Zůstal klasický půdorys jídelny ve tvaru písmene U, ale sedí se na dřevěných lavicích u dřevěných stolů. Je to sice změna, ale na lepší a pohodlnější se zvyká rychle.
I strava pro závodníky je bohatší, dostanou víc jídla a zejména pití. Stalo se už dobrým zvykem, že paketů s balenou vodou si do etapy můžeme nabrat, kolik chceme. Ve vedrech, která tu panují, není vody nikdy dost.
Jídlo, které tu servírují, je chutné a i dlouholetým pamětníkům dává zapomenout na časy, kdy chodit do pořadatelského stravovacího servisu bývalo za trest a kdy jsme si vozili lahve s pivem i plechovky s párky na korbě závodní Tatry a ještě i s takovýmto nákladem závodili o čelo kategorie.
Očima legendyKarla Lopraise Šestinásobný vítěz slavného závodu doprovází jako řidič asistenčního vozu závodní kamion synovce Aleše. |
Ještě jedné zajímavosti jsem si všiml: prostory cateringu jsou vyzdobeny obrazy a kresbami s místními motivy, zkrátka do Dakaru promlouvá jiná kultura.
V každém bivaku je k dispozici něco jiného, například v Jacobacci, které dostalo jméno po italském inženýrovi, jenž sem přivedl železnici, byl bivak umístěn v prostorách místního nádraží, sám jsem spal mezi kolejnicemi.
V Neuquenu, který je známý nalezištěmi koster dinosaurů, zdobí jedna obrovská kostra právě catering, kde se všichni závodníci scházejí, aby se najedli a zhlédli výsledky. Nebudu napovídat, proč týmoví fotografové chtěli vyfotit s kostrou dinosaura právě mě…
A ještě něco: v cateringu kromě jídla každý vyfasuje tácek a na něj papírovou podložku v designu Dakaru 2009. Každý den je podložka jiná, ve stylu místa, kam se právě dojíždí. Ve třech jazycích se na ní při jídle nenásilně dozvíte leccos zajímavého o oblasti, kde právě jste. Vojta Štajf si pak podložky bere s sebou domů na památku.
