Ne, nebyl to tentokrát legendární Martin Fourcade. Bujarou párty odstartovala v hromadném závodu jedenadvacetiletá Justine Braisazová.
„Celé závěrečné kolo jsem byla pod tlakem. Až v poslední pravotočivé zatáčce mi to došlo,“ rozpovídala se po životním závodu.
Těsně před příjezdem na stadion dostala od servismana francouzskou vlajku a spolu s diváky bujaře slavila. Fanouškům i sobě dala nejlepší vánoční dárek. Dívka, která předtím čtyřikrát skončila druhá, teď odstartovala bezednou francouzskou biatlonovou radost.
„Zažívám neuvěřitelný pocit hned z několika důvodů: Zaprvé – můžu tu radost sdílet se svou rodinou i kamarády. Zadruhé – můj táta má dnes narozeniny. A za třetí – je to mé první vítězství ve Světovém poháru, navíc před domácími fanoušky. Připadám si jako ve snu, ale realita je krásnější než sen,“ radovala se.
Když na ni o dvě hodiny později vítězně navázal i fenomenální Fourcade, první slova mířila právě k Braisazová: „To ona mě dnes inspirovala.“
V jednadvaceti letech je novou francouzskou biatlonovou nadějí.
Pomáhala dětem s AIDS
Vyrůstala v rodině farmářů uprostřed francouzských Alp v Albertville, dějišti XVI. zimních olympijských her. „A i dnes se cítím víc farmářkou než biatlonistkou,“ říká.
Proto vždycky po sezoně tolik spěchá domů. Snaží se rodičům na statku co nejvíc ulevit z jejich každodenní rutiny. Nejraději se stará o krávy.
Skromné prostředí se podepsalo i na její výchově. Ať už se Braisazové závod povede jakkoliv, vždycky se zářivě usmívá, nikdy neodmítne žádost o rozhovor.
„Někdy mi přijde, že jsou sportovci prezentováni jako hrdinové a moc jim to leze do hlavy. Přitom je velká chyba, když se berou moc vážně. I proto jezdím tak často domů, vracím se tam na zem,“ vysvětluje.
Farma je pro ni skutečný život, který možná po konci kariéry převezme. Je také vášnivou ochránkyní přírody, má ráda horolezectví, chytání ryb, cestování a humanitární mise.
Letos v létě třeba strávila pět týdnů v Nepálu, kde pomáhala podvyživeným dětem nebo těm, u kterých propukla nemoc AIDS. „Potřebovala jsem si odpočinout od biatlonu,“ popisovala.
Hned po návratu se pak vrhla na studia – podobně jako její kolegyně Marie Dorinová-Habertová nebo Anais Bescondová, i ona začala studovat biologii. „Chodila jsem do knihovny a studovala jako normální studentka. Bylo to skvělé,“ tvrdila.
V kadetkách ještě kombinovala klasické lyžování s biatlonem, vládla tehdy Francii v obou disciplínách. Až v juniorské kategorii dala přednost biatlonu.
Od osmnácti let s francouzským týmem objíždí kola Světového poháru a rychle se učí. Hned v první sezoně se stala nejmladší biatlonistkou, která se kdy dostala do hromadného závodu.
Pak už to šlo fofrem.
První závod v nejlepší desítce, první stupně vítězů a v neděli konečně i první triumf. Letos už Braisazová dokonce oblékla žlutý dres vedoucí ženy Světového poháru. Jen dvakrát v individuálních závodech opustila nejlepší desítku. Zlepšila přesnost střelby, na lyžích je vždy ultrarychlá.
I proto se o ní vedle Fourcada začíná čím dál hlasitěji mluvit jako o největší francouzské biatlonové naději.
A to i přesto, že ona sama říká: „Pro mě budou hry mimořádné už tím, že se na ně v tak mladém věku dostanu.“
