Na slalomových tyčích v pražské Troji se usadily rampouchy, na břehu se drží zbytky sněhu, ale parta vodních slalomářů ze skupiny trenéra Miloslava Říhy vesele trénuje. "Kvůli poolympijskému ruchu jsem tady méně často než v předchozích letech touhle dobou, ale aspoň dva tréninky denně se snažím zvládnout a voda k tomu patří. Včetně víkendů," vysvětluje stříbrný kajakář z her v Londýně.
Ve středu tak absolvoval hodinový trénink v posilovně, po něm se i on pustil na kanál. "Máme sice pádlovací trenažéry, ty ale pobyt na vodě nahradit nemůžou a nikdo je v lásce nemá. Pocit z jízdy na vodě, z toho úžasného skluzu, je totiž jedinečný. Jde o to projet se a udržet si cit pro vodu. A navíc - i když je třeba minus deset, tak při sluníčku, jako zrovna teď, je hned veseleji. Mozek, v zimě často zvyklý na posilovnu nebo tělocvičnu, je pozitivní. Nejde o to být na vodě celý den, stačí jedna fáze, ale svoje výhody to přináší," má jasno.
Oblečení se nesmí podcenit
Představu, že pobyt na hladině kanálu může být v této době riskantní, Hradilek vyvrací. "Jasně, k nachlazení by dojít mohlo, ale máme tady skvělé podmínky. Přechod z loděnice na kanál zabere půlminutku, což je úplný luxus, a jakmile sednu do lodě, už mi zima není. Navíc máme oblečení na takové úrovni, že se i v tomhle mrazu začnu potit," přibližuje.
Tři vodáci dostali pro příští sezonu divokou kartuTrenérská rada vodního slalomu rozhodla, že majitel stříbrné olympijské medaile z Londýna Vavřinec Hradilek a deblkanoisté Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem se nemusí zúčastnit závodů jarní domácí kvalifikace o místo v reprezentaci a tím i o účast na MS 2013, které se uskuteční v Praze. "Sezona je hodně rozbitá hned pěti závody Světového poháru, červnovým mistrovstvím Evropy v Krakově a pražským šampionátem. Proto jsme usoudili, že pro naše jediné letošní medailisty je to lepší řešení, aby měli větší klid na přípravu na sezonu končící pražským vrcholem," vysvětlil reprezentační šéftrenér Jiří Pultera. |
Pakliže by někdo chtěl českého olympijského medailistu napodobit, nesmí podcenit právě oblečení. "Mám tričko a na něm nepromokavou membránovou bundu, která je spojená se ´šprycdekou´, díky které do lodi neteče voda. Na noze ponožky, neoprenové boty a dlouhé kalhoty, pod helmou čepici.
Pravda je, že v zimě tělo spotřebuje víc energie, než se zahřeje na provozní teplotu, takže hrozí třeba natažení šlach na rukou. Když ale k tělu přistupujete odpovědně a před tréninkem se pořádně protáhnete, neměl by nastat žádný problém," říká přesvědčivě.
Zvláštní kapitolu tvoří zajištění rukou. "Nejsou to klasické rukavice, protože pak bych postrádal cit. Dlaně jsou volné, ale chrániče rukou jsou propojené přes pádlo," ukazuje pětadvacetiletý vodák.
Hranicí je minus deset
A co se děje, když se slalomář v mrazivém počasí "cvakne" čili se převrátí? Nastane alarm? "Nemůžu si vybavit, jestli se mi to někdy v těchhle podmínkách povedlo," šátrá v paměti Hradilek. "Ale jednoho takového experta na cvaknutí znám, radši nebudu jmenovat. Pak je cesta jediná - rychle ven z vody a upalovat pod teplou sprchu. Ta je blízko, takže vlastně nic nehrozí. Ale často se to nestává, největším vlnám se v zimě vyhýbáme, aby na nás necákalo."
Občas se slalomářům v mrazu na vodu nechce. "Když je opravdu hnusně a do toho fouká vítr, tak nejdeme a skončíme třeba v tělocvičně, předtím diskutujeme a různě se přemlouváme. Většinou zvítězí vůle trénovat, ale ne za každou cenu. Dali jsme si limit - do minus deseti jdeme na vodu, stejně se brzy zahřejeme," pokyvuje hlavou.
Existuje vůbec někdo, komu je při zimním tréninku na trojském kanálu zima? "Takový je jen jeden, náš trenér Říha. Musí se na nás koukat ze břehu. Je sice dobře oblečený, ale všichni ho upřímně litujeme," usmívá se Hradilek.
