"Líp by nám bylo, kdybychom už jenom trénovaly, akce před mistrovstvím jsou pro nás spíš vyrušením. Být pořád v médiích není příjemná záležitost," posteskla si jednatřicetiletá pivotka. "Ale připomíná nám to, že se blíží něco opravdu velkého. Musíme být připraveny jít zápasu od zápasu."
Cítíte už třeba na ulicích rostoucí zájem o turnaj?
My nejsme zase tak známé osobnosti, abychom nemohly vyjít na ulici. Ale teď v neděli jsem byla v Brně na fotbale a jsem příjemně překvapená, že hromada lidí opravdu o mistrovství ví a chystá se na něj přijít.
Jak se bráníte tomu, aby vás očekávání fanoušků příliš svazovalo?
Je to těžké, jde o hrozně dlouhý turnaj. Musíme jít opravdu krok po kroku a soustředit se jen na příští zápas. Trénujeme a jdeme den po dni, tímto způsobem můžeme dojít nejdál. Co se týče očekávání, to já nikdy neříkám. Když jsme třeba před pěti lety vyhrály mistrovství Evropy, tak jsem si před odjezdem myslela, že to bude totální propadák.
Někdy zdání opravdu klame.
Český tým už mnoho let drží pohromadě stejná kostra. Vnímáte to tak, že toto je možná poslední velká akce, v níž bude mít tým v tomto složení šanci uspět?
Ona je to kostra, která se časem láme, srůstá. Některé kosti vypadly, přidaly se jiné. Ale myslím, že je dobře, že jsme se zase sešly v podobné sestavě jako při tom evropském titulu. Je nás hromada vysokých hráček a proti takovému družstvu se docela těžko hraje. Pro mě je to opravdu poslední taková akce, protože cítím, že po takovém turnaji, navíc v Česku, už bych neměla tu správnou motivaci jít dál.
Ideální by asi byla medailová rozlučka, že?
To by bylo úplně nejkrásnější, ale opravdu nechci nic prohlašovat ohledně cílů. Klidně beru desáté místo, když budeme hrát krásný basket, budeme z něj mít radost a lidé na nás budou pyšní. Když budeme vědět, že jsme tomu daly všechno, tak budu spokojená. Co se týče té medaile, tak na finále jsou jasné adeptky Američanky a Australanky. O bronz se může prát Brazílie, Rusko, Španělsko, Francie i my, je nás hrozně moc.
Na posledním mistrovství Evropy ale skončilo Česko desáté, což bylo zklamání.
To se takhle vůbec říct nedá, hrály tam mladé holky. My jsme taky na mistrovství Evropy 2001 nepostoupily do play-off, ale na konci jsme se rozehrály a v dalších letech jsme to dotáhly daleko. Já bych chtěla těm mladým holkám dopřát, aby si to samy vybojovaly, to je hrozně krásný pocit. Aby se od začátku otrkaly.
Berete turnaj také jako příležitost zpropagovat basketbal?
Bylo by dobré mu udělat reklamu. Minulý týden jsem šla na první trénink přípravky Valosunu a přišlo tam pět kluků a jedna holčička. Do vedlejší tělocvičny přitom přišlo třicet gymnastek a další kluci se ptali, kde je florbal. Z tohoto pohledu je to smutné, ale basketbal kvůli těžkým míčům a vysokým košům není dobré začínat v brzkém věku, protože si děti moc nezahrají. I proto se na školách propaguje víc florbal a na nás teď je, abychom předvedly krásu basketbalu.
