Oldřich Fiurášek byl v sobotu odpoledne v obležení novinářů. Je totiž jedním z mála fulneckých obyvatel, který si s Petrou Kvitovou kdysi zahrál tenis.
Na sobotní finále ve Wimbledonu se moc těšil. Stejně jako řada dalších lidí přišel do městského kulturního domu, kde byla velkoplošná projekce finálového zápasu.
Oblékl se do sportovního, dokonce si s sebou přinesl tenisovou raketu. "Lidi, já si chcu dát štamprlu," prosil zvědavé novináře, kteří jej nechtěli pustit.
Když pak sledoval finálové utkání Kvitové a Šarapovové, nadšeně skandoval: "Petra, Petra!"
Vítězství Petry Kvitové oslavoval ve velkém. "Poseděli jsme u dobrého pití," prozradil.
Kdo je Oldřich FiurášekPětapadesátiletý rodák z Fulneku, sportovní nadšenec, který s Petrou Kvitovou hrával tenis, když byla malá. "Na kurty chodila denně, celá se podřídila tenisu. Klobouk dolů. Je to skromná a velice slušná holka. Kdykoli jsem přišel na kurty, pozdravila a řekla, že až se trochu rozchodí, zahrajem si čtyřhru," vzpomíná Fiurášek. S otcem Petry Kvitové se zná léta. "Až se vrátí z Londýna, všechno to probereme a oslavíme ve velkém," směje se. |
Které momenty finálového zápasu byly podle vás nejdramatičtější?
První set Petra odehrála velice dobře, byla uvolněná. Ve druhém se to trochu pokazilo. Dvakrát Petra zahrála tak, až se sama divila, jak to mohla pokazit. Největší krizi podle mě měla ve druhém setu za stavu 2:2. Ruska se v tu chvíli mohla dostat do vedení. To mohlo být špatné. Petra jí ale nedala šanci. Vyhrála game a to byl pro mě jednoznačný závěr. V tu chvíli jsem věděl, že vyhraje.
Byla podle vás jasnou jedničkou letošního ženského turnaje ve Wimbledonu?
Petra všechny své soupeřky jasně přehrála. To, že občas měla krizi, ztratila set nebo něco zahrála do autu, k tenisu prostě patří.
Petru znáte odmalička. Jaký je člověk?
Hodně talentovaný, s obrovskou chutí něco dokázat, a je to na ní znát. Jirka, její tatínek, ji v dětství trénoval. Bylo to v klidu, sem tam jí vytýkal chyby, někdy přišlo i na slzičky. To tak bývá, když se malá děvenka zapře, pak většinou utíká z kurtu. Ale Petra ne. Chtěla hrát. Byl jsem tam denně, sledoval jsem ji. Co si budeme povídat. Když někdo chce a má talent, dokáže zázraky.
Jste jedním z mála, kdo s Petrou hrál. Jaká je tenistka?
Když byla malinká, ještě ji šlo porazit, ale když vyrostla, šlo to jenom stěží. Má tvrdé, razantní údery. Její míče letí těsně nad sítí. Navíc hraje levou rukou, to je pro soupeře nepříjemné. Nikdy nevíte, jestli ten míč poletí doleva, nebo doprava.
Kdy naposledy jste Petru v tenise porazil?
To ještě byla žákovskou mistryní ve čtyřhře. S jejím taťkou jsem si zahrál proti ní a její spoluhráčce. Na začátku zápasu jsem si sám pro sebe říkal, že to půjde. Ale za patnáct minut jsme s Jirkou prohrávali 0:6. Po přestávce jsme to zkusili znovu. Začal jsem ty malé holky "štenkrovat" – každý jejich úder jsem komentoval.
Netrvalo dlouho a Petřinou spoluhráčku to rozhodilo. Takhle se prý nedá hrát, prohlásila. A tak jsme s Jirkou vyhráli druhý set 6:4. Dneska už by to nevyšlo. Naposledy jsem si s Petrou zahrál asi před čtyřmi roky, a to už proti ní nikdo neměl šanci, ani kluci z tenisového oddílu.
Co se vám vybaví, když se řekne Wimbledon?
Kdysi jsem si myslel, že Petra má na českou špičku, ale Wimbledon? To mě nenapadlo. Tenistka Martina Navrátilová v ní vidí budoucnost, říká, že Petra může být světovou jedničkou. To je výborné.
