat tempo ve chvílích, kdy si bude Nash potřebovat odpočinout. A to nesmíme zapomínat na Diawa, který sice při svém "kočkovitém" způsobu pohybu nepůsobí jako nějaký mimořádný rychlík, ale pokud hraje na pozici pivota, soupeři z něj mají pěkně zamotanou hlavu.
Suns hrají skutečně bleskově rychle a už podruhé za sebou byli jasně nejrychlejším týmem ligy, pokud jde o tzv. "pace factor" (statisticky spočítané tempo hry podle rychlosti zakončování a tedy počtu držení míče). Pokud se díváte na hru Suns, připadá vám, že se neustále něco děje a že se hra téměř nikdy nezastaví.
Jedním z důvodu je malý počet faulů - Suns téměř nestřílejí šestky (nejméně v lize), ale ani sami moc nefaulují (soupeři proti nim vloni měli 2.nejmenší počet šestek v lize). Při jejich zápasech je tak možné vidět až několikaminutové úseky hry, kdy se vůbec neozve píšťalka rozhodčího.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Obrana pod košem. Bez Stoudemirea (a Kurta Thomase) neměli Suns v podstatě žádná "těla" pod košem a proti Clippers v čele s Eltonem Brandem to bylo hodně znát. Letošní cesta do finále povede přes takové hráče jako Tim Duncan nebo Yao Ming a to musí dělat Phoenixu přece jen trochu starosti.
Nadějí pro Suns je návrat Kurta Thomase a Amareho Stoudemirea, ale nikdo si nemyslí, že už by bylo předem vyhráno. Thomasovi je 34, promarodil 3 měsíce a měří jen 206 cm, no a Stoudemire před dvěma lety rozhodně zářil víc v útoku než v obraně.
Samozřejmě je tu navíc stále velký otazník, pokud jde o Amareho kolena. Pokud by Suns museli znovu sáhnout k "plánu B" a nechat hrát na pivotu jako jediného podkošového hráče Borise Diawa, hráli by sice opět velmi atraktivní basketbal, ale jejich naděje na titul by byla podstatně menší.
LETOŠNÍ SEZONA:
Pokud se podíváme na seznam favoritů Západu, nutně musí padnout tři jména: Dallas, San Antonio, Phoenix. Všechno ale bude záležet na zdravotním stavu Stoudemirea, protože loňská sezona jasně ukázala, že bez něj jsou Mavericks a Spurs přece jen o stupínek výš. Ten stupínek ale nebyl příliš vysoký - vždyť Phoenix vyhrál v sezoně 54 zápasů, přestože v utkáních, které skončily rozdílem jediného koše, měl tristní bilanci 0/7.
S Kurtem Thomasem v sestavě hráli Suns v první půli sezony velice dobře v obraně, navíc lavička v čele s Banksem může být silnější než loňská. No a v takhle relativně mladém týmu se obvykle najde někdo, kdo udělá výrazný vzestup. Takže se dá říct, že Suns mají jistou šanci na zisk titulu i bez Stoudemirea - to konec konců loňský rok jasně ukázal.
Rozdíl je v tom, že bez něj musí jít všechno dokonale - Nash nesmí "stárnout", nikdo se nesmí zranit a trojky musí padat. Pokud ale bude Stoudemire zdravý a dokáže se dostat do bývalé formy, pak bude Phoenix rázem horkým favoritem na nejcennější trofej. Na to si ale ještě musíme počkat.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Steve NASH
Raja BELL
Shawn MARION
AMARE STOUDEMIRE
Boris DIAW
