"On je druhý třetí a my jsme nespokojení..."
Jenže Janda ohromil svět. Z osmi závodů byl pětkrát na stupních vítězů, v průběžném pořadí seriálu je lepší jen fenomén Ahonen. "Jandys vyhraje. Je to otázka času," tvrdí pevně trenér Vasja Bajc.
A kdy? "Nejlíp hned na Turné," navrhuje Jaroslav Sakala, poslední český vítěz. Co mu ještě chybí? Délka druhého skoku. Ahonen skočil v posledních závodech o pět a tři metry dál než Janda. Takový rozdíl, navzdory Jandovu lepšímu bodovému hodnocení za styl, rozhodne.
Styl nestačí, chybí délka Naposledy ve Švýcarsku mu chyběly čtyři desetiny. To je půl metru nebo lepší stylová známka jednoho rozhodčího. "Ahonen má takové jméno, že ho ani dopad do bobku nesrazí," tvrdí Sakala. "Janda si i tady teprve buduje pozici," potvrzuje Raška.
První pokyn tedy zní: Skákej dál. To se lehce řekne. "Skokan musí být uvolněný a skok vypadat ležérně," radí František Jež, vítěz závěrečného závodu Turné v roce 1990 a Jandův pobočník.
"Skokan se musí razantně a přesně odrazit z lavičky. Křečovitost v posedu ovlivní negativně nájezdovou rychlost," vysvětluje. To není vše. "Odraz musí přesně trefit a plynule z něj přejít do letové fáze. Vydat ze sebe v jednom momentu maximum."
Někteří skokani mají na suchu při tréninku až dvakrát větší odrazovou sílu, než dokážou přenést na můstek. U těch nejlepších se téměř neliší. Jiní ze sebe to „nejvíc“ nikdy nedostanou.
Janda býval považován za psychicky nevyrovnaného. "Ale kdyby byl příliš sebevědomý, nedokáže se poučit a přizpůsobit," hájí ho Sakala. "Dozrává i lidsky," dodává Jež.
O zvykání na úspěch Psychologové tvrdí: "I na úspěch je třeba si zvykat. Chvíli to potrvá." A experti doplňují: "Osmdesát procent úspěchu ve skocích tvoří hlava." Nesmí však příliš spekulovat. Třeba zda je lepší útočit ze zadních pozic.
"Ani jednou jsem nevyhrál první kolo," vzpomíná Sakala na svá čtyři vítězství. "Já zaskočil soupeře hned prvním skokem. Druhý jsem pokazil, atmosféra se mnou zacvičila," vrací se naopak Raška k olympijskému zlatu.
