„Tady prostě nemá nikdo vyhrávat. My jsme mistři a máme si tu uhájit vítězství. A mít takový herní projev, aby to stačilo na klidnou výhru, a ne to honit poslední střelou,“ štvalo Vítkovou, že Andělé přišli o domácí neporazitelnost a zkomplikovali si cestu za titulem.
Jako bývalou slávistku Vítkovou prohra mrzí o to víc. „To je pravda, ale spíš mi vadí, že jsme nedokázaly udržet tu domácí neporazitelnost. Jestli si soupeřky začnou zvykat odsud odvážet body, tak to je hodně rychlá cesta do pekel,“ varuje.
Na jaře Mostečanky křepčily v hale Slavie, když v Praze uspěly v rozhodujícím zápase o český titul. Teď musely samy přihlížet bujarým oslavám soupeřek.
Radující se lavička Slavie
Zklamaná lavička Mostu
„Určitě byly namotivované a chtěly nám to oplatit. Taky do toho zápasu šly s tím, že nemají co ztratit, když hrají u nás. O to lehčí měly hlavu a projevilo se to v druhé půli, kdy jsme je nechaly utéct. Měly jsme mohutný závěr, snaha se cení, bojovnost nás chvilkami zdobila. Jsem ráda, že jsme to nepoložily, ale pořád tam něco chybí.“
Hlavně zbytečné chyby Anděly srážely. „Slávistky hrají ofenzivní obranu, hodně to vysouvá. Donutily nás kazit hodně přihrávek, kolikrát jsme jim to dávaly rovnou na ruku. A to nás stálo vítězství.“ A také se tím snížila šance Andělů na interligový titul. Michalovce mají na Most dva body náskok, Slavia bod. A to má Most o jeden odehraný zápas víc.
„Teď už musíme něco uválčit všude!“ velí Vítková. Snad pomůže, že se postupně vyprazdňuje početná mostecká marodka. „Už hrály Markéta Jeřábková i Petra Růčková, ale je pořád vidět, že jsou po zranění. Na střední spojce nám pořád hraje buď pivot, nebo křídlo, nemáme ohrožení z dálky ze spojek a Slavia to dokonale využila. A ani v obraně jsme nehrály moc dobře. Gólmanka se na nás nemohla spolehnout, bylo to všechno se vším. Přesto jsme nakonec mohly i vyhrát, nebo aspoň urvat remízku. Ale prohrát o gól, to je hrůza.“
Sobotní porážka kazí dojem z jinak zatím dobře rozehrané sezony. „Měly jsme hodně zraněných, ale tu hráčskou mizérii jsme nějak přečkaly. Ani se od nás nečekaly takové výsledky, jakých jsme dosáhly. A když se to začíná dávat dohromady, tak hrajeme hůř a hůř,“ nechápe kapitánka. „Snad se polepšíme!“
Bude to potřeba, pokud má dobře dopadnout podzimní finiš Andělů. V interlize je čeká ještě duel s Partizánským, v poháru EHF pak ruský Rostov. Až tyhle bitvy skončí, Vítková začne řešit vlastní zdravotní trable.
„Strašně mě bolí paty, mám na nich ostruhy. Po každém zápase chodím na špičkách,“ usmívá se 35letá veteránka. „Domluvila jsem se s fyzioterapeutem, že to budu řešit po zápasech s Ruskami. Rázové vlny, magnet, laser. Snad se dám do kupy,“ věří Vítková, která si kvůli týmové marodce sama musela zvykat na novou roli.
Ač kovaná pivotka, zaskakuje na střední spojce. „Na tom středu na to nejsem zvyklá, jenom rozehraju a chci si zaběhnout zase do pivota. A když je obrana na nás připravená, tak se do toho zamotám. Strašně mě mrzí, že to nedokážu ani zkušenostmi nějak lépe uhrát.“
