Macháček ovšem, stejně jako před rokem, absolvoval jenom úvodní půlku závodu do marocké Dakhly. Vedl si znamenitě; zatímco na Dakaru musel v šesté etapě s buginou pro technickou závadu vzdát (mezi osobními automobily se předtím pohyboval kolem 45. místa), tady se čtyřkolkou proháněl nejlepší napříč kategoriemi a v „quadech“ jasně dominoval. Ve dvou etapách byl třetí celkově.
„Moc velká konkurence tam nebyla,“ nezastíral brzy 59letý borec. „Hlavně jsem si byl vyzkoušet, zda mě to na čtyřkolce ještě bude bavit, nebo ne. Taky jestli na to vůbec mám - čtyři roky jsem na tomhle typu závodního Raptoru neseděl. I proto jsem si vybral těžší část závodu v Maroku, kde to je i po kamení,“ vysvětloval.
Proč jste na Intercontinentalu závodil jenom do Dakhly, a ne až do cíle v Dakaru?
Kvůli nákladům. Vadí mi, že musíme do Dakhly a pak stejný kus zpátky „nahoru“. Když pojedu do Dakaru, doprovodné auto najede o několik tisíc kilometrů více a stojí to i čas. Navíc jsem měl s sebou Zdeňka Tůmu. Je to začátečník na dálkových rallye, který si předtím na offroadových závodech vyjel účast, a pro něj by to až do Dakaru byl moc velký „záhul“. Bral jsem to spíš jako test - jak sebe, tak Tůmy a také některých prvků pro stroj, který budu stavět na příští dakarskou rallye.
S výsledky jste nicméně musel být spokojený.
Šlo mi o to, porovnat se s motorkami. Pohyboval jsem se po trasách, které připravil někdo jiný, a v tréninku tomu nikdy nedáte tolik, co v závodě. Mělo to vysokou úroveň, trať se musela dodržovat. Erzety (rychlostní zkoušky) délkou odpovídaly Dakaru. Voucher na závod jsem měl navíc zadarmo. Fyzicky jsem na tom byl velice dobře, užil si to a chtěl bych to na čtyřkolce dotáhnout na Dakar 2017. Už 4. března letíme do Maroka na Tuareg Rallye, to budou čtyři tisíce kilometrů v dunách. A koncem května se tam koná dakarská série (Merzouga Rally).
Josef MacháčekProfesionální motoristický závodník a konstruktér, podnikatel v oblasti likvidace nebezpečných odpadů a reklamy. Narozen 13. března 1957. Začínal v AMK Heřmanův Městec jako motokrosový jezdec, pak vyzkoušel enduro (mistr ČSSR 1984) a autokros. Na Dakaru poprvé startoval v roce 1999 a je pětinásobným vítězem kategorie čtyřkolek (2000, 2001, 2003, 2007, 2009). Dvakrát se rallye účastnil s buginou (naposledy letos), ale ani v jednom případě nedokončil. V roce 2017 chce jet na čtyřkolce. |
Jak jste se dal dohromady se Zdeňkem Tůmou?
Měl jsem doma čtyřkolku, kterou jsem připravil pro závodníka Tomáše Racka. Ten s tím ale potom přestal - usoudil, že je lepší dělat radši ironmana, protože závodit na čtyřkolce je příliš náročné. Sháněli jsme tedy kupce a oslovil mě Zdeněk, který na Dakar potřeboval takový stroj. Chytlo ho to. Chce v tom pokračovat a zúčastnit se příštího Dakaru. Na to, že jel v Maroku první podobnou rallye v životě, se do toho rychle dostal. Měl jen velkou smůlu, že hned první den nabral čtyři hodiny ztrátu. Byl v klidu, jeho přístup se mi hrozně líbil. Pomůžu mu, chci ho na Dakar dostat. To bude ale podmíněné dojetím květnového závodu v Merzouze. Ten závod organizuje Marc Coma (někdejší vítěz Dakaru v motocyklech, který se zařadil do organizačního týmu a letos chystal trasu). Merzouga dává Evropanům možnost zúčastnit se Dakar Series; předtím to bylo na Sardinii, ale to se moc s dakarskými tratěmi neshodovalo. Je to i motivační, první cena je v přepočtu 300 tisíc korun a vítěz má vstup na Dakar zdarma, je automaticky přijatý.
Říkal jste, že na Intercontinentalu jste na tom byl zdravotně výborně. Trápily vás nějaké neduhy předtím na Dakaru?
Čtyřkolkář, který vleze do buginy, by neměl mít potíž. Je to mnohem pohodlnější, z řízení člověk unavený není. Byl jsem šokovaný, kolik lidí mělo na Dakaru výškové problémy. Já se dokonce párkrát ptal, v jaké výšce zrovna jsme. Něco jsem cítil jen v těch nejvyšších, když jsem prudce pohnul hlavou. Trochu hůř se tam dýchalo. Byl jsem překvapený, jak na tom jsem, ale to se v mém věku může změnit ze dne na den.
Na Dakaru jste opět skončil kvůli závadě. Když jste rozebrali auto, potvrdilo se, že to byla prasklá hřídel mezi převodovkou a motorem?
