V jaké formě?
"Snad v dobré. Už se na zápasy proti nejlepším těším. Ale nebude to sranda," říká 26letá Benešová, která je na 30. místě žebříčku.
Jak vám může uškodit tak dlouhé tréninkové manko?
Zas tolik ne. Člověk se do toho po pár dnech dostane. Je pravda, že zrovna teď nebylo dobré zůstat mimo hru. Sice jsem chodila na rehabilitace, něco dělala, ale všichni ostatní naplno trénovali. Naštěstí jsem neměla vážné zranění. Nedokážu si představit, že je někdo marod třeba až dva měsíce.
Je pro vás marodění velká nuda?
Je. Mě nebaví sedět doma a nic nedělat. Pořád musím někde lítat. Možná jsem teď po takové pauze ještě víc unavená, než kdybych šla od zápasu k zápasu.
Čím jste se zabavila?
Snažila jsem se rozdělit čas mezi přátele a rodinu. Jela jsem do Mostu za našima. Nebo jsme s přítelem vyrazili do Jeseníků. Chodila jsem jak blázen sem a tam po lese.
A sbírala houby?
Kdepak, ty mi vůbec nechutnají. Když je vidím, nechávám je být. Zato s borůvkami je to jiné. Taky jsme byli v jejich sbírání úspěšní, máme doma snad tři pytle borůvek.
Takže českému tenisu vládne borůvková královna. Patří jí však až 30. místo na světě. Není to málo na nejlepší Češku?
Lidi byli zvyklí, že jsme měli sedmou nebo desátou hráčku žebříčku. To je pravda.
Kam byste se tedy chtěla v blízké době dostat?
Vzhledem k tomu, že toho v Americe moc neobhajuju, bylo by fajn se dostat někam nad 25. místo. V mé hře jsou pořád velké rezervy. Třeba v servisu. Nejsem zas tak vysoká, Karlovič ze mě nikdy nebude. Taky musím zapracovat na vykrývání kurtu a na pohybu. Mám sen být v žebříčku kolem 15. místa, jenže to bych musela uhrávat víc bodů na grandslamech.
To se zatím nedaří. Proč?
Rozhodně to není nervozitou. Já mám velké turnaje ráda, bývám na ně vybuzenější. Jenže musíte mít i štěstí. Záleží, jak se vám sejde pavouk. Já pořád věřím, že se velkého úspěchu na grandslamu dočkám.
Třeba už teď v září na US Open?
Třeba! Tenhle turnaj je pro mě takový příjemný blázinec. New York, New York – město, které nikdy nespí. (úsměv) Atmosféra vás hned pohltí, lidi jsou tam z tenisu úplně nadšení.
Stejně jako jste nadšená vy z amerického betonu?
Přesně. Mně se na něm hraje dobře. Míček odskakuje pořád stejně, dostanete se do rytmu. To je ten rozdíl od trávy, která je z mého pohledu nejhorší povrch.
Právě na amerických turnajích před US Open se do hry vrací bývalá světová jednička Clijstersová. Co od ní čekáte?
Může klidně dominovat jako dřív. Rozhodně. Všichni z ní budou mít obavy. Co si pamatuju, tenis uměla neskutečně. A že měla jistou herní přestávku kvůli mateřství? Podle mého se stále udržovala. Zůstala fit. Viděla jsem ji třeba při exhibici v Hertogenboschi a tam vypadala jako hráčka první desítky.
Takže si na ni mám vsadit?
Určitě to udělejte. Stoprocentně. Když bude zdravá, má hru na to, aby se vrátila mezi nejlepší.
Potřebuje ženský tenis tento impulz? Prý mu chybí jasná jednička.
Jenže kdyby Williamsky hrály víc turnajů, ovládly by to celé s přehledem. Takhle pořád nemáme nikoho tak dominantního, jako mají například chlapi. Někomu to vadí, jinému to naopak přijde zajímavé.
Ale pak je jedničkou Safinová bez jediného vyhraného grandslamu.
I tak je to superhráčka. Když bude mít kliku, jednou grandslam vyhraje. Nevidím důvod, proč by to neměla dokázat.
Williamsovy o ní však zrovna pochvalně nemluví. Jsou takhle nepříjemné ke všem?
No, jak se mám, se mě nezeptají. Ovšem to z tenistek skoro nikdo. Tenis sám o sobě není nepřátelský sport. Je zkrátka individuální. Někdy sice je legrace, ale jinak se hlavně staráte o sebe.
Není příjemnější sdílet radost z vítězství s ostatními v nějakém kolektivním sportu?
Nebo se naopak bát, že to někomu zkazím, že jo? Ne ne, mně to vyhovuje takhle. Mám ráda, když je zodpovědnost čistě na mně.
I mimo kurt?
Jak v čem. V důležitých věcech to tak je. I mimo tenis se rozhodnu rychle a bez váhání. Jen když dojde na nějaké blbosti, je zle. Mám si vzít žluté tričko, nebo červené? Ježíš, to trvá, než si vyberu.
Iveta Benešová
Letošní výsledky: čtvrtfinále v Miami, finalistka v Hobartu, třikrát postoupila do semifinále |
