Na jedné straně důstojnost akademika, na druhé rychlost, dravost a adrenalin rally. Jak to jde dohromady?
V osobě přerovského pilota Ondřeje Blaťáka skvěle, s Hondou Civic VTi letos vyhrál čtyři závody v seriálu mezinárodního mistrovství republiky a v celkovém pořadí třídy 9 nenašel přemožitele.
"Hodnocení sezony bude určitě pozitivní. Ze šesti startů jsme sice dvakrát nedojeli, ale v ostatních čtyřech závodech jsme vyhráli. Není to tedy úplně stoprocentní, ale konečný výsledek hodnotím pozitivně," těší Ondřeje Blaťáka, který se zabývá auty na Vysokém učení technickém v Brně i jako vědec.
Podle výsledků to vypadá, že jste soupeřům pravidelně ujížděl. Měl jste takový pocit?
Z výsledků se může zdát, že jsme měli převahu, ale tak výrazné to nebylo. Ostatní jeli hodně rychle, ale nám to prostě vycházelo. Dokážu jet docela rychle na vodě a dvakrát nám počasí přálo, barumku zase dobře znám, takže to bylo dáno asi tím.
Před sezonou jste změnil navigátora, Jakuba Wagnera nahradil Ondřej Vichtora. Zvykli jste si na sebe rychle?
Sám jsem nevěděl, jak to přesně bude fungovat, ale žádné problémy nebyly, protože je Ondřej zkušený. Poprvé jsme spolu jeli na Kopné, kde jsme si vše vyzkoušeli, a rychle jsem pochopil, že je to výborný spolujezdec. Neměli jsme sebemenší problém.
Který z letošních podniků byl nejtěžší?
Zřejmě Bohemia Rally, protože její tratě jsou nejtěžší v republice a nedají se srovnávat ani s barumkou. Jsou nejtechničtější a časté průtrže mračen, kdy tekla spousta vody přes cestu, z ní udělaly nejtěžší podnik, co se letos jel.
Tragickou událostí letošní sezony byla smrtelná nehoda olomouckého pilota Jiřího Skoupila na Rally Šumava. Jak dobře jste se znali?
Do loňského roku vůbec, v rally se vytvářejí skupiny, ve kterých se lidé znají, a Jiří startoval se silnějším autem. Až loni jsme byli ve stejné třídě a poznali jsme se. Hodně jsme si porozuměli, i letos jsme se hodně bavili, jak tím autem jet a co je potřeba. On byl ze začátku překvapený, protože Citroën C2 S1600 je nejšpičkovější dvoukolka, která tu byla. Byl z toho docela nadšený, hodně jsme to spolu diskutovali ještě po Valašské rally, bohužel to dopadlo velice špatně.
Na zmiňované barumce jste vyhrál už potřetí. Pomáhají vám desítky tisíc diváků podél trati?
Tohle na mě určitě nepůsobí, ale je pravda, že jsme tam s hondou startovali třikrát a třikrát jsme vyhráli. První rok to bylo i štěstí, protože jsme nikdy předtím na tak velké soutěži nestartovali. Teď je to v podstatě domácí podnik, jehož tratě mi vyhovují. Je to dlouhý závod, ale když se člověku vyhnou problémy a jede to svoje, jak je zvyklý, tak to vychází.
Jak jste se vůbec k rally dostal?
Asi jako spousta lidí, líbilo se mi odjakživa, ale bylo těžké se k němu dostat, protože Přerov je přece jen něco jiného než Zlín. Bylo to dílem náhody, v roce 2000 jsem našel inzerát na studium licence v programu Barum Rally. Až jsem přijel na školení, pochopil jsem, že se nějaké auto dá půjčit. To mě do té doby vůbec nenapadlo. Pak už to šlo relativně snadno – muselo se hodně šetřit, půjčit si auto a začít.
Říká se o vás, že jste kromě pilota i spolujezdec a technik. Co je na tom pravdy?
Spolujezdec jsem byl jen jedenkrát, když jsem startoval ve své první soutěži na rallysprintu v Okříškách. A technik jsem svým zaměstnáním, pracuji na Vysokém učení technickém, kde vedu výuku předmětů souvisejících s nastavením podvozku motorových vozidel, dynamiky motorových vozidel a zabývám se vědeckými projekty a zakázkami, které se dost často orientují na oblast motosportu. Jedná se především o okruhové závodění, ale řešili jsme i nějaké věci v oblasti rally.
Své poznatky pak konzultujete s mechaniky při nastavení vozu?
Určitě se to dá nějak přenést. Dnešní auta mají řadu nastavení, i když tedy především v kategorii Super 1600, kterou jsem jezdil loni. Honda je auto kategorie N, kde se toho dá nastavit méně. Ale aniž bych někoho podceňoval, tak jsem schopen auto nastavit rychleji, dovedu si lépe představit, jak funguje, a přesně vím, co dělat.
Nakolik to hrálo roli při letošním titulu mistra republiky?
Myslím, že na začátku mi to určitě pomohlo, protože auto bylo nově poskládané, a když jsem se s ním poprvé svezl, tak se z mého pohledu skoro nedalo řídit. Udělali jsme nějaké změny ještě před Valašskou rally, které se pozitivně podepsaly. Bohužel jsme havarovali, ale nebylo to určitě podvozkem. Ten se nám podařilo nastavit velice rychle a funguje dobře.
Co vás čeká v příští sezoně?
To v tuhle chvíli nedokážu říct. Doufám, že to nebude třída devět, rád bych se totiž vrátil výš. Asi to nebudou auta třídy Super 1600, láká mě třída R2 neboli třída šest. Protože však nezajišťuji finance, nedokážu v tuto chvíli říct, kde pojedu. Rozhoduje se to obvykle na začátku roku.
Chtěl byste si vyzkoušet start v zahraničí?
To mě velmi láká. Letos jsem měl možnost si některé soutěže vyzkoušet, protože jsem jezdil jako takzvaný špion pro Vlastimila Tlusťáka v mistrovství Evropy. A tratě jako Rally 1000 Miglia nebo Rally Bulgaria mě nadchly. To je jeden ze směrů, kterým bych se chtěl ubírat, že bych potlačil starty u nás a vyzkoušel si zahraničí. Ani by to nemuselo být mistrovství Evropy, třeba v Rakousku je spousta pěkných soutěží.
