Vzkaz od světové jedničky patřil caddiemu Marku Fulcherovi, stále se zotavujícímu po nedávném chirurgickém zákroku.
Soupeřům pak Rose na prestižním podniku vyslal jinou „message“. Jsem o krok před vámi, já teď vládnu golfovému světu. Nemáte na mě.
V Torrey Pines byl dominantní, při hře oplýval úchvatnou jistotou, jeho rány byly kontrolované a přesné. Možná i díky novým holím od luxusní japonské značky, s nimiž se nečekaně rychle sžil. Ale především se v plné kráse ukazovala současná fazóna osmatřicetiletého Angličana.
Z posledních 21 startů neprošel jen jedinkrát cutem, třináctkrát skončil v desítce, osmkrát mezi třemi nejlepšími, tři turnaje ovládl. A samozřejmě, vyhrál mimořádně významný a štědře honorovaný FedExCup.
Britský golfista Justin Rose během olympijského turnaje v Riu de Janeiro.
Nenechte se zmást pohledem na výsledky z Farmers Insurance Open. Výhra o „pouhé“ dva údery klame. Vždyť australský machr Adam Scott se Roseovi přiblížil až parádním finišem a třeba legendární Američan Tiger Woods zaostal na dvacátém místě o jedenáct ran.
„Takhle by měl hrát první hráč světa. Na závěrečné devítce neudělal špatně jedinou věc, “ uznale smekl Scott.
Mimochodem, právě Rose byl už od svých sedmnácti let považován za ostrovní verzi Woodse. S tímto přirovnáním před dvěma dekádami nepřišel žádný senzacechtivý novinář, útlému, snad i pohublému teenagerovi ho „přišil“ Sir Michael Bonallack, velká golfová persona.
Rose si o lichotku řekl na The Open Championship 1998, kde ještě jako amatér ohromil davy. Své finálové kolo tehdy uzavřel fantasticky - na osmnáctce z padesáti yardů potopil míček a vyšvihl se na konečné dělené čtvrté místo. Získal stříbrnou medaili pro nejlepšího amatérského golfistu, den nato se stal profíkem.
Podívejte se na památný úder Justina Rose:
Jenže raketě jménem Rose poté došlo palivo. Dalších 21 akcí skončilo pro anglickou hvězdičku fiaskem, nikdy neprošel cutem a přirovnání s Woodsem najednou kulhalo ne na jednu, ale na obě nohy.
„Nechtěl jsem být jen hvězdou okamžiku, nechtěl jsem zmizet ze scény. I přes těch 21 turnajů jsem dál věřil v sám sebe. Někde hluboko uvnitř jsem byl přesvědčený, že mám talent, abych mohl hrát golf,“ vzpomíná Rose na těžké začátky mezi profesionály.
„Musel jsem se toho spoustu naučit, na golfové scéně jsem se onou ranou z The Open Championship ohlásil možná příliš brzy. Dříve, než jsem byl připravený. Golf umí být krutá hra.“
Kruté časy ale měly teprve přijít. Když se v roce 2000 vracel z Německa, kde skončil na jedenáctém místě na BMW Championship, byl nadšený. Když ale na londýnském letišti Heathrow uviděl své rodiče, hned poznal, že je něco špatně.
Táta Ken se totiž krátce před setkáním dozvěděl, že má rakovinu. A že jeho šance na přežití je mizivá. “Teď musíš být silný," řekl synovi, načež začal podstupovat chemoterapie a bojovat o život.
Dlouhá léta nadějného golfistu trénoval, býval mu nablízku, pomáhal mu v kariéře.
Justin chtěl svými výkony na greenech otce povzbudit. Začal pro něj vyhrávat, v první půlce roku 2002 nastřádal hned pět titulů (z různých tůr). Ken byl právem hrdý. O pár měsíců později zemřel.
Rose na něj často vzpomíná. Ostatně když se loni stal poprvé v kariéře světovou jedničkou, věnoval tento úspěch právě jemu. „Tati, dokázali jsme to,“ napsal na twitter.
Své místo na golfovém Olympu si vydřel. Nestal se anglickým Woodsem, nebyl kometou, vzhůru se drápal jako trpělivý horolezec.
„Jsem golfista, ne politik“Justin Rose nebude stejně jako další tři z nejlepších pěti nejlepších golfistů světového žebříčku chybět na prvním ročníku Saudi International. Do exotické země míří i přes kritiku od novinářů, kteří upozorňují, že právě Saúdská Arábie je zodpovědná za smrt protirežimního reportéra Džamála Chášukdžího. „Nejsem politik, ale profesionální golfista,“ reaguje Rose na kritické hlasy. |
„Vždy jsem si představoval, že jednou budu prvním hráčem světa. Ale podívejte se na mou kariéru. Trvalo mi to dvacet let, než jsem se dočkal. Mladším kolegům bych poradil, aby na sobě tvrdě makali, učili se a postupně se zlepšovali. To byla moje cesta,“ vysvětluje.
Posbíral na ní spoustu titulů. Mezi ně patří i jeden z majoru, před šesti lety slavil na US Open. „Mé vzestupy a pády mě posílily a díky nim jsem tady vyhrál,“ říkal tehdy. Ve sbírce má Rose i zlatou olympijskou medaili z Ria de Janeira, navrch patří do vyvolené společnosti golfistů, jimž se podařilo zvítězit na všech šesti kontinentech (Antarktidu nepočítejme).
To, že mu je prakticky jedno, jestli hraje v parnech a kousek od písečných dun, na zelených hřištích lemovaných stromy nebo třeba na anglických linksech, dokládají i jeho poslední triumfy. V listopadu se radoval v Turecku, teď slaví v Kalifornii.
Další výzva? Saúdská Arábie.
