Přesto si v pátek odbude v Praze velkou premiéru v peřejích. Ve Světovém poháru vodních slalomářů. Zúčastní se nejkvalitněji obsazené soutěže celé sezony, s větší konkurencí, než jaká se sejde na „okleštěné“ pekingské olympiádě.
Ale – sjede vůbec trojský kanál? „Snad jo. Necháme se překvapit,“ říká kanoista Stanislav Ježek, aktér a organizátor v jedné osobě. „Na žádné soutěži jsem zatím nikoho z Cookových ostrovů závodit neviděl.
Lidičky z oceánských států pádlují na vlnách na moři, pár věcí se naučí a pak si řeknou: Hele, on existuje nějaký vodní slalom, tak ho zkusím!“ Branky bývají pro vodácké exoty záludnou novinkou. „Ty si na oceánu nikde nepověsíte,“ připomíná Ježek.
Už při mistrovství světa v Augsburgu 2003 je některé asijské kajakářky raději ignorovaly. „Jedna holka tam trefila jen dvě z 24 branek,“ vzpomíná Ježek. „Což je na úzkém augsburském kanálu pomalu těžší výkon než trefit všechny branky. Vždycky se vám nějaká přimotá do cesty, ne?“
Jindy dorazili na Světový pohár se vší parádou Íránci – a málem neodstartovali. „Když lezli do lodě, sedli si tam obráceně. Pak s ní neuměli dojet ani ke startovací fotobuňce. Museli jim povolit, že nasednou až přímo u ní,“ líčí Ježek.
Štěpánka Hilgertová potkala Íránky, oděné v šátcích, při závodech v Liptovském Mikuláši. „Byly statečné. Třeba sedmkrát za jízdu se zvrhly, ale vždycky zase vyplavaly a jely dál.“
Letos poslali Íránci na český svaz najednou přihlášku na pražský Světový pohár i na mistrovství světa juniorů v Roudnici. „Jenže tam nahlásili 17 závodníků, z nichž jen jeden je věkem opravdu junior,“ diví se sekretář svazu Ivo Eichler.
Od pátku si v Troji odbudou pohárový debut také Venezuela a Alžírsko. „Sháníme jejich vlajky. Když je neseženeme, ušijeme je,“ říká Ježek. Státní vlajka Cookových ostrovů s 15 hvězdičkami za každý z ostrovů se jim snadno šít nebude...
