Pavel Petřikov mladší, čtyřiatřicetiletý borec, kterého trénuje právě jeho otec, je totiž místo na cestě do Maďarska v karanténě. Může za to nedávný pozitivní test.
„Naštěstí průběh nemoci je jen s příznaky ztráty chutě a čichu, ale turnaj pochopitelně absolvovat nemůžeme,“ říká k nelehké situaci zkušeného českého reprezentanta jeho trenér Pavel Petřikov starší.
Nelehké období je pro oba možná ještě těžší než pro ostatní. Pavel Petřikov mladší se totiž už delší dobu netajil tím, že právě tato sezona by mohla být poslední. Se dvěma možnými vrcholy.
O ten olympijský v letošním roce už přišel, druhý, který měl být možná ještě očekávanější, je sice stále ještě ve hře, ale pokud se uskuteční, určitě už nebude takový, jaký si oba představovali.
Pražský evropský šampionát, výborná příležitost se v blížícím se konci kariéry ukázat v co nejlepším světle domácímu publiku včetně přátel a známých, se totiž v listopadu ještě může uskutečnit, ale už teď je jisté, že bude bez diváků.
„Pro nás je to teď priorita. Bylo by určitě krásné se rozloučit v domácím prostředí kvalitním výsledkem, který by Pavlovi dal šanci na olympijské hry,“ poznamenal k tomu Petřikov starší.
Nyní ale oba zatím musejí vyhlížet dobu, kdy se znovu pustí do tréninku. Stát by se tak mělo příští týden. Oba si tak trochu připomněli nepříjemnou situaci z jara letošního roku, kdy se sportovní život nejen v Česku úplně zastavil.
„Pro nás je to teď priorita. Bylo by určitě krásné se rozloučit v domácím prostředí kvalitním výsledkem, který by Pavlovi dal šanci na olympijské hry.“
Pavel Petřikov staršítrenér judisty Pavla Petřikova
„Začátkem roku jsme stihli dva turnaje - v Paříži a v Německu - a pak došlo k vypnutí. Byl to šok, nikde se netrénovalo, haly byly zavřené, nikdo nevěděl, co a jak bude. Nikdy jsem takovou situaci nezažil, ale to všichni,“ připomíná trenér.
Návrat k tréninku byl těžký už i proto, že právě ten judistický byl prakticky nemožný. „Pomalu jsme zkoumali možnosti, jak trénovat, pokračovalo se jen posilováním, ale vše venku a bez juda, byla to z judistického hlediska hrůza,“ vzpomíná nerad Petřikov starší na nelehké měsíce.
Po částečném uvolnění sice mohl trénink začít, ale nejdřív byly zrušeny zbývající kvalifikační turnaje na tokijskou olympiádu a pak hry samotné.
„Bohužel pro Pavla a samozřejmě další sportovce, pro které měla být olympiáda tečkou za sportovní kariérou, to byl velký zásah. Navíc bylo zrušeno i mistrovství Evropy, které se mělo v Praze konat v dubnu,“ říká zkušený trenér, jemuž záležitosti ohledně evropského šampionátu, který byl nakonec několikrát přeložen a měl by proběhnout ve druhé polovině listopadu, připomínají jeho vlastní špatnou zkušenost.
Před devětadvaceti lety, kdy se také pomalu loučil s kariérou, vyhlížel evropský šampionát také právě v Praze. Jenomže nakonec se v nominaci neobjevil, místo na tatami šampionát strávil jako člen technického personálu a rozlučku si tím o rok odložil na olympiádu v Barceloně.
Snímek z roku 1976, kdy Pavel Petřikov (vlevo) získal svůj první dorostenecký úspěch na mezinárodním turnaji.
Jeho syn by mohl dopadnout podobně, byť důvody toho jsou přece jen odlišné. Nejisté mistrovství Evropy a odložené olympijské hry zatím Petřikova mladšího možná zdrží na světových tatami stejně jako jeho otce o rok déle.
Jenomže aktuální situace je hodně vratká. České judo přišlo o domácí šampionát, který se měl konat před týdnem, ale byl odložený na prosinec, samotný Petřikov nyní o grandslam v Budapešti, takže mu nezbývá než věřit, že se v Praze bude zápasit a že tam on sám bude moci být v dobré formě.
„Pro nás je nejhorší ta nejistota, když nevíte, na co se vlastně připravujete a kdy. Jen doufáme, že judo dostane s mistrovstvím Evropy výjimku jako třeba nyní tenis,“ říká Petřikov starší. Pokud se tak stane, bude v současnosti 29. borec světového žebříčku ve váze do 66 kilogramů doufat v dobrý výsledek. „Kdyby uspěl, dalo by se o Tokiu uvažovat,“ přemítá Petřikov starší.
