Měnil program startů i přípravy, zrušil vysokohorské soustředění, ještě v únoru týden nelyžoval. Přesto po tréninku v Harrachově říká: "Lyžovalo se mi celkem dobře, jsem nažhavený. Teď mám tři dny na doladění a prodejchnutí." Včera se v liberecké Tipsport Areně na šampionát akreditoval.
V aréně s ním byli i Švédi a Japonci, na ploše se chystal středeční zahajovací ceremoniál. "Dýchlo to na mě, hned jsem měl silnější pocit, že se to blíží." Jakýkoli další bacil by v Bauerově těle napáchal před šampionátem nenapravitelné škody. Proto se chrání před světem, před fanoušky, před médii. Na jejich otázky odpovídá nyní jen mailem. Písemně vznikl i následující rozhovor.
Už máte mravenčení po těle? Šampionát na domácí půdě jste ještě nezažil.
Mravenčení mám před jakýmkoli šampionátem i před prvním závodem nové sezony. Ale tentokrát je nepatrně větší.
Štve vás už věčná otázka, zda v Liberci získáte medaili?
Určitě ne. Koneckonců, mohu si za ni svými loňskými výsledky tak trochu sám, ne?
Na klasické patnáctce vám fanoušci věří nejvíc. Tipněte si, kolik na ni v pátek přijde diváků?
Mým rekordem je zatím 32 tisíc při Světovém poháru v Novém Městě. Třeba ho v Liberci překonají. Rozhodně doufám, že jich bude hodně.
Jste v úplně jiné roli než loni. Jaký je největší rozdíl mezi Bauerem 2008 a 2009?
Jen ve zdraví. Loni jsem neměl větší zdravotní problémy, kdežto tentokrát mě od poloviny prosince trápí průdušky.
Byla v sezoně chvíle, kdy jste si říkal: A všechno je v háji?
Ne. Vzhledem k mistrovství světa nikdy. Vzhledem k sezoně asi po dvacítce ve Val di Fiemme na Tour de Ski. Tam mi bylo úplně nejhůř. Cítil jsem, že fyzicky můžu, ale astmatické problémy mi nedovolily jet. Pak jsem měl strach jet znovu, takový blbý pocit nejistoty.
Připadáte si jako smolař? Už tolikrát vás před vrcholnou akcí zbrzdilo zranění nebo nemoc.
Smolař? Ne, tak si nepřipadám. Každý má nějaké "slabé místo", na které trpí víc než ostatní. Je celkem jedno, jestli je to z důvodu těžšího tréninku nebo vrozených dispozic. Už jsem si zvykl, že zpravidla v nejméně vhodné době se potýkám se zdravotními komplikacemi. Ale stejně tak vím, že i navzdory těmto překážkám umím kvalitně závodit.
Co byste udělal v přípravě jinak, kdybyste mohl vrátit čas?
Nic. Já, moje rodina, trenér i doktor jsme udělali všechno, co bylo v našich silách, abych zůstal zdravý. I když to nakonec nevyšlo...
Na šampionátu vás chtějí lékaři izolovat od okolí, abyste nic nechytil. Byl jste někdy tak moc hlídaný?
Nebudu úplně izolovaný od zbytku týmu, to si nemyslete. Jen se budu chovat podle určitých pravidel, abych co nejvíc minimalizoval možnost onemocnění.
Čemu jste se v posledních týdnech nejvíc zasmál?
Viděl jsem pár veselých filmů. Z lyžování asi ničemu. Trénuju, nesměju se.
Co kdyby se závodilo už zítra?
Tak bych se netěšil. Já jsem nachystaný na pátek, až to opravdu vypukne.
Představte si tedy, že je den před vaším prvním závodem na šampionátu. Máte osvědčený recept, jak se naladit na pozitivní vlnu?
To musí přijít samo. Pokud se cítím špatně, nejvíc mi pomůže rodina. Nebo občasné srandičky v týmu. Jsme dobrá parta.
Jaký film vám vždy zlepší náladu?
Třeba Samotáři nebo Pupendo.
A hudba?
Poslouchám víceméně vše. Nejčastěji Metalliku, Tři sestry, Divokýho Billa a Supporty. Loni jsem "ujížděl" těsně před závody na Eminema, ale třeba přijde zase něco nového.
Máte nějaké rituály, které byste chtěl dodržet?
Nejspíš ne. Dokonce i od grogu, který jsem si dával se servismany večer před závodem, jsem upustil.
Co takhle pustit si pro povzbuzení mysli svá loňská vítězství? Nezkoušel jste to během sezony?
To by bylo kolikrát spíš horší. Když jsem při Tour cítil tlak, že sezona není jako ta loňská, viděl jsem na stadionu šoty z loňské Tour, jak padám v cíli vítězně s vlajkou. To jsou momenty, které je lepší nevidět. Loni to šlo lehce, letos trošku hůř.
Loni to ale byla výjimečná zima a letos je těžké se jí přiblížit. Zoufalství nepropadám.
Na začátku této zimy se hovořilo o "honu na Bauera". Jak podle vás tato honitba před šampionátem dopadá?
Necítím to jako hon. Všichni se snažili připravit, aby Bauerovi vrátili, co jim loni naděloval. Objevila se nová jména jako Cologna, ale jinak je největší rozdíl v tom, že Bauer se nepohybuje suše na prvních příčkách, ale v davu lidí, kteří bojují o 1. až 10. místo.
Čeho se při mistrovství nejvíc bojíte?
Ničeho.
A na co se nejvíc těšíte?
Na závod štafet. Na ten pocit, že nejedete jen za sebe, ale i za ostatní kluky ze štafety.
Co by pro vás znamenalo víc: zlato z Liberce, nebo olympijská medaile z Vancouveru?
To se nedá srovnávat, a ani nechci. Letos jsem celou přípravu i sezonu postavil na šampionátu v Liberci a momentálně mě vůbec nezajímá, že je za rok olympiáda. Teď myslím na jediné: že i přes všechny ty problémy, co mě trápily, chci bojovat v Liberci s těmi nejlepšími.
Kdo zazáří? Jak se ukážou Češi?
Zuzana Kocumová bývalá běžkyně, o běhu žen
|
