„Karel dosáhl skvělých výsledků díky výborné tréninkové morálce,“ vzpomíná na osmapadesátiletý Josef Trdla, Kolářův současník z atletického oddílu Liaz Jablonec. „I po svých úspěších zůstal obyčejným člověkem, který nezkazil žádnou legraci.“
Kolářovy hvězdné chvíle spadají do temných let, o nichž se dnes mluví jako o éře systematického, státem řízeného dopingu. „Karel ale měl své medaile jen ze své dřiny,“ prohlašuje Trdla.
Kolář se MF DNES před lety svěřil, že sice utíkal z tvrdých soustředění na pivo, ale zakázané anabolické steroidy vždy odmítal. „Na olympiádě v Moskvě jsem skončil v semifinále a byl jsem asi jediný čistý,“ dodal.
Rodák z Jindřichova Hradce spojil později svůj život s Jabloncem nad Nisou. Zemřel minulý týden ve věku 61 let.
„Karel Kolář patřil mezi atletické legendy a zapsal se do dějin československého sportu. V posledních letech ho trápily problémy se zdravím a snažili jsme se mu pomáhat,“ říká předseda klubu olympioniků v severních Čechách Pavel Benc. „Budeme na něj vzpomínat jako na vynikajícího atleta, ale i na dobrosrdečného a lidového člověka.“
Kolář získal na evropském šampionátu v Praze 1978 stříbro v běhu na 400 metrů a bronz ve štafetě na 4 x 400 metrů. V roce 1979 se stal halovým mistrem Evropy, o rok později vybojoval v hale evropské stříbro. Před olympiádou v Moskvě ho sužovalo zranění, přesto postoupil do semifinále a československou štafetu dovedl do finále a k sedmému místu.
Karel Kolář na snímku z roku 1978 z mistrovství Evropy v Praze, kde získal stříbrnou medaili časem 45,77 sekundy.
V roce 1981 se zdravotní problémy vyhrotily a Kolář musel s vrcholovou atletikou skončit. Začal hrál ve Mšeně fotbal za Elitex Mšeno a trénoval atletickou mládež. Působil jako fotbalový rozhodčí a byl oblíbený pro svou férovost.
Na hřišti se potkával mimo jiné s Vladimírem Mařasem, hráčem Plavů a pozdějším trenérem Mšena. „Na mistrovství Evropy v Praze 1978 mi Karel utkvěl nesmazatelně v paměti. Když jsem proti němu nastupoval ve fotbale, obdivoval jsem, že se nad nás navzdory svému slavnému jménu nikdy nepovyšoval,“ upozorňuje Mařas. „Nechoval se jako někteří mnohem méně úspěšní fotbalisté, co někdy zkusili nějakou ligu a po soubojích nám nadávali - Co do mě kopeš, ty nulo?! Víš kdo já jsem?! Karel byl na hřišti úplně jiný, pohodový a fajnový kluk.“
Podle Mařase Kolář sport miloval a patřil mezi výjimky z pravidla, že atleti jsou vesměs fotbalová nemehla. „Na hřišti jsme se nejvíc báli jeho rychlosti. Ačkoliv už atletiku nedělal, při fotbale s ním nestačil běhat nikdo z nás,“ tvrdí Mařas.
Kolářův čas 45,77 z finále mistrovství Evropy 1978 zůstal českým rekordem skoro 33 let. O čtvrtce považované za jednu z nejbolavějších, ale také nejkrásnějších atletických disciplín, Kolář prohlásil: „Do třistapadesáti metrů to jde, ale pak už je to úplně o něčem jiném.“
Na rozdíl od dnešních českých špičkových atletů obdržel za své medaile pakatel. „Lidi mi občas říkají - dneska bys byl v balíku. Ale já to tak neberu. Tehdy byly ve hře jiné věci než peníze,“ vzpomněl si Kolář v MF DNES v roce 2009, kdy pracoval jako masér. „Podívali jsme se do ciziny, což se jinak nedalo, a hlavně jsme opravdu chtěli něco dokázat.“
Kolář se neprosadil jen ve sportu, ale také v politice. Zasedal i v zastupitelstvu v Jablonci nad Nisou. Dostal se tam v „dresu“ ČSSD, ze které ale později vystoupil. Za svůj největší politický úspěch považoval, že se mu spolu s kolegy podařilo sehnat peníze na rekonstrukci stadionu Střelnice a na výstavbu sportovní haly u přehrady ve Mšeně.
