Většinou se nachází u některého z větších měst, na travnaté ploše nebo vyprahlé prašné hlíně. Centrem každého je cateringový stan, kde se všichni permanentní účastníci závodu stravují. Je otevřený vlastně nonstop.
Mohu-li porovnat kvalitu a složení stravy zde a v Africe, jednoznačně vítězí ta jihoamerická. Je mnohem různorodější a hlavně každý den jiná. Různé zeleninové a ovocné saláty, většinou vepřové nebo kuřecí maso upravené na mnoho způsobů. Byly i hovězí steaky. Večer se sem tam objeví i zmrzlina.
Podávají se snídaně, obědy a večeře. Většina závodníků a asistencí však oběd vůbec nestihne, místo něj dostávají každý den stejné potravinové balíčky. Obědy se tak týkají jen organizátorů, leteckých novinářů a někdy prvních závodníků. Veškerá strava v bivaku je po celou dobu závodu v ceně startovného.
Přímo v bivaku se připravuje zpravodajství do různých televizí, vysílá se živě na Eurosport.
Je zde také malá polní nemocnice, o zdraví účastníků závodu se stará 60 zdravotníků. Unavení závodníci si sem mohou zajít i na masáž.
Najdete zde i stan vedení závodu, media centrum, web centrum pro závodníky, připojení na internet i hovory jsou však placené a nehorázně drahé.
Velkou devizou jihoamerických bivaků oproti původním africkým jsou sprchy a toalety. Každý den je možnost se vysprchovat, i když ne vždy v teplé vodě a o čistotě sprch a toalet se raději zmiňovat nebudu.
Nesmíte nad tím moc přemýšlet. Když mi ve sprše španělská kolegyně řekla, že voda je špinavá, tak jsem ji pochopila až ve chvíli, kdy jsem si čistila zuby a voda se zadržela v umyvadle. Z kohoutku vytékala voda horší kvality, než je v kdejakém rybníku u nás doma. Důležité je hlavně dostat ze sebe všudypřítomný prach a smýt pot. Zuby si už však budu čistit jen vodou z lahve.
