Jediný český profesionál na Apeninském poloostrově má za sebou úspěšnou sezonu. Na jejím začátku pomohl reprezentačnímu celku ke čtvrtému místu na mistrovství Evropy, na konci se radoval z postupu do italské ligy A1. Karabec vyhrál s Tarentem druhou nejvyšší soutěž a připravil si návrat do elitní společnosti. Předtím hrál dva roky nejvyšší soutěž v Bologni.
"Ještě nevím, jestli v Tarentu zůstanu, protože nemám novou smlouvu. V Itálii zatím neskončila ligová sezona, vše se bude řešit až potom," řekl Petr Karabec, jenž by město v Apulii jen nerad opouštěl. "Opravdu nevím, jak to dopadne. Ani vedení klubu nemá jasno, jak bude kádr v nové sezoně vypadat. Každopádně bych chtěl v Itálii zůstat i nadále."
Univerzál Karabec, který měří 208 centimetrů, patřil mezi nejvýraznější postavy celé soutěže. Ve statistice nejlépe bodujících hráčů obsadil dvanácté místo. Rekord si vytvořil v pětisetovém utkání s Trentinem, v němž osmatřicet jeho úderů zajistilo bod. V klubovém hodnocení obsadil druhé místo, lepší byl jen Jugoslávec Kovač. Ten se dostal až do první desítky. "Přišel před sezonou z Maceraty, letos byl nejlepší smečařem ve druhé lize," pochválil spoluhráče univerzál Karabec.
Také on byl pro Tarent nepostradatelný. Když kvůli reprezentačním povinnostem nenastoupil, tým nedokázal zvítězit. Mrzela hlavně porážka ve finále italského poháru, které se hrálo v Tarentu. "Bohužel v tu dobu jsem nastupoval v olympijské kvalifikaci. Na druhou stranu je možná dobře, že jsme finále prohráli, protože jinak bychom se uspokojili a nemuseli vybojovat postup," poznamenal.
Italský klubový volejbal na kontinentu kraluje, proto třicetiletému hráči nevadilo, že nastupoval ve druhé nejvyšší soutěži. Dokonce byl radši, že hrál špičku skupiny A2 než aby působil v nějakém týmu na chvostu první ligy. "Boj o záchranu nejvyšší soutěže není nic příjemného, vyzkoušel jsem si to v Bologni. Lepší je hrát špici druhé ligy," konstatoval.
Kromě lapálie se studenou halou si Karabec angažmá na jihu Itálie nemůže vynachválit. Spolu s přítelkyní Alicí a fenkou labradora Dorou bydlel ve čtyřpokojovém bytě asi deset minut od centra. Apartmá ve středu dvousettisícového města odmítl. Nechtěl řešit dennodenní problémy s parkováním. Taky ho nadchlo, jak místní lidé volejbalem žili. "Se severem Itálie se to nedalo srovnat, tady jsou ke sportu víc vázaní. Třeba na poslední domácí utkání se sousední Gioiou, které rozhodovalo o postupu, byly vstupenky do dvoutisícové haly vyprodány tři dny dopředu," popsal atmosféru. "V průběhu sezony mě lidé zastavovali a bavili se o zápasech. Dost mě to překvapilo, protože v Bologni se mi nic takového nestalo."
