Hradilek je velký dobrodruh. Stačí se začíst do jeho blogu, třeba ze zimního tréninkového kempu, na který se s kamarády vypravil do Austrálie: "Havárka s autem, auto na odpis. Náhradní auto nám kleklo, našeho pana domácího pořezali zloději, bydlení na míle daleko, Dejan pokousán pavoukem, pádlo zlomené. Nicméně nedali jsme se zastrašit."
Nebo předtím na Novém Zélandu, při dosud nebláznivějším dobrodružství. Pronajali si helikoptéru a nechali se vyvézt daleko od civilizace do džungle na divokou řeku Kokathai.
"Jenže při sjíždění si tam jeden kluk vyhodil rameno. Za hodinu a půl jsme pak sjeli pro pomoc na úseku, který nám měl podle průvodce trvat tři hodiny."
V tom spočívá Hradílkova síla. Ve vypjatých situacích stresu nepodléhá. "Čím horší a vypjatější podmínky při závodě jsou, tím je lepší," chválí ho český šéftrenér Jiří Pultera. Názorná ukázka? Nedělní finále v Tacenu. Už na čtvrté brance nabral šťouch.
"Ostatní by se možná zlomili a položili, s Vávrou to nehlo. Což je ve vodním slalomu rozhodující vlastnost. Dvacet nejlepších je na tom technicky stejně, rozhodují nervy. Ty má vynikající," říká šéftrenér.
Letošní sezona je pro třiadvacetiletého kajakáře zlomová. Z mistrovství Evropy přivezl bronz, ze světa stříbro. "Chtěl jsem si zkusit, jaké je to mít medaile z velkých závodů," pousměje se.
"Přitom sezona byla rozháraná a mé výkony se mi občas nelíbily. Že i přesto výsledky přišly, mi dává sebevědomí. Trošku jsem se vyprdnul na školu a poslední tři roky dáváme vodě s trenérem Milanem Říhou dost."
Ke studiu vodohospodářství se už vrátit nechce, radši se v budoucnu zaměří na humanitní předměty. Ovšem momentálně se rozhodl: voda má přednost. "Také v tom je jeho plus," povídá Pultera. "Jiní pět let řeší, co chtějí dělat, jestli nebudou radši studovat nebo podnikat. Vávra to má jasné."
Povahou je Hradilek vodákem staré generace, tedy chlapíkem, který si kdekoli najde kamarády. "Snažím se závody si vnitřně užít. Žádné brutální podrazy a emotivní výlevy k našemu sportu nepatří."
Se soupeři na startu poklábosí, popřeje jim vše nejlepší. Při otázce na oblíbené jídlo do dotazníku píše: "Dobré prase všechno spase." Má rád gin s tonikem, samurajské filmy, na olympiádu do Pekingu si pro zpestření života přivezl koloběžku. "A do Londýna bych si mohl vzít třeba longboard, ne? Takový dlouhý skateboard."
Na rozdíl od soupeřů pro něj sezona ještě nekončí. "Přihlásil jsem se na mistrovství světa v extrémním kajaku v Ötztalu." Nikoho, kdo ho zná, to vlastně nepřekvapuje.
