Špičkoví lyžaři totiž jezdí mnohem rychleji než běžní "výletníci", při sjezdech dosahují až stokilometrové rychlosti.
"A závodní kombinéza je jenom tenká látka, která člověka absolutně nemá šanci ochránit. Moc nepomůže ani termoprádlo, které nosíme pod ní," říká Vráblík.
V chladu prožije celou zimu, na sjezdovce je téměř každý den dopoledne i odpoledne. Vzpomínky mu utkvěly hlavně na mistrovství světa v roce 2007, které hostilo švédské Aare, kde teploměr ukazoval minus třicet stupňů.
"To už necítíš vůbec nic," otřepe se Vráblík hrůzou ještě teď. "Tvář musíš buď zakrýt maskou, nebo ji zatejpovat. Za dvě minuty, co sjíždíš svah, můžeš klidně omrznout."
O něco příjemnější podmínky si lyžaři užívají při tréninkových jízdách. To si Vráblík obleče slalomovou kombinézu s chrániči, díky které může mrazu přece jen lépe čelit. "Navíc se tak cítím i bezpečněji."
Také v boji proti nízkým teplotám mají nejlepší světoví závodníci oproti němu větší možnosti.
"Zrovna je aktuální sporná kauza termoprádla, které je schopné přisát se takovým způsobem, že pak kombinéza nepropustí žádný vzduch, což je samo o sobě zakázané," připomíná devětadvacetiletý lyžař. "Třeba Švýcaři pak mají na každý závod novou kombinézu, protože ta se při lyžování roztahuje, což hraje roli v teplotě a hlavně v rychlosti. Já takové možnosti samozřejmě nemám."
Do francouzského střediska Chamonix, kde jej v závěru týdne čekají závody Světového poháru, středoevropské extrémní mrazy zatím nedorazily. Včera Vráblík na teploměru u hotelu zahlédl minus sedm stupňů.
"Když jsem ale lanovkou vyjel o 200 metrů výš, už tam byla o dost větší zima. Pořadatelé teď ale hlavně mají problém se spoustou čerstvě napadnutého sněhu, kvůli kterému už zrušili několik tréninků," povzdechl si.
