Stoupl na váhu a oddychl si. První „boj“ měl Petřikov za sebou - splnil hmotnostní limit, který v jeho případě činil šedesát kilogramů.
„Po příletu to nešlo dolů, jak jsem si představoval a jak jsem zvyklý. Takže jsem byl trošku nervózní. Ještě o víkendu jsem měl pět a půl kilo. Ale ve středu už šlo všechno jako vždycky a teď už ze mě všechna nervozita spadla,“ popisoval královéhradecký judista, jehož hmotnostní kategorie je na programu ve čtvrtek.
Před krátkým rozhovorem poprosil o patnáct minut. Potřeboval se napít, trochu najíst a dát se dohromady.
Na Kazaň máte pěkné vzpomínky.
To je pravda. Byl jsem tady třetí na univerzitním mistrovství světa v roce 2013. Teď se budeme prát ve stejné hale. Pamatuju si, že byla pěkná, takže se těším. Snad opráším nějaké vítězné zápasy.
ProfilPavel Petřikov Narozen: 20. června 1986 (29 let)  |
Na mistrovství Evropy jste byl nejlépe sedmý. Je pro vás velká motivace to překonat?
Startů na mistrovství Evropy už mám hodně. Byl jsem třikrát nebo čtyřikrát sedmý, takže žádné zázračné výsledky. Beru to jako další motivaci, abych to urval právě tady. Cítím se dobře. Poslední rok předvádím stabilně dobré výkony, tak bych to taky rád zužitkoval.
Letošním vrcholem bude olympiáda. Jak berete mistrovství Evropy, na kterém navíc můžete ještě posbírat body do olympijské kvalifikace?
Jako jeden z letošních vrcholů. Přece jen je to mistrovství Evropy, na kterém chci předvést co nejlepší výkon. Nechci se stresovat ještě tím, že se tady dají sebrat body do kvalifikace na olympiádu.
Kvalifikaci na olympiádu máte navíc téměř jistou.
Rád bych to tady potvrdil a nějaké body získal. Jasně, letošním primárním cílem je olympiáda, ale na mistrovství Evropy se připravujeme od ledna, takže bych tady nějaký výsledek chtěl udělat.
V posledních měsících se perete výborně, máte slušné výsledky a spousta expertů vás chválí. Co na formu říkáte vy?
Dobře se to poslouchá. A cítím to na sobě i já - jsem silnější po fyzické i psychické stránce. Souvisí to s tím, že sebevědomí jde nahoru, když člověk spíš vyhrává, než prohrává.
Na olympiádu do Londýna jste se nedostal. Nakopl vás tenhle neúspěch, abyste před Rio de Janeirem dokázal, že na to pořád máte?
Před osmi lety jsem byl v Pekingu a všechno šlo dobře. Pak se trochu změnila pravidla. Já si moc nevěřil a Londýn mi o pár bodů utekl. Ano, byl to impuls ke změně a nakoplo mě to. Špatnou zkušenost z Londýna už mám zpracovanou a nechci se k ní vracet, ale někde ve mně to pořád asi je - myslím, že mě to v pozitivním slova smyslu žene dopředu.
