Jak těžký je pro vás návrat po loňské sezoně? Rušily se závody, musel jste se smířit s odložením olympijských her.
V tomhle to mám docela dobré. Loni jsem tréninkově moc nepolevil, zato jsem si ale hodně odpočinul psychicky. Hodně jsem chodil na ryby, tím jsem mohl úplně vypnout. A tak se teď cítím, jako kdyby mi loňský rok na silách nic neubral. Můžu se do toho zase pořádně zakousnout a mám pocit, že by to mohlo jít.
Nechybí vám závodní praxe?
Tak nějaké závody jsme loni měli. Nejprve testy v Račicích, ty byly teda zvláštní, protože naši soupeři předtím nemohli moc trénovat a my jsme naopak za sebou měli soustředění v Kalifornii. Byli jsme rozpádlovaní a létali jsme. Pak jsme ale dostali na deblu na mistrovství republiky trochu přes prsty (ve finále kilometrového závodu prohrál ve dvojici se Šloufem se Špicarem a Havlem). Ale vypořádal jsem se s tím a pak na singlu zajel velmi dobré časy.
Takže vám tyhle závody stačily?
Zazávodil jsem si. Neměl jsem z toho sice takovou radost a nebyla medaile z mistrovství světa. Ale na druhou stranu už jich pár mám a radši jsem si odpočinul.
A rybařil.
Nebyly žádné povinnosti a žádná vyhlášení. Takže jsem místo toho chodil na ryby. Vím, že to často opakuju, ale když člověk chytí pořádného pstruha nebo má na prutu štiku nebo candáta, tak ho to strašně baví.
Je to pro vás taková euforie?
Jasně že to není jako vyhrát mistrovství světa, ale když máte tenhle pocit každý den po dobu několika týdnů, tak vás ten život prostě baví.
Nyní máte za sebou soustředění v Kalifornii. Ještě před ním jste prodělal covid, jaký jste měl průběh?
Nebylo to se mnou tak strašné. Nemusel jsem do nemocnice, zvládl jsem to doma za pomoci ibalginu. Pár dní mi bylo fakt blbě, bylo to jako těžká chřipka. Pak jsem se z toho ale dostal a jediné, co to ve mně zanechalo, je, že mám pořád horší čich. To je ale někdy na soustředění výhoda. (směje se)
Jaký byl návrat do tréninku?
Co se týkalo tréninku, nečekal jsem, že mě to tolik zasáhne. Jak jsem začal víc trénovat, necítil jsem se vůbec dobře. Po příjezdu do Kalifornie jsem ještě měsíc, měsíc a půl trpěl. Vytrvalost byla horší, cítil jsem, jako bych půl roku nic nedělal. Musel jsem se do formy zase dostat.
 |
Jaká platila v Kalifornii opatření kvůli koronaviru?
Byla skoro stejná jako na podzim, kdy jsem tam byl naposledy. Bylo to něco obdobného jako u nás - zavřené restaurace, rozestupy, dezinfekce, roušky. To je ale v dnešní době taková klasika. Na rozdíl od Česka tam byly povolené služby a nákupy oblečení.
A dál?
Při tréninku trávíme celý den ve sportovním centru. Je tam obrovská jídelna, kde jsme si dřív mohli nabral jídlo dle chuti a množství sami. Teď jsme jim kvůli opatřením mohli nadiktovat jen to, co chceme, a sníst si to doma. Ale v tom bych zas takový problém neviděl.
V čem byl větší?
Nepříjemnost byla, že jsme nemohli být s Američany pod jednou střechou. První polovinu soustředění jsme proto strávili v takových polních podmínkách bez šatny. Museli jsme se převlékat mezi loděmi zabalení v ručnících. Jak se to ale občas stane, tak někomu třeba vykoukl zadek a Američané, jak jsou puritáni, tak si na nás jedna veslařka hned stěžovala. Byl z toho incident, ale pak jsme dávali bacha. (směje se)
Byl jste si v Kalifornii zarybařit?
