Třetí zápas jste prohrály 2:3, co se s vámi přes noc stalo, že jste se dokázaly zvednout?
Co se stalo? Přijde mi, že už je to takový náš rituál - prohráváme 0:2 na sety, dotáhneme to a pak ztratíme tie-break. A další zápas vyhrajeme 3:0. Teď už to snad zlomíme a nebude to pokračovat.
Víte, co teď podle této řady vychází?
Teď není na řadě nic. Na řadě je poslední zápas, náš první set, který vyhrajeme a budeme doma slavit.
O titulu tedy rozhodne první set pátého zápasu?
Je to hodně důležité a je to hodně v hlavách. Kdo zvládne první set, může se trošičku zklidnit a pak už se hraje o hodně lépe.
Je teď psychická výhoda na vaší straně?
Ne. Je to nula nula, začíná se od začátku a záleží na tom, kdo se víc podělá.
Jaké je v sérii neustále dotahovat?
Strašně unavující. Je to hrozně dlouhá sezona. Začaly jsme prvního srpna a teď hrajeme pátý zápas finále. Ale je to vyrovnané na obou stranách, všichni jsou unavení a záleží, kdo se víc popere.
Co říkáte na atmosféru olomouckých zápasů?
Je to něco neuvěřitelného. Je to fakt krásný a myslím, že i v Prostějově přijde hodně lidí. A hraje se úplně jinak, protože když je v hale ticho a slyšíte, jak lidi nadávají, není to ono. Když fandí a povzbuzují, je to fakt hezký.
Po třetím zápase říkal trenér Čada, že jste hrály ustrašeně a chybí vám osobnost, která tým strhne. Zmiňoval to i při proslovu v šatně?
Nemáme tým postavený na jedné hráčce, zkušeném tahounovi, který to v určitých momentech rozhodne, nebo když je to vyrovnané, vezme to na sebe. Takovou v družstvu nemáme a záleží na tom, jak hrajeme týmově. Když hrajeme týmově, tak vyhrajeme, ale jakmile se na sebe budeme koukat, dávat si přednost a říkat si ‚to byl tvůj balon‘, tak to nepůjde.
Čekala jste, že bude Olomouc ve finále tak vzdorovat?
Ano. Jsou letos opravdu dobře připraveni a je na nich vidět, že hrozně moc chtějí. My nemáme tak strašně dobrý tým jako v minulých sezonách, takže myslím, že to bude velký boj.
