Jako teenager byl Ward-Hibbert obojživelnou nadějí britského sportu. Rodák ze severoanglického Nottinghamu reprezentoval v basketu i v tenisu.
Na basketbalovém mistrovství Evropy šestnáctiletých divize B se dokonce dostal do nejlepší pětky celého turnaje. Coby nadějné křídlo tehdy zvládl 18,1 bodu a 6,1 doskoku; následně byl vyhlášen největším anglickým talentem ve své kategorii.
Později se ocitl i v anglické nominaci na evropský turnaj osmnáctiletých, jenže dres neoblékl. To už u něj vyhrával tenis. V juniorce na Wimbledonu 2011 podal rychlostí 214 kilometrů za hodinu - a dodnes drží turnajový rekord.
V lednu 2012 si připsal největší tenisový úspěch, když spolu s Liamem Broadym ovládli juniorskou čtyřhru na Australian Open. Ve finále tehdy přehráli pár Adam Pavlásek, Filip Veger.
Ward-Hibbert ve wimbledonské juniorce 2011
Ale po přestupu mezi muže už výraznějších výsledků nedocílil. Dál se mu celkem dařilo v páru s Broadym, v singlu si připsal jeden titul na turnaji nejnižší kategorie Futures. V únoru 2015 mu patřilo 588. místo na světovém žebříčku.
Ale výš to nešlo.
Ward-Hibberta začala trápit zranění.
„Dal jsem tenisu vše,“ nevyčítá si odchod z okruhu. „Byl jsem součástí tenisového světa, zažil jsem tam skvělé chvíle, ale lidi si možná neuvědomují, jak drsná je cesta k úspěchu.“
Má milé vzpomínky na grandslamy, kde rozdal desítky autogramů. „Lidi tam ani nevědí, kdo se jim podepisuje, ale vy si hned připadáte strašně důležití,“ směje se.
Vybaví si několikatýdenní poutě po zapadlých turnajích v Indii, šestihodinové cesty přecpaným autobusem, hotelové pokoje s rozkopnutými dveřmi a nefunkční klimatizací...
K těm lepším chvílím nepochybně patřilo i kamarádství s výše zmíněným rebelem Kyrgiosem. A jejich basketbalové souboje. I těm už je však konec.
„Bylo by skvělé stát se profesionálem. To znamená dostat se do první stovky. To jsem chtěl, miloval bych to,“ zasní se dnes třiadvacetiletý mladík.
Předloni začal studovat na univerzitě v Loughborough. A po zdravotní pauze se vrátil k basketbalu. „Možná můžu být rád, že mám ještě jiný sport, kterému se můžu věnovat. Dneska se prostě musíte specializovat.“
A tak Josh vyrazil ve stopách staršího bratra Matthewa, který hrál americkou NCAA. Nejdřív se 196centimetrový mladík objevil v druholigovém Derby Trailblazers, vynikal však dost na to, aby si ho vyhlédli Leicester Riders, dlouhodobě nejlepší celek na Britských ostrovech.
„Bylo to dost bláznivé a stalo se to strašně rychle,“ překvapil Ward-Hibbert sám sebe. A to v lednu, když poskytoval rozhovor BBC, ještě netušil, že za pár měsíců bude slavit s Leicesterem titul. Jeho tým ve finále zdolal Newcastle Eagles 84:63. Hrálo se v londýnské O2 Areně před 14 500 diváky.
Zaplněná londýnská O2 Arena sleduje finále anglické basketbalové ligy
Ani ne třísettisícové město se chlubí nejen loňskými fotbalovými šampiony Leicester City F.C. a ragbyovými Leicester Tigers, ale i basketbalovými Leicester Riders.
Letos dobyli Jezdci anglický treble a teď mají právo startu v Lize mistrů. Samozřejmě - svými kvalitami klub zatím zaostává za kontinentální konkurencí a v soutěži by patřil k otloukánkům. Už jen návrat Anglie na evropskou pohárovou scénu by byl vítězstvím, tentokrát ekonomickým.
Leicester Riders are the BBL Play-off Champions for the third time in club history to complete a treble winning season! #RidersNation https://t.co/sHbRF6BYqx
Ward-Hibbert každopádně stojí o to, aby se zvyšovala jeho role. Zatím mezi tahouny rozhodně nepatří.
Ale rád by to změnil.
„Pro mě je to příležitost, mám velké ambice. Rozhodně chci hrát víc než teď. Chtěl bych být hvězda a zapsat se do klubové historie,“ nekrotí se Ward-Hibbert. „Dám do toho všechno a uvidíme, jak daleko mě to dostane,“ hovoří jako šampion.
Oba jeho trenéři, ten bývalý z tenisu (Daniel Kiernan) i ten současný z basketbalu (Rob Paternostro), se shodnou, že Ward-Hibbert vždycky těžil z fyzických předpokladů.
Toto video s krásnou smečí možnosti Joshe Warda-Hibberta naznačuje:
„V tenisu se vědělo, jak dobrým basketbalistou Josh je,“ říká Kiernan, v jehož španělské SotoTennis Academy anglický talent několik let trénoval.
Vlastně naznačuje, že si Ward-Hibbert mohl vybral špatně. „Často jsem ho vídal hrát basketbal a bylo poznat, ̈že je ve své kůži. V tu chvíli hýřil sebevědomím. Tohle jsem na něm občas pozoroval, když hrál čtyřhru, ale do dvouhry to přenést nedokázal.“
„Potenciál má veliký,“ ujišťuje leicesterský kouč Paternostro. „Teď je Josh talent syrový, to je jasné. Ale základy tam jsou, je třeba je ještě trochu zapracovat.“
A ještě jeden přínos pro basketbalový Leicester tato akvizice má. „Doufám, že mi pomůže, abych se zlepšil v tenisu,“ nakládá kouč Paternostro na Ward-Hibberta vedlejší úkol.