Měl jsem v plánu dva bezvadné výlety s kamarádem na lodi. Bohužel na ty dva dny, kdy nám vyšlo společné volno, byla na oceánu taková bouře a vlny, že se to bohužel nedalo zvládnout.
Takže k rybaření nedošlo?
Došlo. Byli jsme s Pavlem Davídkem, ale to jsme chytli jen takové mřenky. Večeři jsme si z toho teda udělali. Teda večeři pro nás dva, což by bylo tak pro šest normálních lidí. Takže jsme alespoň nějakou úlohu lovců splnili.
Při odletu jste řešili problém s testy. Jak to dopadlo?
Když jsme přijeli na letiště, měli jsme test, který byl pro tranzit v Německu moc starý. Protelefonoval jsem asi patnáct stovek a zařizoval jsem objednání nových testů, abychom mohli odletět ještě ten den. Bylo štěstí, že jsem se nakonec dovolal chlapovi, který byl pět minut od letiště. Výsledky nám přišly minutu před tím, než zavírali boarding na poslední let. Stihli jsme to tak tak.
Vrátit se z prosluněné Kalifornie zpátky do zimy v Česku, to musel být asi teplotní šok.
Ještě poslední den v Kalifornii jsme měli pětadvacet stupňů. Jezdili jsme v tričkách a nátělnících. A pak jsme přijeli sem a voda byla příšerně studená. Mezi každým úsekem si musíte obléct bundu, nasadit pytlíky na ruce, aby neprochladly.
Jak do Tokia?O tom, kdo bude Česko reprezentovat na hrách Tokiu, se rozhodne v polovině května na závodech Světového poháru v Szegedu. Češi mají jistá dvě místa a Dostál by byl pochopitelně rád, kdyby se kromě něj kvalifikoval i jeho parťák z deblu Radek Šlouf. A oni tak mohli společně usilovat o medaili. „Vím kde se na něj můžu spolehnout, kde může nastat chyba. Už spolu jezdíme dva roky, tak vím, co od něj očekávat,“ říká. |
Od čtvrtka vás čekají závody v Račicích. Jak je pojmete?
Rozhodl jsem se, že bych měl před Světovým pohárem v Szegedu absolvovat nějaké závody. Takže v Račicích pojedu všechny tři disciplíny na singlkajaku. Nejstěžejnější pro mě asi bude singl kilometr, kde proti mně nastoupí Jakub Špicar, jeden z mých hlavních soupeřů v Česku.
Deblkajak spolu s Radkem Šloufem nepojedete?
Ne, rozhodli jsme se ho vypustit. Je to to trochu z taktických důvodů, nechceme před Szegedem ukazovat, jakou máme formu, a také proto, že je strašná zima.
A co potom? Narušilo vám plány zrušení červnového mistrovství Evropy v Duisburgu?
Jeho zrušení mě vůbec nezasáhlo, protože tou dobou bych měl být na vysokohorském soustředění v Livignu. Takže jsem ho stejně plánoval vynechat. Co se týká Světových poháru, tak ten první v Szegedu pojedu, druhý v Barnaul vynechám.
Proč?
Je tam velký časový posun. A navíc když se teď objevily ty informace o Vrběticích, tak by se mi tam ani moc nechtělo z politických důvodů. Ale není to tak, že bych ho bojkotoval kvůli tomuhle, byli jsme rozhodnutí už dřív.
A váš další program?
Místo druhého Světového poháru si uděláme tréninkové závody v Račicích. Pak budu dva a půl týdne v Livignu a potom na dalším soustředění buď v Kadani, nebo Račicích. Na začátku července mě pak čeká odlet do japonského Kóči, kde bych měl mít závěrečné soustředění před olympiádou. Dva dny před startem pak odlet do Tokia.
