Loni byly štikou, oživením strnulého basketbalového rybníka. Překvapovaly všechny i samy sebe. „Vždy, když vstoupíte do něčeho nového, jak v byznysu, tak ve sportu, a soupeři vás neznají, tak vás berou jiným okem, než když už jste něco dokázali. My minulý rok dokázaly, že když chceme, tak basket hrát umíme, a tím pádem si teď na nás dávají větší pozor,“ míní trenérka karlovarského basketbalového zázraku Marcela Krämerová.
Probírá i ostatní věci z dosavadního průběhu sezony. Mluví nejen o problémech se skládáním sestavy. Ppo odchodu Moučkové jí zůstala jen jedna rozehrávačka.
S ZVVZ USK Praha jste prohráli 42:93. Slušný výsledek, když vezmeme v potaz, jaké „nálože“ od giganta dostávají jiné týmy.
Splnily jsme si cíl tím, že jsme od USK nedostaly sto bodů, ale na druhou stranu jsme se chtěly na útočné polovině prosadit minimálně padesáti body. Nicméně jsme nohama na zemi a víme, proti komu hrajeme. USK je v ŽBL velký gigant, který se nedá převálcovat, my máme mladý tým, a tak jsem ráda, že si všechna děvčata zahrála a nikdo se nezranil.
Zdá se, že nemáte jasnou základní sestavu.
Posílili jsme o dvě nové hráčky a ještě u týmu nemáme jasno, kdo do základu, pořád se hledáme. Holky mají stále šanci ukázat, zda mají šanci na to hrát víc minut nebo ne.
Výsledky, na které se hraje, nejsou úplně špatné, nicméně za očekáváním z loňské sezony.
Vždy když vstoupíte do něčeho nového, jak v byznysu, tak ve sportu, a soupeři vás neznají, tak vás berou jiným okem, než když už jste něco dokázali. My minulý rok dokázaly, že když chceme, tak basket hrát umíme, a tím pádem si teď na nás dávají větší pozor.
Ve kterých zápasech jste nebyla spokojena?
Mrzí mě tři zápasy. Je to zápas v Trutnově, kde jsme totálně vybouchly a na který chceme zapomenout. Se Slavií nebyl zápas vůbec špatný, ale potom různé okolnosti zapříčinily, že jsme to nedotáhly do vítězného konce. Těžko se hraje, když soupeř hází čtyřicet trestných hodů a vy ne, tam bych to moc holkám za vinu nedávala. A nakonec mě mrzí zápas s Handicapem Brno, z hráčského hlediska se nám málokdy chytnul celý tým, a vždy když prohrajeme, tak nám chybí body od určitých hráček, od kterých se to automaticky očekává. Potřebujeme najít nějakou stabilní formu, aby se chytlo co nejvíc hráček a zapsalo do bodování.
Ke kuriozní situaci došlo ještě před zápasem v Brně proti KP, kdy se začalo s hodinovým zpožděním, protože jste po cestě měli hned dva defekty u autobusu!
To jsem ještě nezažila. Říká se, že to zařídila vyšší moc. To se stane. Uvažovali jsme, jak to udělat, jestli tam vůbec cestovat, protože je dost velký průšvih, když vám „prdne“ jedna pneumatika, dáte druhou, projedete dvacet metrů a „prdne“ i druhá. Tudíž jedete a nemáte rezervu a nevíte, co vás čeká na D1, která je šílená. Čekali jsme na rozhodnutí domácího celku a ti se vyjádřili, že to umí posunout. Tak nám nezbývalo nic jiného, než dojet. Já věděla, že zápas bude těžký, protože KP hraje rychlý, agresivní basket a hrát u nich doma je vždy těžký oříšek, ale co se dá dělat, když se k tomu přidaly ještě tyto okolnosti.
Vy sama jste už něco podobného zažila?