Především se mi ukázalo, že na co sáhne česká ruka, to stojí za h.... Hřídel, kterou jsme tady nechali vyrobit, neseděla rozměrově. Byla „vyčochtaná“; zavrtala se a praskla. A tím, že potom „šroubovala“, rozlámala lamelu spojky. Ale největší podíl na tom mám já, měl jsem to zkontrolovat. Kdybych nechal v autě tu původní, nic se nestalo a odjel jsem s tím dva Dakary.
Víte přesně, kdy a jak se to přihodilo?
Hned první den, když auto zavibrovalo. Říkám si, co se děje, ale myslel jsem si, že to jsou nečistoty v kolech. Spojka dělala neplechu, ale já to chtěl nechat až na odpočinkový den. Měli jsme to rozebrat hned. Na trati by to bývalo bylo opravitelné za pět hodin, s těmi bychom mohli být třeba šedesátí celkově, ale dojeli bychom. Bylo moje špatné rozhodnutí, že jsem se nechal dotáhnout do cíle. Moje třináctileté zkušenosti z Dakaru vyzněly do ztracena, jako organizátor krizových situací jsem selhal.
Jakou roli jste měl v týmu Barth Racing po odstoupení? Na rozdíl od navigátora Martina Plechatého jste v Jižní Americe zůstal.
Plno lidí se divilo, že jsem neletěl domů taky. Jenže já potřeboval dopravit buginu do Buenos Aires, do přístavu to bylo 3,5 tisíce kilometrů! Taky jsem ji musel opravit. Martin usoudil, že se mu ta dřívější letenka z pracovních důvodů vyplatí. Pak ze závodu vypadl i Ruda Lhotský (motorkář), takže se ten tým trochu rozpadl.
Josef Macháček
Vaše spolupráce s ním fungovala podle představ?
Michal Burkoň (šéf týmu) je perfektní manažer, co se týče médií a shánění peněz. Nebaví ho přímo organizovat závody, kterým zase tolik nerozumí. David Pabiška (další motorkář) tam byl podesáté a já, když započítám všechny účasti, de facto popatnácté. Řídili jsme to my s Pabiškou a Míra Vraný (mediální manažer), který se do toho vpravuje. Tým šlapal naprosto v pohodě a informovanost na internetu byla parádní. Nikdo si neumí představit, co pro to Míra a Ríša Burkoň (syn Michala Burkoně) museli udělat, třeba v půl jedné v noci po dojezdu psali články. Spíš mě mrzí, že jsem nesplnil, co se ode mě očekávalo. Ale jdeme dál společně. Rozroste se to - Barth Racing se spojí s dalším českým motorkovým týmem s vlastním manažerem. Já budu mít na starost nominaci čtyřkolkářů a jejich přípravu, plus doprovodné vozidlo. Na Dakaru se představí všichni, kteří uspějí na Merzouze a budou přijatí.
Zklamaly vás tratě? Byl to skutečně „zpatlaný“ Dakar, jak jste tvrdil před odletem?
Ano, kvůli doprovodu, který byl organizátory zbytečně honěný spoustu kilometrů. Přitom se to dalo udělat hvězdicově se třemi bivaky, doprovod mohl být na jednom místě tři dny a nemohl by poskytovat „černé“ asistence. Ujet za jeden den tisíc kilometrů není snadné, když ještě musíte dodržovat rychlost. Ale nechci, aby to vyznělo, že je kritizuju jenom proto, že jsem sám nedojel. Shodl jsem se na tom s dalšími lidmi, bylo to vidět třeba i na účasti motorek, která letos byla nejnižší za poslední ročníky.
Překvapilo vás, jak to v úvodu „nakopl“ devítinásobný mistr světa Sébastien Loeb, který na Dakaru startoval poprvé?
Čekal jsem s hodnocením až po závodě, jak se WRC jezdci srovnají s délkou erzet, členitostí terénu a s neznámým. Platilo to i pro Prokopa nebo Hirvonena. Jsou to bravurní piloti, kteří se ani neřídí rozpisem a spolujezdec se jim spíš jenom stará o pohodlí. Všichni uspěli elegantně, Martin Prokop potupil i Míru Zapletala a s (navigátorem) Tománkem mu trochu sebrali ego. Kdo umí jezdit, je dobrý ve všech disciplínách. Co mě překvapilo na Loebovi je, že to dokázal se dvoukolkou. To je fantastické, protože její chování je jiné. Tak málo se s tím moci seznámit a zajet takhle... To dělá jezdce. Martin Prokop si zaslouží absolutorium už za to, jak si vede v mistrovství světa. Dojíždí a vejde se do top 10. Mě osobně jen mrzí, že jsem se nemohl víc porovnat s hummery.
Co za plány máte nyní s buginou?
Budu ji prodávat, existuje možnost, že by se mohla objevit na Dakaru s jedním pardubickým podnikatelem. Připravuju si ji i jako zadní vrátka, kdybych se na čtyřkolce zranil tak, že bych se nestačil dát do kupy. Chci na ní totiž absolvovat dvacet závodů a to je moc, něco se může stát.