Něco takového poprvé. Jednou se mi stalo něco podobného, když jsme jeli na Český pohár do Benešova. Byla taková sněhová kalamita, že jsme to jeli asi pět hodin. Volali jsme na svaz a ti nás utvrzovali, že musíme dojet, aby se zápas odehrál, a taky jsme přijeli velmi pozdě. Ne všichni to dokáží pochopit. Vyrazíte daleko dřív, máte časovou rezervu, ale vy to nemůžete ovlivnit. Taky mě to mrzí vůči soupeři, který se hodinu rozcvičoval a čekal, kdy už přijedeme, a my v autobuse taky nic dělat nemůžeme.
Jak si zatím vedou jednotlivé hráčky? Julia Reisingerová ubrala ze své loňské laťky.
Je to hrozně těžké, bylo jí v dubnu osmnáct let a všichni očekáváme, že bude hrát jak tvrdý profík. Sama se v tom plácá, pere se s tím, já s ní měla několik pohovorů. Hrozně ji to mrzí, dělá co může. Věřím, že se zvedne, ale potřebuje čas. Minulý rok to táhla, teď si na ni dávají pozor, je to těžké pro mladou holku.
Kapitánka Dana Kušlitová převzala roli tahouna.
Znám ji od dorostu, byla ve Strakonicích v období, kdy jsem tam byla já. Neskutečně hráčsky dozrála a také lidsky. Dá si říct, plní pokyny jaké jí dáme. Taky se jí stane, že to nejde, jako proti Žabinám (Handicap Brno), za šestnáct minut měla pět faulů, nedala ani bod, ani neměla doskok. Zápas jí nesedl, ztratila se v něm. Tam stačilo, aby dala aspoň pět bodů a zápas mohl být v plusu pro nás. Tým není jen o dvou hráčkách, je jich dvanáct. Měly by se zvednout jiné. Pokud bude bodovat co nejvíc lidí a bude mít dvouciferná čísla, tak to pro nás bude jednodušší.
Kdo konkrétně hraje nebo nehraje podle vašich představ?
Podle očekávání a poslední zápasy nad moje očekávání hraje Karolína Malečková. Konečně si vštípila do hlavy, že i ona může dávat body. Je to člověk, který chce vyhrávat a dává na hřišti maximum. Trochu mě mrzí, že se ještě pořád hledá Tereza Matulková. Sice chápu, že změnila družstvo, trenéra a celkové pojetí hry, ale od ní se čeká trochu víc. Stále čekáme, až se s tím sžije a bude odvádět výkon, jaký jsme u ní byli kdysi zvyklí. Chybí nám a postupně se dostává do hry Dominika Pohunková, která se sice chce zapojit co nejrychleji, ale je vidět, že nemá naběháno, nemá natrénováno. Pokud odtrénuje, co má, určitě se zapojí a bude přínosem. Trochu se hledá Andrea Andělová, u níž je to o hlavě.
Jak se vyrovnáváte s odchodem Moučkové?
Mluvili jsme s ní před sezonou, já s ní mluvila ještě nedávno, jestli by to ještě nemohla zkusit a pomoci týmu. Ona si vybrala školu, která ji v budoucnu bude živit, a já ji plně chápu. Dostala se na medicínu a to je těžko skloubit nejtěžší školu s vrcholovým sportem. Hraje první ligu a velmi dobře. Chybí nám na postu rozehrávačky, ale musíme respektovat její rozhodnutí. S Karolínou Malečkovou by se měla točit Tereza Matulková, ale zatím ji pozice rozehrávačky neoslovila, uvidíme. Zatím je jen Malečková, k tomu do rotace máme dvě dorostenky, ale bohužel obě dvě jsou momentálně zdravotně mimo hru.
Jak je na tom celý tým momentálně zdravotně?
Zatím mi nebylo sděleno, že by měl někdo nějaké vážné zdravotní problémy. Že nastupuje nějaká únava nebo jsou pohmožděniny, je vcelku běžné, ale zatím nikdo neřekl, že by nebyl připraven a nemohl.
